Suzanne Askarovová, po otci Turkyně a po matce Ruska, se rozhodla k neobvyklému experimentu — chtěla seznámit Turky s oblíbenou u všech sovětských lidí chutí sodovky z automatů. Žena otevřela nevelký obchod v istanbulském obvodě Kadıköy, kde začala prodávat Gaz Vodu různých příchutí.

„Prováděli jsme svůj marketingový průzkum a poté jsme začali prodávat sodovku na festivalech, akcích organizovaných arménskou diasporou v Istanbulu, hudebních festivalech. Podařilo se nám tak udělat první krok a seznámit lidi s novým perlivým nápojem. Velký zájem návštěvníků vyvolal zvláště proces přípravy sodovky s použitím různých sirupů. Jejich chuť je pro turecké spotřebitele neobvyklá, takové nápoje na místním trhu nejsou a když je lidé ochutnali, velmi se jim zalíbily," vyprávěla paní Askarovová Sputniku.

Podle jejích slov se Gaz Voda liší od sodovky prodávané v tureckých obchodech výraznou chutí a rozmanitostí. Kromě toho se v obchodě Suzanne Askarovové kromě sodovky prodává i nealkoholické horké svařené víno a zimní čaj, který tak skvěle zahřívá při studeném větrném počasí. Výběr příchutí Gaz Vody má být také rozšířen, už po Novém roce budou moci obyvatelé Istambulu ochutnat sodovku s chutí čokolády a vanilky.

„Sovětská sodovka byla jediným perlivým nápojem, který jsme v dětství pili. Je velká škoda, že mnohé potraviny, které byly v našem dětství, už dnes neexistují. Co se týče chuti Gaz Vody, vytyčili jsme si za cíl vytvořit tentýž vysoký standard kvality, kterým vynikal tento perlivý nápoj v sovětské době. Všechny příchutě naší perlivé vody jsou originální, vyrobené podle ruské receptury. Mimochodem máme mnoho klientů z Ruska. Mnozí z nich, když poprvé přijdou do obchodu, nemohou uvěřit, že je to ta samá sodovka z dětství," směje se. Podle jejích slov bylo základem koncepce přání seznámit turecké obyvatele se sovětskou historií, způsobem a kulturou života a potravinovými zvláštnostmi té doby.

„Historie této sodovky je velmi zajímavá. V roce 1952 prezident USA Harry Truman zaslal Stalinovi několik lahví Coca-Coly. Tehdy byla mezi politiky rozšířená tradice dávat si vzájemně symbolické dárky s různými podtexty. Sovětskému vedení nápoj zachutnal, ale jelikož v SSSR nemohlo být řeči o prodeji amerického zboží, bylo rozhodnuto vytvořit analogický domácí nápoj, jehož název by byl spojován se Sovětským svazem. Tak se u Coca-Coly objevil vážný soupeř. Díky státní podpoře byla sodovka rozšířena ve všech sovětských republikách. Po rozpadu SSSR je tato sodovka zachována v prodeji v některých zemích dodnes," řekla.

Podle jejích slov se sodovka, která vznikla jako konkurence Coca-Coly, dostala v posledních letech existence Sovětského svazu do USA. Ale protože tam neznají její skutečnou historii, považují ji za americký produkt. „Někteří z mých přátel, kteří byli v USA, si myslí, že nakupujeme nápoj odtamtud. Jde o to, že lidé neznají historii vzniku sodovky. V USA vzniká v tomto směru určitý nátlak a sodovku uvádějí jako svůj produkt," řekla.

Během hovoru o svých plánech Askarovová vyslovila přání doplnit nabídku novými chutěmi vyjadřujícími ruské tradice. „V budoucnu se u nás objeví 3-4 názvy ruských sladkostí a dva druhy pirožků. Přidáme do nabídky sladké zákusky, které dobře znají všichni ruští lidé, ale jsou neznámé pro místní obyvatele. Rusové slaví Starý nový rok, my chceme přenést tuto tradici sem, seznámit obyvatele s tímto svátkem a zvýšit tak popularitu našeho podniku," uzavřela Suzanne Askarovová.