Jedním z výdobytků kapitalismu je trh práce. Námezdní pracující nabízejí svoje schopnosti a poptávají odměnu podle konkurence na trhu práce. Na druhé straně poptávají pracovní sílu a nabízejí odměnu majitelé výrobních prostředků, kteří se také pohybují v konkurenčním tržním prostředí. Tolik teorie. A teď se podívejme, jak to celé funguje v praxi.
Podnikatelé dobře vědí, že konjunktura skončila, protože v Německu začala hospodářská stagnace a pokles výroby zhruba od konce léta 2018. Suroviny a polotovary se smlouvají dlouho dopředu. Druhým ukazatelem je pohyb zboží po planetě, který se děje převážně lodní dopravou. Jistě jsou odvětví, která rostou, nebo se jich deprese dotkne méně. Ale obchodní válka EU s USA a zablokovaný ruský trh vinou embarga EU jsou zásadními omezeními. Už dnes existují v Česku montovny, které začaly propouštět ekonomické otroky, tedy sezónní dělníky najaté přes agentury práce.
Podnikatelé mohou obecně čekat pokles výroby. Proto zoufale potřebují lacinou pracovní sílu a žádají vládu, aby v žádném případě nezasahovala, protože ničím neregulovaný trh vše vyřeší nejlépe. Hlavně se nesmí zvyšovat minimální mzda, protože to by vedlo ke ztrátě konkurenceschopnosti českých firem na globálních trzích. Trh práce za krize přináší převis nabídky pracovní síly nad poptávkou, vede k poklesu mezd a nutnost “aktivizovat líné socky” snižováním sociálních dávek v rámci úsporných opatření. V rámci “posilování konkurenceschopnosti” českých firem je podle našich “prácedárců” nutné tento trh “flexibilizovat” tím, že se omezí práva zaměstnanců a posílí pravomoci zaměstnavatelů. (Více jsme o tom psali v článku Stálá zaměstnanost v Česku? Fata Morgána).
Zahraničním zaměstnancům, kterým se v rámci různých vládních programů podařilo do začátku krize dostat víceméně legálně na náš pracovní trh, nejsou prodlužována pracovní víza. Menší část se jich vrací domů, anebo odcházejí hledat štěstí jinam, ta větší přechází do šedé a černé ekonomiky. Zkrátka, hrabivost podnikatelů nám vytvořila podhoubí pro kriminální činnost. A to je jen jeden z krizových bodů.
Tomu se například podařilo přesvědčit vládní koalici o potřebě náboru méně kvalifikovaných pracovníků z Ukrajiny, konkrétně ze Lvova. Projekt pod názvem Režim Ukrajina byl spuštěn 1. srpna 2016 s měsíční kvótou 170 žádostí. Do 1. října byl na zastupitelském úřadě ve Lvově navýšen počet pracovníků pro přijímání a vyhodnocování žádostí tak, aby bylo možné navýšit kapacitu vydávaných zaměstnaneckých karet na 320 osob měsíčně. Od února 2017 se navyšuje na 400 osob, jak uvádí tisková zpráva SP ČR. A navíc potřebuje také otrokyně do zdravotnictví. Zkrátka, naši lékaři a sestry utekli na Západ, nahradit je mají lékaři a sestry z Ukrajiny a dalších zemí.
„Rád bych připomněl, že po roce a půl se vládě nedaří aktivovat české občany registrované na úřadech práce k zapojení do pracovního procesu. Proto nerozumím tomu, že zaměstnávání Ukrajinců zdržuje stát a štvavou komunikační kampaní ho odmítají odbory. Máme nejnižší míru nezaměstnanosti. Takže pokud naši sociální partneři odmítají doplnit poptávku po pracovnících ze zahraničí, ohrožují tak naše firmy a jejich zaměstnance. V makro měřítku mluvíme o brždění české ekonomiky a z něj plynoucím propouštění,“ upozorňuje na paradoxní situaci Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. „Jak dlouho může firma odmítající navýšení zakázek udržet klienta? Určitě ne půl roku, kterého čeká na výpomoc z Ukrajiny,“ dodává Hanák a vyzývá vládu k zrychlení procesu přijímání cizinců. Přestože SP ČR firmám pomáhá s administrativou a zprostředkovaně i s vyhledáváním vhodných uchazečů na Ukrajině, trvá přijímací proces půl roku, píše se už v lednu 2017 na stránkách SPČR.
Když jde o navyšování zakázek, musí jít odbory se svými tzv. “štvavými kampaněmi” stranou. A z hlediska tržních principů je otroctví nebo nevolnictví nejlepší forma podnikání. V 19. století otrok v USA produkoval zisk okolo 5 % ročně a ještě přitom reprodukoval vlastní pracovní sílu. Ideální stav, který se globalistická klika jednoho procenta dnes snaží zavést všude na planetě. Jen není jasné, kdo bude vyprodukované zboží kupovat, když budou všichni žebráci. A navíc jsou země, které se nechtějí stát koloniálními žebráky kvůli západnímu blahobytu (Čína), nebo historicky nikdy cizími otroky nebyli (Rusko). Z toho všeho plyne, na co máme v současné studené válce zaděláno.
Svaz průmyslu a dopravy ČR prosazuje stejnou odměnu na stejné pozici. Pomáhá zprostředkovat firmám cizince a pečlivě hlídá, aby firma platila medián na trhu. Cizincům firmy nabízí mzdu, kterou dostávají pracovníci na stejné pozici v daném kraji. „Tento princip pečlivě hlídáme od začátku roku 2017. Od zahájení režimu Ukrajina jsme vyřídili pro firmy celkem přes 3 000 uchazečů o práci, za první tři měsíce letošního roku je to 960 cizinců,“ upozorňuje na kontrolu mezd Eva Veličková, tisková mluvčí Svazu průmyslu a dopravy ČR (ZDE).
Firmy chtějí například zkrácení výpovědní doby, zjednodušení postupu při výpovědi pro porušování povinností zaměstnance, umožnění výpovědi bez udání důvodu se zvýšeným odstupným, zásadní snížení odstupného při skončení pracovního poměru z důvodu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance nebo zpružnění úpravy konta pracovní doby (ZDE), tedy tu samou “flexibilizaci pracovního trhu”, kterou požadovaly v krizových letech 2008 - 2013.
Vlády, které by v takové situaci proti tomu chtěly a mohly zasáhnout, mají kvůli nižším výnosům z daní svázané ruce rozpočtovými deficity a rostoucím zadlužením, což se snaží v rámci neoliberální ekonomické doktríny vyrovnávat ořezáváním sociálních výdajů, včetně těch, které jsou primárně určeny na tlumení následků krize, tedy nezaměstnanosti a chudoby pracujících. Jiným problémem je, že vlády ani zasáhnout nechtějí, protože jsou ve vleku bohatých a korporací, jak popisujeme v tomto článku.
V době konjunktury dělají zaměstnavatelé naopak vše pro to, aby se vyhnuli konkurenci, která by na trhu, na němž je totální převis poptávky po pracovní síle, zákonitě vedla ke zvýšení její ceny, tedy zvyšování mezd a benefitů a tím i k žádoucímu přísunu financí do státního rozpočtu a fondů sociálního a zdravotního pojištění. Požadují přísun levné pracovní síly ze zahraničí, “aktivizaci nezaměstnaných”, “flexibilizaci pracovního trhu” a omezování práv pracujících téměř úplně stejně jako za krize. Argumentem je nepřekvapivě opět konkurenceschopnost na světových trzích, přičemž se neříká, že jedinou konkurenční výhodu, se kterou čeští a především zahraniční podnikatelé u nás pracují, jim vytvářejí mizerně placení, krotcí a výkonní čeští zaměstnanci. A už vůbec se nemluví o tom, že zisky, které z toho mají, většinově nekončí v investicích do inovací, automatizace a zlepšení pracovních podmínek, ale v daňových rájích.
Vlády v tomto období drží s kapitány českého průmyslu basu a kromě postupného zvyšování minimální mzdy a důchodů nedělají v tomto směru nic. Všechny návrhy na to, jak zabránit vyvádění zisků do zahraničí, omezit daňové úlevy a dotace pro velké korporace, podpořit výroby s vysokou přidanou hodnotou a čisté a energeticky úsporné technologie se ztrácejí nejpozději v temných uličkách tripartitních jednání. A i kdyby se tak náhodou nestalo, jsou tu ještě naše mezinárodní závazky, které tomu brání a “znepokokojené trhy”, které by jakýkoli pokus v tomto směru velmi rychle zlikvidovaly, samozřejmě čistě “tržně-ekonomickými” nástroji.
Jestli si myslíte, že nás se to netýká, jste na velkém omylu. Polsko-ukrajinský model (či spíše jen polsko-ukrajinská kopie německo-tureckého, britsko-asijského, americko-mexického či česko-vietnamského modelu) se legálními i nelegálními cestami (ZDE a ZDE) začíná masově uplatňovat a Ukrajinci v počtu zahraničních dělníků zaměstnaných v ČR překonali historicky pochopitelný počet Slováků (ZDE). Polská volba, tedy jestli se stát otrokářem, otrokem více na Západě, či otrokem ve své vlastní zemi, je tedy už dnes před každým z nás.
Shrneme-li si kriticky všechna požehnání, kterých se ústy SP ČR dožadují čeští i zahraniční kapitalisté podnikající u nás, dojdeme k následujícímu:
Po vládě požadujme, aby zavedla propopulační opatření, včetně výstavby sociálních bytů, vrátila učňovské školství velkým podnikům, kam oprávněně patří, a zlikvidovala exekuční byznys, který ve velkém vyrábí agenturní dělníky a bezdomovce. Požadujme, aby agenturám bylo zakázáno pronajímat své zaměstnance třetím osobám, ale aby sloužily pouze pro zprostředkování práce. Požadujme progresivní zdanění příjmů fyzických i právnických osob. Volme ve volbách takové strany, které toto mají v programu a po volbách po nich asertivně požadujme plnění volebních slibů.
Po EU požadujme efektivní kontrolu hranic schengenského prostoru a stanovení jednotných pravidel pro zaměstnávání občanů ze zemí mimo EU. Požadujme zrušení veškerých dotací pro podnikatelské subjekty a opatření proti sociálnímu a daňovému dumpingu. Požadujme zákaz přidělování státních zakázek pro firmy se sídlem v daňových rájích. Požadujme omezení možnosti lobbingu a financování volebních kampaní ze strany velkých korporací a oligarchických struktur. Potřebujeme demokratickou EU respektující vůli svých občanů, z korporátní, byrokratické, militaristické a cenzurující EU vystupme.
Uvědomme si už konečně, že my jsme lid.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou:600 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!