Sto let společně, dvacet pět let zvlášť. Češi a Slováci slaví sto let od založení Československa. Dnes to bude velká sláva. Do Prahy přijeli přední evropští politici a přímo v den výročí se pražských oslav zúčastní slovenský prezident Andrej Kiska. V ulicích českých měst visí státní vlajky. Český herec Viktor Preiss a slovenská kráska Táňa Pauhofová nám z obrazovek tvrdí, že to stálo za to. Budiž.

Asi nejlepší způsob jak zjistit, jestli společná republika stála za to, je podívat se do průzkumů, v nichž Češi a Slováci hodnotí své dějiny a pak nad nimi mudrovat. A nebo si zoufat, že nevděční Slováci dávají větší význam Slovenskému národnímu povstání v srpnu 1944, vzniku samostatného Slovenska před pětadvaceti lety a dokonce i sametové revoluci před společnou první republikou. Prvních dvacet let společného státu totiž kladně hodnotí pouze 47 procent Slováků.

Politické průzkumy veřejného mínění ale mohou jen vysvětlit, proč pod Tatrami nejuchají na počest založení Československa. To je poněkud povrchní hodnocení. O tom, jak nás, Čechy, vnímají Slováci a jak my vnímáme je, nic nevypovídají. Takové sociologické výzkumy zdůrazňují rozdíly, které, ruku na srdce, existovaly celé československé století.

Zamiřme níž. Zkusme se podívat na přízemnější oblasti, které lépe odhalí, jak si navzájem stojí oba národy dříve společného státu.

Československo se rozpadlo, ale Slováky Česko přitahuje jako země s dobrým školstvím a výbornými pracovními možnostmi. Na českých univerzitách je mnohem více slovenských studentů, než českých študáků na Slovensku. I na českých pracovištích je slovenština stabilně slyšet. Přičemž v posledních letech stále více.

Česká společnost Manuvia, zaměřující se na poskytování personálních služeb, uskutečnila průzkum ohledně vztahu Čechů ke slovenským kolegům na pracovním místě. Výsledek? Silná láska mezi Čechy a Slováky v práci nepanuje. I to dřívější bratrství se někam vypařilo. Skoro 40 procent oslovených Čechů totiž své slovenské kolegy vnímá už jako kteroukoliv jinou národnost.

Průzkum tvrdí, že konkrétní část Čechů považuje Slováky za nebezpečí pro svou kariéru. Přes 12 procent dotázaných přiznává, že vztahy považuje za vypjatější a Slováky bere jako konkurenty, kteří ohrožují jejich pracovní pozice. Nejčastěji takové obavy pociťují zaměstnanci mladší 26 let, ve velkých městech a mezi vyučenými.

Obecně dotázaní vidí Slováky hlavně jako přátelské lidi, kteří se dovedou bavit (53 procent), jsou hrdí (14 procent) a jsou průbojní až arogantní (14 procent). Slovenky a Slováky vnímají jako lidi, kteří se nebojí změny a dovedou riskovat (8 procent).

Z celkového počtu 1048 oslovených Čechů má přímou pracovní zkušenost se Slovenkami nebo Slováky celkem 46 procent lidí. Jak vyplývá z průzkumu, pracovní týmy obou národností se prolínají nejvíce v Praze, Brně, ve Středočeském kraji, na Plzeňsku, Liberecku a Zlínsku.

Slovenský měsíčník v angličtině The Slovak Spectator se nedávno ohlédl po intimnějších mezilidských vztazích mezi Slováky a Čechy. Přišel k jednoznačnému závěru: v lásce národnost nehraje žádnou roli.

Jak ukazuje statistika, Češi a Češky jsou ze všech ostatních cizích národností nejčastějšími partnery, s nimiž se Slováci žení nebo vdávají. Společný život a city stírají státní hranice na mapě. Respondenti oslovení slovenským periodikem nepovažují své české partnery za cizince. Dědictví Československa jim hraje na ruku. Máme podobný jazyk, kulturu i mentalitu. A ti starší sledovali v televizi stejné seriály, například detektivku Dempsey and Makepeacová v původním slovenském dabingu.

Tady stoprocentně určitě platí, že láska nejen hory přenáší, ale také politiku a třenice na pracovištích.

Když jsme u té lásky, podívejme se ještě na jeden peprnější průzkum. Podle serveru Pornohub Češi a Slováci preferují podobná lechtivá videa. Obyvatelé bývalého Československa shodně dávají přednost klipům z kategorie Teen a mají slabost pro matadorku pornobyznysu Lisu Ann.

Průnik zájmů je vidět také podle klíčových slov. Češi a Slováci shodně nejčastěji hledají porno, ve kterém účinkují české dívky.

