K tomuto tématu se na svém Facebooku vrátil státní tajemník Ministerstva obrany SR Róbert Ondrejcsák, který si myslí, že jde o jeden velký mýtus.

Jak uvádí portál Hlavnespravy.sk, při oslavách stoletého Československa — „prozápadního a demokratického státu" — se Ondrejcsák na Facebooku zabývá jedním z nejrozšířenějších mýtů, které se v souvislosti s bývalou republikou opakují.

Jde o tvrzení, že po revoluci v roce 1989 se Češi, nebo prezident Havel, dokonce s ve spolupráci s demokraty, rozhodli úmyslně zničit obranný průmysl, který ještě v 80. letech tvořil jeden z pilířů těžkého průmyslu na Slovensku.

Róbert Ondrejcskák píše, že tato tvrzení se opakují, ať už účelově nebo z nevědomosti, přestože byly údajně mnohokrát vyvráceny.

„Základní rámec, který použijeme, jsou pravidla trhu, tedy poptávka/nabídka. Tato pravidla nelze ignorovat, ačkoli například komunisté se snažili, ale bezvýsledně, neboť existují nezávisle na vůli jednotlivců, zda diktátorů nebo ideologie," píše odborník ve svém příspěvku.

Uvedl, že v rámci komunistického Československa se slovenské území budovalo jako logistické a průmyslové území československé armády.

„Přestože slovenská část federace tvořila méně než třetinu československé průmyslové produkce, podíl Slovenska na tzv. ‚speciální výrobě‘ činil cca 55-60 %," uvedl Ondrejcsák.

V 80. letech se ale produkce vojenské techniky a vojenského materiálu dostala do hluboké krize. Mělo to podle státního tajemníka několik příčin.

„Postupné technologické zaostávání za západními zbraňovými systémy, nezvládnutá vojensko-technologická revoluce ve východním bloku ve srovnání zejména s USA (viz. válka v Zálivu v roce 1991)," vysvětluje svůj názor Ondrejcsák.

Rovněž za negativní efekt pro zbrojní průmysl odborník považuje i začátek procesu odzbrojení a snižování napětí mezi Varšavskou smlouvou a NATO, který byl vyjádřený například smlouvou o omezení konvenčních zbraní v Evropě (1988) — což přirozeně vyvolalo nižší potřebu vyrábět nadále zbraně en masse.

„Začátek 90. let ovlivnil rozpad Sovětského svazu a konec východně-západního soupeření, což přineslo další dramatické odzbrojení především v oblasti zbraní, které byly na Slovensku vyráběny, tj. obrněná a těžká obrněná technika," poznamenal odborník.

Ondrejcsák dodává, že zbrojní výroba byla ekonomicky nenávratná. Zbraňové systémy se prodávaly často pod výrobními náklady.

Na snížení výroby se prý podílela i neschopnost resp. neochota platit — tj. nespolehliví partneři ve třetím světě, nesplacené úvěry atd. (Jemen, Sýrie, Irák, Libye), což způsobilo obrovské dluhy a ekonomické ztráty.

„Všechny tyto faktory přivedly k tomu, že zbrojařská výroba — poté, co dosáhla vrcholu v 1986/87 — začala upadat. Rozpad východního bloku způsobil, že slovenský zbrojařský průmysl na přelomu 80./90. let ztratil až 80 procent svých trhů. To byl takový šok, který v reálných podmínkách žádný průmysl nemůže přežít bez dramatického omezení výroby," píše státní tajemník slovenského ministerstva obrany.

Pokles podle jeho slov začal již v 80. letech. „Proto už i komunistické vedení Československa se rozhodlo k postupné přeměně zbrojního průmyslu. O útlumu se rozhodlo již v červnu 1988. Dobrým příkladem slouží skutečnost, že na rok 1990 se plánovala výroba pouze 25 tanků T-72M1, a to pro vývoz," popsal situaci Ondrejcsák.

„Určujícími faktory a důvody útlumu slovenského obranného průmyslu tedy byly reálie mezinárodního geopolitického prostředí a vývoj na trhu. Zjednodušeně se dá říci, že jsme vyráběli nekonkurenceschopné a nepotřebné zbraně. A zato nemůže ani Václav Havel, ani Češi, ani demokraté," uvedl Róbert Ondrejcsák.