Slovenský profesor, podnikatel, člen Evropské akademie věd a umění Štefan Kassay představil 24. 10. v Moskvě ve Slovenském domě za přítomnosti slovenského velvyslance v Rusku a dalších osobností veřejného, politického a obchodního života svoji knižní pentalogii Podnik a podnikání. Knihy vycházejí z praxe, kterou autor získával během rozvoje vlastního úspěšného podnikání podnikání, jenž v posledních 25 letech nepřetržitě roste, řekl Sputniku.

Jak moc je tak obsáhlé dílo o podnikání, které vás v byznysu vede celý procesem od prvního do posledního kroku, dnes potřeba?

Kassay: Po velkých politických změnách k nám ze Západu přišlo moře literatury, studenti se z ní učili. Mělo to jen jeden problém — nejsme Amerika. Metody, které jsou tam už roky běžné a dobře slouží, byly v našich podmínkách transformace nepoužitelné. Máme jinou psychologii, jiné zkušenosti. Mentalita manažerů na Západě je jiná.

U nás v té době nic neexistovalo. Já jsem nastoupil do firmy jako nový vlastník a přiznám se, že jsem toho o řízení firmy, která již nefunguje podle systému plánování, nevěděl moc ani já. S managementem jsme se spolu doslova učili, experimentovali jsme. To znamená, že celá pentalogie vychází z prostoru praktického použití metod, jež obsahuje; z prostoru objevů nových postupů, které zaručují dostatečnou kvalitu a množství v daném čase.

Tehdy jsem si to neuvědomoval, ale po čase jsem si všiml, že nám každý rok dost výrazně stoupá profit. Během posledních 25 let nenajdete ani jeden rok, kdy bychom klesali. Pořád jdeme nahoru. To samo od sebe nejde. A k tomu musím říci, že operujeme pouze s polovičním stavem zaměstnanců. Ne proto, že bychom tak rádi propouštěli, nýbrž proto, že disciplína a pracovní výkony nebyly dostatečné. K tomu ještě přichází nová době s novými nároky, kdy je potřeba se hodně učit. To starší lidé poměrně těžce snášeli.

V současné době bojujeme s tím, že nemáme dostatek personálu. Zákazníků je více, než můžeme vyrobit. Zlepšujeme to tím, že každý rok investujeme okolo 4-5 milionů euro do nových zařízení. Momentálně jsme v situaci, kdy rozšiřujeme kapacitu budováním nového závodu o výkonu osm tisíc tun a investujeme okolo 75 milionů euro na dokončení tohoto závodu. Jsme na takové úrovni, že když bylo předsednictví Slovenska, tak se přišlo 27 ministrů Evropské unie podívat na to, co jsme zač. Chtěli vědět, zdali to, co vykazujeme, je skutečně pravda.

To neříkám proto, abych se chválil, ale proto, že v budoucnosti vidím proces skokového vývoje. Myslím si, že nebudou překážky ani v novodobém chápání takzvané existenciální krize — každý bojí, že nám stroje vezmou práci. Myslím si, že máme dostatečně množství informací pro predikci, jak to bude možné řešit. Nechci ovšem přebíhat dobu.

Máte za sebou desítky let v byznysu, máte za sebou 25 let, kdy vaše společnost neustále rostla, nyní přichází, jak i vy sám říkáte, existenční krize. Jak vy jako guru slovenského podnikání vidíte budoucnost? Jaký přístup k podnikání přežije?

K čemu jsme se narodili? Abychom pracovali? Smyslem narození není to, abychom pracovali. Museli jsme pracovat, abychom mohli žít — existovat a tím posouvat historii dál z doby kamenné. Já si nyní zadávám otázku: když nebude dostatek práce pro všechny, nemůžeme se vrátit k tomu, proč žijeme? Pokud díky vysoké produktivitě bude dostatek pro všechny: Nemůžeme více sportovat? Nemůžeme se těšit z výletů s rodinami? Nemůžeme zavést do našich životů úplně nové paradigma?— něco jiného, než bylo do teď. Jedná se o revoluční prvek. Je to o tom, abychom tady žili, a ne abychom pouze pracovali.

Jak jsem řekl během prezentace knih, my se nesnažíme ani tak o profit, jako o to, abychom zvýšili kulturu práce. Aby pracoviště byla korektnější, automatizovaná. Máme tam vysoce výkonné roboty, ti už nyní berou lidem práci, ale toho nikdo nelituje. Mnozí možná nesouhlasí s tím, co tady říkám… Ovšem, kromě toho, že nám stroje berou práci, nám i přinášejí novou na vyšším stupni poznání — programování, vytváření nových a převratných vynálezů, aplikace informačních systémů do obráběcích strojů a podobně. Je těžké predikovat, co přesně bude, ale tendenci známe. Neměla by to být zlá budoucnost.