A kdybychom chtěli vzít internet jako takový? Co o našich shodách říká puritánský Google? Statistika vyhledávání klíčových slov za loňský rok ukazuje jen malou shodu zájmů. Budete překvapeni, co Čechy a Slováky spojuje prostřednictvím populárního vyhledávače.

Googlovská data ukazují, že Češi a Slováci se prakticky se stejným zájmem zajímají o hokej. Hokejové mistrovství, které se loni hrálo v Německu a ve Francii, vede žebříček trendů. Je vidět, že společnou lásku k hokeji sdílíme i po rozpadu Československa.

Čechy a Slováky sbližuje také zalíbení ve zbojnících. Jiří Kajínek má do Jánošíka nebo Nikoly Šuhaje hodně daleko, stejně se stal v českém Googlu místní osobnostní roku. Na Slovensku se Kajínek stal díky vyhledávání bronzovou světovou osobností roku. Před něj se probojoval jen skandální zápasník Conor McGregor a zpěvačka Ariana Grande.

Dál se už v Googlu jen míjíme. Čechy nejvíce zajímalo, jak uplést pomlázku nebo zamrazit houby, Slováci se nejčastěji zajímali o to, jak volit v krajských volbách nebo naladit Markízu. Z receptů Slováci nejčastěji hledají segedínský guláš a italskou lasagni, Češi loni chtěli nejvíc vědět, jak se dělá mazanec nebo velikonoční beránek.

Dejme slovo živým lidem. Jak Čech vnímá Slováky? A jak Slovák Čechy? „Nevnímám Slováky jako cizince," sdělil v rozhovoru pro Sputnik Zdeněk Štefek, zastupitel Středočeského kraje za KSČM, bývalý předseda Komunistického svazu mládeže. Jak říká, naše národy spojuje mnohé. „Sbližuje nás společná historie, společný státy, podobný jazyk i společné vztahy v rodinách," vyjmenovává naše pojítka. Rozdíly? Podle Štefka samozřejmě existují. A v některých záležitostech mohou Češi Slovákům závidět. "Slováci se liší samozřejmě i svou historií, polohou, strukturou ekonomiky, novodobými dějinami, mají euro a jsou i větší vlastenci," říká český politik.

„Keďže mám po matke celú polovicu rodiny v Čechách — a dodnes sa už tam tak zžili, že nie sú od domáceho obyvateľstva rozpoznateľní — dlho som si odmala myslel, že v Česko-Slovensku je pravidlom, že časť rodiny žije na Slovensku a časť v Čechách. Mýlil som sa, ale verím, že to nevadí," odpovídá na otázku, jestli vnímá Čechy jako cizince, slovenský spisovatel a biolog Gustáv Murín.

Podle jeho mínění existují mezi Čechy a Slováky rozdíly. Byly nám dány do vínku kulturní okupací našich zemí. „Nedá sa nič robiť, ale stovky rokov nemeckej okupácie a tisíc rokov maďarskej okupácie na oboch národoch zanechali svoje stopy. Češi sú nemecky precízni, ale tiež šetřílci, čo zvlášť nemajú radi hotelieri v Chorvátsku. A my sme zasa po Maďaroch tak trochu šlendrijáni — veď aj jediná v Maďarsku vyrobená bitevná loď Szent István vraj kvôli tomu išla tak rýchlo za I. svetovej vojny na Jadrane ku dnu — ale tiež na oko frajeri, čo prehrajú majetok v kasíne a za posledné peniaze si ešte nechajú zahrať cigánskej kapele. Ale v týchto časoch sú už naši potomkovia na nerozpoznanie, chvalabohu," říká.

A co nás, Čechy a Slováky sbližuje? „Samozrejme, územne je to Morava a zvlášť Slovácko, čo už názvom naznačuje, že sú to Slováci v Čechách, pardon, na Morave. Ale, aby som bol prispel aj neotrelou myšlienkou: môj český vedecký majster, Doktor Jiří Velemínský, hovorieval, že rozdiel medzi Čechmi a Slovákmi je v tom, že keď sa Češi napijú, tak po polnoci spievajú slovenské piesne.

A za seba môžem povedať, že som nielen vedecky vyrástol v prostredí vtedy Československé akademie věd, ale aj moja prvá láska ešte v školský laviciach Základnej školy v irackom Bagdade bola Češka, ďalšia v čase vojenčiny v Benešova bola opäť Češka (ale mamu mala Slovenku a dodnes žije v Bratislave, mojom rodnom meste) a knižný môj debut bol unikátny, keďže som asi ako jediný debutoval aj vďaka Ondřejovi Neffovi v češtine v nakladatelství Mladá Fronta," podělil.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce