Můžete pro Sputnik ČR popsat, co jste viděl, co slyšel a co jste natočil?
Když jsem se dozvěděl, že má být v Kyjevě svátek Dne ochránce (ukr.: „День захисника України"), že tam má proběhnout pochod nacionalistických skupin — protože jsem byl tamtéž v roce 2014 pozorovatelem (pro tyto otázky) a setkal jsem se už tehdy s danými skupinami — rozhodl jsem se do Kyjeva jet i nyní. Chtěl jsem všechno spatřit na vlastní oči, respektive zjistit, jak by se měly události hodnotit; nakolik jsou jako takové nebezpečné, nakolik nebezpečné nejsou, nakolik by případně šlo o chiméru či propagandu, ať už z jedné, nebo z druhé strany. To je důvod, proč jsem se tam vydal. Chtěl jsem získat informace k viditelným procesům, abych je lépe interpretoval.
Dlužno říci, že zorganizovaného pochodu se účastnili lidé z celé Ukrajiny. Podotýkám, že jich přišla opravdu velká masa. Nebál bych se říct, že akce čítala nějakých 400 000 osob.
Bavíme se o radikálně naladěných lidech na Ukrajině?
Ano.
Západ tvrdí, že oněch radikálů je na Ukrajině cca 1 %, že to je bezvýznamné. Vy tvrdíte, že to není zdaleka tak banální…
Není to marginální z celé řady důvodů. Je to součást nynější vládní politiky. Je to něco, co vláda podporuje, ba přímo pěstuje. 13. října měl Stěpan Bandera narozeniny, takže se tímto vším připomínal den jeho narozenin korunovaný právě pochodem 14. října. V rámci události proběhla i určitá „tryzna"; Banderovi vzdávali hold u památníku Tarase Ševčenka. Následoval marš nacionalistů: šlo samozřejmě o různé skupiny, všechny byly ale vlastenecké. Řeč je o „patriotech". Má to háček.
Jaký?
Nebezpečný je právě moment, kdy obyčejní Ukrajinci nejsou schopni řádně definovat, co je nacionalismus a co je vlastenectví. Nevidí, kde ideje přecházejí v šovinismus. Hranice je zamlžena, aby radikálové nasáli obyčejné lidi a zapojili je do společenských procesů podporovaných státem. Lidé na Ukrajině obecně jsou na svou vlast hrdí. Tento pocit vyplývá z 2. světové války. Je tu „Den veteránů" — kladou se kytky… Když je svatba, dělá se oběd. Pak se jde na hrob rodiny. Poté je nutné poklonit se ještě obětem bojů.
Jak se to snoubí s tím, že svatojiřská stužka (symbol vítězství SSSR ve 2. světové válce) je na Ukrajině nyní zakázána? Pokud by se s ní veterán hlásil k tomu, že bojoval za SSSR na sovětské frontě, hrozil by mu postih lynčem, mám-li správné údaje. Je nebezpečné se se stužkou na Ukrajině vůbec objevit, pokud vím…
Třeba v centru Kyjeva je nebezpečné mluvit rusky při takovýchto pochodech. Zažil jsem to osobně a viděl na vlastní oči — kdy lidé nevylézají, lidé jsou schovaní, bojí se… Viděl jsem i tři osoby s železnými tyčemi, šlo v podstatě o zbraně.
Takhle vybavení byli v rámci pochodu, či šlo zkrátka o individua s klacky, případně železnými pruty armatury?
Bylo to v rámci pochodu, respektive ještě před ním, bylo to mimo ten pochod… Akce se zakládala na veteránech, resp. současných veteránech, kteří přišli ze zóny ATO. Ti šli v čele průvodu.
Měli bychom čtenářům říci, že ATO je:
Antiteroristická operace současného prezidenta Ukrajiny Porošenka (namířená proti lidem na Donbase, pozn.). Kdyby nebyla vymyšlena zóna ATO, musel by být vyhlášen výjimečný stav. Když se dle ústavy a zákonů vyhlásí takovýto stav, přebírá veškeré vedení armáda. Vliv by ztratili oligarchové i politická garnitura. Muselo se to tudíž vymyslet tak, aby se mohla použít armáda a těžká technika, tedy tak, aby se nasadila proti lidem, kteří neuznali spornou legitimitu tzv. „postmajdanské vlády". Právě tato vláda označila lidi Donbasu za separatisty (teroristy, pozn.). Proto bylo nutné vyhlásit ATO. Jedná se o protizákonnou věc s využitím „hluchých míst".
Cítil jste se v Kyjevě nebezpečně?
Necítil jsem se přímo nebezpečně, ale děsilo mě, jak byli vystrašeni mí průvodci. Viděl jsem tam na některých lidech, kteří rovněž natáčeli atd., jak se snažili být spíše neutrální. Mnoho lidí tam bylo také ze zvědavosti, další se rojili kolem jádra pochodu, aby vše zaznamenali a poslali dál. Musím říct, že když jsem přijel zpátky, tak mě šokovalo, že ČT o události neměla zprávu, přestože to byl takto masivní pochod se státní podporou. Hodinu před započetím pochodu jsem obdržel informaci, že se můžeme „zklidnit", protože nedojde k žádným půtkám, jak bylo původně plánováno.
Půtkám mezi kým?
Pochod měl vyvrcholit útokem na církev.
Na Kyjevopečerskou lávru?
Ano, právě na tu. Takovou informaci jsem nejdříve dostal.
Byla by to nakonec půtka mezi věřícími, kteří by chránili tento klášter před radikály? Ano?
Pochod byl duchem silně nacionalistický, šovinistický, nadřazený a silně rusofóbní, silně pro banderovský. Banderovci, jak je známo, bohužel, byli mnohdy horší jak samotní nacisté.
I nacističtí Němci se údajně mnohokrát divili, čeho byli banderovci schopni. Stěpan Bandera a Roman Šuchevič (banderovci) byli roku 2010 prohlášeni, ještě za prezidenta Juščenka, národními hrdiny Ukrajiny. To vše v období prokazatelně před Majdanem.
Protože jste byl osoba s foťákem, byl jste kontrolován?
Ne. Tam spousta lidí fotila, natáčela. To byla jakási demonstrace síly, která měla vyústit zřejmě v násilí, od kterého se upustilo. Říkám, šokovala mě uniformovanost, šovinistická protiruská nálada, vůbec se nedivím lidem, že se v Kyjevě bojí. Roku 2014 jsem zažil i bezdůvodné napadení v Dněpropetrovsku. V hotelu na nás zaútočili kvůli podezření, že jsme z pozorovací mise OBSE; měli za to, že OBSE byla uplacena Ruskou federací. Ohrožovali nás zbraněmi atd. Přitom jsme vůbec nebyli zástupci OBSE. Prostě někdo něco plácl na internetu a už to bylo. Celkově je uměle vytvářen nacionalistický rusofóbní atak na menšinu.
Jakou menšinu máte na mysli? Cožpak není rusky mluvících lidí na Ukrajině pomalu půlka populace?
Západní část Ukrajiny rusky spíše nemluví. Na východní části je rusky mluvících i více jak 50 %.
Když jsem byl na východě v Dněpropetrovsku, byl slyšet tzv. „suržik" — jazykový konglomerát ruštiny a ukrajinštiny; hovořící tímto „jazykem" přitom tvrdí, že jsou Ukrajinci.
Pochod postrádal dramatické zakončení, dav se tedy srotil, pak rozešel. Viděl jste nějaké hořící předměty? Smolnice, louče?
Viděl. Pochod dokreslovalo bubnování, což také známe od nacistů. Chyběly už jen píšťaly.
Pikolky?
Například pikolky. Byly tam však dýmovnice, ohně, pochodně… V jeden okamžik se tam vše při nástupu na hlavní třídu rozhořelo. Bylo to v místě, kde stával pomník Lenina. Nevypadalo to vůbec hezky. Příjemně už vůbec ne. Spíše děsivě. Lidé měli masky s děs nahánějícími vzory. Byly viděny i nacistické vlajky, řada lidí byla potetovaných.
Žádná policie?
Policistů bylo málo. Kdyby k něčemu došlo, nemohli by násilnosti zabránit (podotýkáme, že ukrajinští nacionalisté obsadili už desítky kostelů moskevského patriarchátu, pozn.).
Jaká je vaše prognóza, jak se situace na Ukrajině bude dále vyvíjet?
Budeme doufat, že se historie bude odvalovat nějakým pro Evropu a svět pozitivnějším směrem. Děkujeme za rozhovor.
Není zač.