Co je trochu povážlivé, jsou vztahy mezi lidmi. Pro dobrý a kultivovaný život jsou potřebné dobré vztahy. Vztahy se však také odvíjejí od toho, jaké jsou životní podmínky. Co je ještě horší, jsou vztahy mezi státy, národy a velmocemi. Já ale věřím tomu, že doba přináší kultivaci i myšlení i skutečného způsobu života, kde si lidé již nemusejí závidět, protože je všeho dostatek. Můžete říci, že fantazíruji. Mě to ale funguje.

Tato forma myšlení je pro vás a vaši společnost tedy ta správná…

My rozšiřujeme kapacity. Nakupujeme ty nejdokonalejší stroje, které se dají v současnosti koupit. A lidé vědí, že se o ně společnost stará. Jak jsem již řekl, nám nejde o to, abychom měli absolutně největší zisk. My chceme být a komunikovat s našimi lidmi, kteří dávají svoji práce a svůj život do služeb podniku, přičemž podnik nemá být jen slovně vděčný, ale i odměnou a samozřejmě i tím, aby se lidé měli rádi, nejen doma v rodině, ale i na pracovišti — a zde ještě máme co dělat.

Když se podíváte na obchodní vztahy od začátku devadesátých let do dneška — jakým způsobem se vyvíjejí obchodní vztahy mezi lidmi? Směřujeme do turbokapitalismu, který trhá vše okolo sebe a snaží se pouze maximalizovat zisk, nebo je tady ještě něco jiného?

Já vám zkusím odpovědět jinak. Příroda. Je běžné, že silnější požírá slabšího. Když takto funguje příroda, zdá se, že by i člověk měl takto fungovat. A tržní hospodářství skutečně napovídá tomu, že to tak je. Ve skutečnosti to ale tak není. Člověk má rozum a umí myslet. Rozumem můžeme měnit životní podmínky. Díky rozumu člověk nemusí požírat slabšího, může mu pomáhat. Nebo regulovat procesy. Jedná se samozřejmě o velmi odpovědnou úlohu. Člověk díky své vůli a díky tomu, jak se vzdělává, může dosahovat jiného typu myšlení než klasického. Může dosáhnout myšlení ve prospěch všech, ne pouze ve svůj prospěch.

Co byste poradil mladým lidem, kteří právě dokončili střední či vysokou školu a rozhodli se, že nepůjdou klasickou zaměstnaneckou cestou, ale začnou podnikat?

Bojím se, že teze o start-upech jsou pouze módou, neboť talent se musí projevit. Myslím si, že není právě ekonomické, abychom vytvářeli super podmínky pro mladé lidi, kteří by snad mohli i být v byznysu dobří. Já nejsem proti tomu, jen přemýšlím o pravděpodobnosti uplatnění tímto způsobem. Všimněte si, že dobří podnikatelé zpravidla byli ti nejhorší žáci ve škole! Když někoho chcete učesat (jako ve škole — red.), tak ho přestane život bavit — toto nesmíš, tohle taky, tamto taky… Ale ti lidé jsou zvědaví, a právě to od inovátorů potřebujeme. Proto potom ti, kdo nechodili s červenými diplomy, nebo nešli ani na vysokou — já mám u sebe dva lidi, kteří nemají vysokou školu — jsou mnohokrát lepší, protože oni se učí každý den.

O školství

Profesor Kassay následně upozornil na klesající úroveň vysokých škol, včetně problému se soukromými vysokými školami, kde není vítané, aby z těchto vzdělávacích zařízení vyhazovali „platící zákazníky". A to nehledě na absenci studijních výsledků.

„Tituly nemají hodnotu, jelikož nejsou kryté znalostmi," dodal k celkové situaci ve školství Kassay.

O pentalogii Podnik a podnikání

„Jsem šťastný, protože za 25 let jsem dokončil 25 knih v pěti jazycích. Jedná se o překlady, ovšem i ty mají svá specifika podle země, ve které se počítá s jejich využitím. Je pravda, že nikde v Evropě nic podobného neexistuje," řekl.

Profesor Štefan Kassay je členem Evropské akademie věd a umění. Zmínil, že v oblasti vzdělávání pracuje na jednotné evropské produkční platformě.

„Už jsem rozběhl takzvanou jednotnou evropskou platformu. Momentálně se už ve Finsku přednáší podle mých knih. Čekám, že se podle mých knih bude přednášet i v Maďarsku a v Polsku, kde již mé knihy vycházejí. Nejlepší zkušenosti mám ale ve Finsku. Paradoxně naše (slovenské — red.) ministerstvo školství, když jelo do Finska studovat jejich vzdělávací systém, zjistilo, že tam jsou moje knihy."

V závěru rozhovoru profesor Kassay podotkl, že pro dosažení podnikatelského úspěchu „je potřeba mít zdravou drzost", přičemž „není potřeba plakat, není potřeba vzdychat, je potřeba makat".

„Vždy vyhrávají ti, kteří něco chtějí," dodal úspěšný slovenský podnikatel.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce