Zkoušky odhalily zákonitosti fungování prvků a uzlů perspektivních systémů odvádění tepla motoru megawattové třídy v pozemních podmínkách, jež jsou maximálně blízké podmínkám vesmíru. Zakázku si objednala státní korporace Roskosmos, hlavním vykonavatelem je Keldyševo výzkumné středisko.

Jaderná pohonná zařízení, jež dokážou zajistit lety do vesmíru na velké vzdálenosti, se mocně zahřívají, proto potřebují účinný chladicí systém. Teplo má být přitom odváděno do vnějšího vesmírného prostoru a pouze v podobě záření. Tradičním způsobem řešení tohoto úkolu se staly panelové radiátory na vnější části lodi, po jejichž potrubí cirkuluje teplonosná tekutina, která „vyhazuje" zbytečné teplo do kosmu. Jenže takové radiátory mají velkou hmotnost a rozměry. Navíc nejsou chráněny před meteority.

Odborníci z řady podniků Roskosmosu a vysokých škol našli nové řešení v podobě takzvaného kapacího chladiče zářiče. Toto zařízení se podobá sprše, ve které tekutina necirkuluje v potrubí, ale rozprašuje se v podobě kapek přímo do volného kosmického prostoru, kde ztratí teplo a pak je pohlcena záběrovým zařízením a znovu prochází cyklus.