Oba dotázaní přihlédli ke kontextu ČR a vyjádřili se následovně:

Sputnik ČR se ptá pana doktora Richarda Knota, jak je to s otázkou, kterou má v tomto týdnu projednávat český parlament a poslanecká sněmovna. Tedy na to, že by mělo dojít k povýšení svazků mezi osobami stejného pohlaví, konkrétně na manželství homosexuálů a lesbiček. Jak číst tyto události v kulturním kontextu, ve kterém se Česko celé roky a celá staletí vyvíjí?

Když hovoříme o kontextu, nemohu nepřipomenout historii naší politické strany — Nezávislé iniciativy (dříve Nezávislé erotické iniciativy). Vznikli jsme jako čtvrtá nová politická strana po listopadu roku 1989 a vzhledem k naší náplni (tzn. sex, erotika apod) jsme zaujali atraktivní a nepřehlédnutelné místo (ve společnosti a politice). V našich řadách velice silné pozice okamžitě zaujaly tehdejší autority, ať to byl docent Jaroslav Zvěřina, doktor Radim Uzel, doktorka Jaroslava Pondělíčková, doktor Josef Nesvadba či inženýr Vladimír Páral, který sice není lékař, ale je inženýrem lidských duší, který se k dané tematice vyjadřoval celý život ve svém díle atd. Vyjadřovali jsme se a spolupodíleli jsme se na celé řadě zákonů a ustanovení týkajících se erotiky a sexu. Byly s námi konzultovány všechny základní otázky a pochopitelně jsme na svou práci byli pyšní. Nicméně ten zájem o sex, takový ten povrchní a lascivní — to vše postupně vypršelo. My jsme tedy byli trošku upozaděni, ale to byl zcela zákonitý a úplně normální vývoj, týkající se celé řady jiných lidských činností, nejen tedy sexu.

Ten zájem vypršel kvůli čemu? Kvůli tomu, že člověk získává, tak jak střádá roky, i jiné zájmy — vyznačuje se jiným interesem? Anebo proto, že politika je nakonec vždycky více komplexní?

Ano. Politika je přece jenom více komplexní. Navíc, když sex přestal být tabuizován a stal se zcela normální součástí našeho života, nebyl pak zájem a důvod tyto otázky dále donekonečna rozvádět. Učit se musí pořád a stále se musí vysvětlovat. V tomto směru máme my (ČR) jednu nesmírnou výhodu oproti, řekněme, zbytku světa. My si to ale vůbec neuvědomujeme. U nás je sexuální úroveň obyvatel na nesrovnatelně vyšší úrovni než kdekoliv jinde. Jsou některé společnosti, kde se sex vyučuje otevřeně. Už děti od třetí třídy se učí navlékat kondom — viz severské státy a řada jiných zemí. Nicméně, z našeho pohledu jsou to téměř až úchylky. Ale takové komplexní povědomí o sexuálních otázkách, jaké je u nás, skutečně nikde jinde ve světě neexistuje.

Jakési pozitivní nadržování osobám stejného pohlaví je známkou projevů multikulturalismu, nebo je to opravdu upřímné reflektování faktu, že zkrátka svět existuje v určité rozmanitosti?

Svět existuje v rozmanitosti, nicméně, dle mého soudu, a soudu celé řady mých kolegů, je svět momentálně v této otázce tak trochu na scestí. Homosexualita byla dříve pronásledována, nyní se přestalo věšet za to, že je někdo prokazatelně homosexuál. Přestalo to být trestným činem. Nyní jsme dospěli naopak do fáze, že když projevíte určitý netolerantní přístup vůči homosexuálům, jste zcela absurdně postihován vy. A to za to, že jste nekulturní a nemoderní člověk. Jestliže počet homosexuálů činí celkem 4 %, pak by neměli mít nárok na větší životní prostor, než jsou ona 4 %.

Má mít tedy dotyčná minorita možnost vytvářet manželské páry či jde o určitý manýristický alibismus moderní společnosti?

