Za prvé nyní Amerika může i nadále „toužit" po světové nadvládě. Za druhé to Trump, který obviňuje Rusko z porušování smlouvy, považuje za způsob, jak se zbavit tohoto omezení, zejména vůči Číně, která není stranou podobných smluv. Čínu, jak poznamenává zpravodaj, má nyní americký Kongres na mušce.

„Vrozená rusofóbie" amerických elit byla poprvé zdůvodněna z hlediska geopolitiky admirálem Alfredem Mahanem na začátku 20. století za prezidenta Theodora Roosevelta, píše André Archimbaud. Tehdy Wall Street financovala japonské námořnictvo, což vedlo ke „katastrofě roku 1905", která zničila politický kapitál cara Mikuláše II. a táhla za sebou snahy Západu o změnu režimu v Rusku.

Od okamžiku rozpadu Sovětského svazu se pokusy založení „vazalského státu" s Jelcinem a ruskými oligarchy zhroutily, a to hlavně kvůli tomu, že Washington nikdy nevěděl, jak si vybrat mezi přátelstvím a nepřátelstvím, také proto, že Putin je geopolitik „starého ražení" — uvědomil si, že jeho země má čas, aby se dostala ze smrtící pasti — amerikanizace nebo sinizace bývalého Ruského impéria.

Současně, jak poznamenává zpravodaj, si Washington sám neuvědomil, že podlehl arabizaci a sinizaci do takové míry, že většina amerických elit je již „nakažena" propagandou a kapitály Saúdské Arábie a Číny, které se momentálně staly strategickými hráči, kteří činí vnitřní rozhodnutí. To ostatně neznepokojuje světovou elitu, která nyní považuje státy za sídla globální sítě investičních fondů a vlády — jako jejich bezpečnostní firmy.

Mezitím Čína, která se vidí jako budoucí dominantní velmoc — jak z hlediska ekonomického, tak i z vojenského — se nechystá hrát tuto hru. Zároveň Rusko, které, jak se zdálo, setrvává v chudobě kvůli sankcím, investovalo do modernizace vojenského vybavení, čímž vytvořilo odstrašující faktor pro jakýkoli bezohledný pokus o „irákizaci" země.

Podle Archimbauda právě z toho lze pochopit nedávné vystoupení USA ze smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu, kterou v roce 1987 podepsali Reagan a Gorbačov. Toto rozhodnutí, jehož iniciátorem se stal poradce pro národní bezpečnost USA John Bolton, má dva cíle. Za prvé Spojené státy mohou nadále „toužit" po světové nadvládě. Za druhé to Trump, který obviňuje Rusko z porušování smlouvy, považuje za způsob, jak se zbavit tohoto omezení, zejména ve vztahu k Číně, která není stranou takových smluv, jak tvrdí The New York Times, ukládá rakety středního dosahu v západní části Tichém oceánu.

Čína je nyní na mušce Kongresu USA, který si uvědomil, že jeho úkolem bude krytí NATO z křídla, čímž bude usilovat o kontrolu nad světovými přístavy — například v Džibutsku, Srí Lance, Pireu, Rotterdamu, Antverpách, Hamburku, Haifě, Ašdodě — a nad boreálními oblastmi. Nedávno takový pokus v Grónsku nedaleko americké základny skončil selháním.

„Trump a Putin se sejdou 11. listopadu v Paříži. Budou mluvit o Číně?" klade si otázku zpravodaj Boulevard Voltaire André Archimbaud.