Stojíme opět v pozoru před vrchností, zase žmouláme čepici, abychom si něco vyprosili. Čekáme na ten drobeček, který spadne z jejich stolu. Před staletími to byla Vídeň, dnes je to EU, které nám diktuje. Tak, jako kdysi Vídeň, tak i dnes EU uplatňuje vůči nám tzv. drobečkovou politiku. Ale i tu si musíme zasloužit!

Jak se ukazuje, jsme spíše těmi naivními prosťáčky, protože i po letech členství v EU naše výdělky jsou stále směšné v porovnání s těmi „západními“. Nedokážeme pochopit, že v miliardách zadlužené Řecko, je v příjmech občanů daleko před námi, obdobně jako Portugalsko, Španělsko, … Klademe si otázku, kde se stala chyba? Přitom slyšíme, že české ekonomice se dlouhodobě daří, že majitelé zahraničních firem jsou spokojeni se svými zisky. Také naše zahraniční obchodní bilance je vysoce aktivní. Na západní trhy směřuje téměř 80% našeho exportu, z toho do Německa přes 30%. Máme nejnižší nezaměstnanost v EU. „Makáme“ ve dne i v noci, děláme v sobotu, neděli, i ve svátky. Děláme na tři směny. A to vše za žebrácké mzdy.

Výsledkem je vysoká zadluženost domácností, počítáme ji již v bilionech. Půjčujeme si na vše i na vánoční dárky. Na byt se zadlužujeme hypotékou na 30let. Mladá generace hledá svou budoucnost v zahraničí, pociťujeme odchody řady vysoce vzdělaných odborníků. Z českých nemocnic prchají nejen lékaři, ale i střední odborný personál. Naše země s tradičním strojírenským průmyslem, se stává spíše velkou montovnou, či velkoskladem Evropy. Proto desetitisíce kamionů brázdí a tedy i ničí naše dálnice. Do zahraničí odchází u nás vytvořený kapitál, nejspíše i z té laciné pracovní síly.

Pýcha české (československé) ekonomiky, tradiční průmyslové obory, jako je strojírenství, investiční celky, sklářství,… ztratily po roce 1989 své zahraniční trhy. Politika sankcí vůči RF dopadá na naši ekonomiku. Ztrácíme po staletí budované východní trhy, naše místo zaujali jiní. Zahraniční obchod ČR s Ruskou federací dnes činí jen několik procent, navíc je pro nás vysoce pasivní.

V důsledku této politiky jen 30% občanů hodnotí pozitivně EU. V řadě dalších zemí EU je to obdobné. EU musí proto projít zásadní reformou, demokratizací, nemůže jít cestou diktátu a výhrůžek. Příkladem nefunkčnosti unie je i současná migrační krize, která dopadá na nerozhodnou EU.

V těchto dnech si připomínáme 100. výročí vzniku Československa. Opět hraje hudba, opět slavíme… Našim předkům diktovali před staletími panovníci ve Vídni. Před 80lety v Mnichově jsme se podřizovali zájmům i vyhrůžkám Anglie, Francie, Německa, v poválečně rozdělené Evropě zase zájmům SSSR. Dnes opět čelíme snahám o naše odnárodnění, opět stojíme s čepicí v ruce před bruselskou vrchností. Je co slavit?

Autor je místopředseda strany Národní socialisté