Ano — je to manýrismus společnosti.

Nicméně, poslanci o tom seriózně budou hlasovat… Jsme-li ve vleku evropského manýrismu, pokud se věc odhlasuje — co čekat dále? Jak se to odrazí na psychologii společnosti?

Odrazí se to negativně. Nicméně, po vlně nevole určité části populace, se na to postupně zapomene. Lidé si zvyknou.

Vidíme, že každé druhé, třetí „heterosexuální" manželství se rozvádí. Jaká se očekává statistika u homosexuálů a lesbiček? Jak je to s věrností u těchto párů, jde-li o statistiku?

Sexuálně jsou velmi promiskuitní, když ale uzavírají formální svazek — tam jsou si poměrně věrni.

Politická strana ANO a Piráti chtějí údajně tomuto modernímu trendu vyslovit souhlas… Jak je to přibližně s ostatními politickými stranami? Nehrozí nám určitá pozitivní diskriminace oněch 4 %, jak jsme to viděli u některých jiných etnik? Že se tu vytváří lepší překlady pro minoritu? Je správné, že menšina válcuje většinu? Není to známka moderní patologie?

Je to nepřirozené a je to nebezpečné. Viz vývoj v severních státech — v Norsku, ve Švédsku. Tam už si s tímto fenoménem nevědí rady. Domnívám se, že to není dobrá cesta. Že by to nebyla dobrá cesta, kdyby náš parlament odsouhlasil, že opačně polarizovaní mají de facto větší práva než většinová část populace.

Kdybychom se na to podívali očima církevní tradice nebo našich bratrů na Slovensku — tamní katoličtí tradicionalisté řeší velmi intenzivně i takové „problémy", jako je smlouva s Vatikánem. O tom se náruživě debatuje ve slovenských rodinách… Není spolu s likvidací náboženských hodnot v EU (preference konzumu, ředění aglomerace muslimy,…) protěžování homosexuálů jistý rafinovaný útok na tradiční Evropu? Není to pokus o převýchovu obyvatel šokem? Aby se dala společnost lépe řídit, resp. pokud se na záležitost podíváme očima dystopických SCI-FI autorů?

Celý život jsem fanouškem sci-fi. Mám v knihovně množství takových knih. Se scifisty se pochopitelně intenzivně stýkám. Je to velké nebezpečí, tak jak jste říkal. Naše společnost se postupně dostane pomocí jednotlivých kroků do úplně nové reality.

Poznámka:

Zeptali jsme se na názor také gay aktivisty Jiřího Hromady. Bylo nám sděleno, že do roku 1992 se v ČSFR (dříve ČSSR) homosexualitě podařilo setřást ze sebe atribut nemoci. Dnes se homosexuální a lesbický způsob života nevnímá jako choroba. Na Slovensku, na rozdíl od ČR, neexistuje tzv. registrované partnerství. Podle slov Jiřího Hromady párům stejného pohlaví v ČR legislativně pomohla ČSSD a vláda Jiřího Paroubka. Na Slovensku po rozdělení federace na páry stejného pohlaví začala útočit církev a dále pak i takoví politici, jako třeba Robert Fico.

Jiří Hromada: Uměl bych si představit, že kdyby se ještě zlepšila legislativa stran tzv. registrovaného partnerství, nebylo by nezbytně nutné, aby se osoby stejného pohlaví ještě braly. Adoptovat děti rozhodnutím Ústavního soudu již mohou. Je to jakási daň určitému principu, že se dnes hlasuje o možnosti sňatků i pro páry stejného pohlaví. Na Vaši otázku bych proto, pane redaktore, odpověděl právě takto. Je to, jak říkáte — v ČR se 50 % heterosexuálních párů rozvádí. Proč tedy trvat na možnosti uzavírat sňatky, jde-li o homosexuální a lesbické páry? Jak říkám, měla by tu být tato možnost. Nastupující generace — nechť si s touto opcí naloží, jak nejlépe bude umět.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce