Lekce a hrabě

Evropa potřebovala čtyři roky, aby si uvědomila nesprávnost stanoviska, které vedlo k uzavření projektu Jižní proud. Plynovod měl vést po dně Černého moře do bulharského přístavu Varna a potom do Itálie přes Rakousko a země Balkánského poloostrova.

V roce 2014 byl však projekt zastaven kvůli politickým neshodám, pod nátlakem Bruselu nová bulharská vláda prohlásila, že vydá povolení ke stavbě pouze po odsouhlasení parametrů projektu s EU. Na to Moskva odpověděla, že nevidí smysl brát na sebe výdaje spojené s pokládkou mořského úseku, aby potom uslyšela evropské „ne".

Pokud si vedení Evropské unie myslelo, že Rusko potřebuje tento projekt více než oni, tak to netrvalo dlouho: v roce 2016 Turecko převzalo kontrakt a dohodlo se s Moskvou o stavbě dvou linek Tureckého proudu o celkovém výkonu 31,5 miliard krychlových metrů plynu ročně.

„Odmítnutí Jižního proudu ze strany Bulharska bylo tou největší chybou. Turecko okamžitě využilo šance a SRN staví Severní proud 2. Je to dobrá lekce pro Sofii," je přesvědčen ruský senátor Alexej Puškov.

Když byly položeny dvě třetiny mořského úseku nové plynovodní trasy, Evropa dala na vědomí, že lekci pochopila.

Po setkání srbského prezidenta Aleksandara Vučiće s Vladimirem Putinem v prosinci 2017 Bělehrad nejen podepsal dohodu o zvýšení objemu nákupu ruského plynu, ale projevil zájem i o Turecký proud: tento projekt zajistí Srbsku výhodný status tranzitní země modrého paliva.

Své stanovisko změnila i Sofie. „Putin nám sdělil, že nikdo nemá námitky proti tomu, aby potrubí Turecký proud vedlo směrem k Bulharsku," řekl novinářům koncem letošního května bulharský premiér Bojko Borisov.

V září se s podobnou žádostí obrátil na Vladimira Putina maďarský premiér Viktor Orbán. Později však ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov uvedl, že účast EU v Severním proudu je možná pouze v případě poskytnutí záruk ze strany Evropy: Rusko se nechystá šlápnout na hrábě Jižního proudu.

Maďarský kolega Sergeje Lavrova Péter Szijjártó zdůraznil, že vést jednání s Ruskem na toto téma je absolutní právo Budapešti nehledě na členství v EU.

„Jelikož západní Evropa na severní trase může nakupovat plyn, my, střední Evropa, rovněž požadujeme pro sebe toto právo. Požadujeme od západní Evropy a od Bruselu, aby nám neházely klacky pod nohy. Západní Evropa chce novou trasu ze severu a my chceme z jihu," prohlásil ministr.

Po návštěvě italského premiéra Conteho v Moskvě byl seznam perspektivních účastníků projektu definitivně stanoven. Ruský prezident načrtl trasu prodlouženého Tureckého proudu a zdůraznil, že nyní jsou k realizaci projektu studovány infrastrukturní možnosti.

„Může to být přes Bulharsko, může to být dokonce i přes Srbsko, Maďarsko, může to být přes Řecko," sdělil podrobnosti Putin na společné tiskové konferenci na základě setkání s Contem.

Závistivý pohled

Energetické sblížení Ruska a Evropy má samozřejmě i své protivníky. Prvním a nejdůležitějším jsou USA, neboť nehledě na veškeré úsilí a politický nátlak na Německo se šance na realizaci dodávek amerického LNG na evropský trh rozplývají před očima.

Koncem července Donald Trump dosáhl toho, že předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker ústně slíbil, že v Evropě budou postaveny desítky nových terminálů pro příjem amerického LNG. Ve skutečnosti vůbec nejsou nutné, neboť již existující terminály nejsou vytíženy ani na čtvrtinu a dodávky LNG se v tomto roce snížily o 13 %.

Začátkem října MZV SRN dokonce prohlásilo, že dodavatelé LNG z USA vůbec nejsou konkurenceschopní, pokud je budeme srovnávat s Gazpromem: americký zkapalněný plyn je o třetinu dražší než ruský potrubní.

Díky tomu může v USA vypuknout vážná energetická krize. Koncem roku 2019 chce Washington ztrojnásobit objemy výroby a dodávek svého LNG na zahraniční trhy: z nynějších 3,6 miliardy CFM denně na 9,6 miliardy (asi 99 miliard krychlových metrů ročně). Původně bylo plánováno, že hlavními uživateli amerického LNG budou EU a Čína.

V praxi to však dopadlo jinak: Evropská unie nechce politizovat energetické kontrakty a chce upevňovat spolupráci s Ruskem, zatímco americkému LNG ponechává formální roli „diverzifikátora" dodávek. A Čína, rozhořčená Trumpovou obchodní válkou, se chystá zcela odmítnout americký zkapalněný plyn.

Není těžké uhádnout, že druhým protivníkem prodloužení Tureckého proudu do Evropy je Kyjev. Ukrajinská vláda neskrývá obavy, že po dokončení stavby Severního proudu 2 a nového jižního plynovodu se země ocitne v plynovém kruhu a může ztratit status tranzitní země a s tím i tři miliardy dolarů rozpočtového příjmu ročně.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce