Rozhovor s ekonomem začal otázkou, co signalizuje, že už končí lepší časy a přijde krize. Podle Ryby je signálů několik.

„Předně začíná tempo růstu české ekonomiky zpomalovat, což je charakteristické pro konec růstové fáze ekonomiky. Dále nám začíná zrychlovat inflace a i když se pohybuje v horním pásmu tolerance ČNB, inflační tlaky rostou. Zejména se dostává více peněz mezi lidi a rostou mzdy. Dalším rysem charakterizující vrchol cyklu je extrémně nízká nezaměstnanost. Hlavní obavy však vidím ve zvyšování úrokových sazeb ze strany centrálních bank. Zažíváme růst, který jsme si mnoho nezasloužili, ale zařídily nám jej centrální banky záplavou levných peněz a ohromnou expanzí dluhů v ekonomice po krizi z let 2008-2009. S rostoucími sazbami budou tyto dluhy pro ekonomiku stále větší zátěží, a ekonomika tak bude více zranitelná a hůře odolná vůči negativním událostem," uvádí ekonom.

Měli bychom se krize bát? Nebo se na všechno vykašlat a užívat si. Ekonom ryba si myslí, že oba postoje nejsou zdravé a ani na místě. Nikdo nechce žít ve strachu. Chorobný strach nás oslabuje, vysává to z nás energii, některé z nás i paralyzuje. Stejně tak nelámat si s tím hlavu je špatný přístup. Ten má totiž většina populace a díky tomu, že nemají „zdravý strach" se chovají rizikově, díky čemuž přifukují bubliny na investičních aktivech a v krizi jsou tito lidé velmi zranitelní a realizují ohromné ztráty. Správný by měl být vyrovnaný přístup, kdy vím, že krize přijde, že to bude brzy. Na místě je proaktivní přístup, kdy se na příchod krize připravuji. Vybírám zisky z investičních aktiv, která mi v posledních letech hodně vydělala, protože vím, že se trhy otočí. Přeskupuji své investice do defenzivního nastavení. V tomto období bych měl pracovat více s hotovostí, pracovat s rychle likvidními konzervativnějšími nástroji. Měl bych posilovat své pozice v aktivech, které v krizi a nejistotě rostou, například bych měl přesouvat své prostředky do fyzických drahých kovů. Obecně bych měl snížit svůj objem zadlužení.

A dá se na krizi připravit? Základem je připustit si rizika a začít se chovat preventivně, říká ekonom. Podle něj by optimální bylo, aby lidé nebyli předluženi a nebrali si hypotéky bez rezerv. A pokud již někdo hypotéku má, musí vymyslet způsob, jak si vytvořit dostatečnou rezervu, aby měl kam sáhnout, až problémy nastanou.

Na závěr jedno doporučení.

„Řada lidí s hypotékou se stáhne a začne být opatrná, protože se bojí přijít o práci a musí se chovat „bezrizikově". Často však kvůli tomu nevidí příležitosti okolo sebe. Tím nemyslím, že takový člověk má dát výpověď a jít hledat lépe placené místo. Měli bychom především zvyšovat svoji kvalifikaci a své kompetence. To náš zaměstnavatel či obchodní partner ocení. A pokud ne, tak si toho dříve nebo později všimne někdo jiný a dá nám příležitost. Určitou možnost také vidím v dalším příjmu. A co doporučuji nejvíce, je rozjet si nějaké vlastní podnikání. Opět to neznamená podat výpověď v zaměstnání. Ale rozšířit si obzor, možnosti a dovednosti. Získám větší sebedůvěru a jistotu. Navíc lze začít mnohdy podnikat na „vedlejšák" k zaměstnání, přivydělat si slušné peníze a mnohé se naučit. Podstatné rovněž je, že snižuji závislost na zaměstnavateli. Přece jenom v krizi roste nezaměstnanost a mnohdy se propouští," říká na konec ekonom Pavel Ryba.