„Politický nekrolog" pro německou kancléřku byl po loňských neúspěšných volbách napsán již mnohokrát. Tehdy Křesťanskodemokratická unie (CDU), která spolupracuje s Křesťansko-sociální unií Bavorska (CSU), získala jen 33 % hlasů. Od té doby se postavení tohoto bloku jen zhoršilo.

Merkelové se podařilo zůstat u moci tak dlouho právě proto, že je mnohem lepší než její soupeři, píše se v článku. Jak uvádí deník, svou pozici obsadila v roce 2005 a v současné době se jedná o její již čtvrté období ve funkci kancléřky Spolkové republiky Německo. Navíc ji mnozí lidé v Německu, ale také za hranicemi země, považují za opravdového vůdce Evropy. Jasné politické principy, jejichž příkladem je i odvážná migrační politika otevřených dveří, připravenost čelit americkému prezidentovi Donaldovi Trumpovi, spolu s pragmatickým vnímáním možných hranic — to vše jí dosud pomáhalo udržet se na daném postu.

Mezitím se ale na obzoru objevil možný konec éry Merkelové, který by mohl mít závažné následky pro budoucí soudržnost Evropy i EU. Přičemž se to vše děje v tu nejhorší možnou chvíli, kdy politická rozdrobenost a polarizace dosáhly rozsahu epidemie.

V Evropě existují kromě Německa ještě dvě další regionální mocnosti — Velká Británie a Francie. Nicméně Londýn, tradiční spojenec Berlína, se stal jen jakousi přítěží, jelikož je zcela zaneprázdněn starostmi ohledně brexitu, který nejen, že škodí EU a Velké Británii, ale také je jakýmsi znepokojivým precedentem pro další členy unie.

Také ve Francii prezident Emmanuel Macron zhruba půl roku po vítězství ve volbách ztratil svou původní slávu. Jeho nepopulární reformy trhu práce totiž nepřinesly slibované výsledky — nezaměstnanost opět roste a blíží se k hranici 10 % a tempo růstu ekonomiky klesá. Uškodilo mu také několik velkých odstoupení, skandál kolem jeho bývalého člena ochranky, který napadl protestujícího, stejně jako jeho dráždivá a kvazi-napoleonská arogance. Výsledkem je to, že jeho hodnocení kleslo pod 30 %.

Deník se domnívá, že poté, co hvězda Merkelové zhasne, by se Macron mohl pokusit využít voleb do Evropského parlamentu, které jsou naplánované na květen, k tomu, aby na sebe navlékl „plášť evropského vůdce" a upevnil své postavení uvnitř země.

Zároveň si vůdce italské krajně pravicové strany Liga severu Matteo Salvini a vůdkyně krajně pravicové francouzské strany Národní sdružení Marine Le Penová myslí, že se nadcházející hlasování do Evropského parlamentu stane rozhodujícím momentem, který určí, jakým směrem se bude Evropa ubírat. Salvini a Le Penová plánují, že vystoupí za „Evropu národů", která bude osvobozena od „kolektivistického uchopení Bruselu".

Úspěchy populistických a nacionalistkých stran ve východní Evropě a nedávno také ve Švédsku mohou posílit vnitřní politickou rozdrobenost v EU a vést k „existenciálnímu převratu", který navždy změní tvář Evropy. A vnější hrozby, ze strany Ruska na východě a ze strany USA za vlády Trumpa na západě, jen umocňují pocit hrozící krize.

„Politická stabilita, soudržnost a celkový demokratický konsensus Evropy se nepotýkal s natolik závažnou výzvou, nejspíše, od roku 1930. Merkelová symbolizuje stabilitu, bezpečí a kontinuitu. Pokud, nebo tedy přesněji řečeno až, padne, bude velmi chybět," píše závěrem The Guardian.