Erupce supersopky Taupo, nebo výbuch Oruanui, proběhla před 26,5 tisíci lety. V důsledku katastrofy, která na indexu sopečné výbušnosti dosáhla maximálních osmi bodů, bylo vyvrženo asi 530 kubických kilometrů lávy. Je známo, že před 350-240 tisíc lety došlo k sedmi slabším erupcím Taupo, které mohly ovlivnit sílu Oruanui.

Vulkanologové zanalyzovali usazeniny pemzy po celé sopečné zóně Taupo. Ukázalo se, že po každém malém výbuchu, při kterých bylo vyvrženo asi 50-150 kubických kilometrů lávy, se sopečné usazeniny dostávaly stále blíže k povrchu. I když malé výbuchy snižovaly pravděpodobnost supervýbuchu, postupné zvyšování hladiny lávy podporovalo budoucí aktivitu sopky. V průběhu tisíciletí roztavená hornina zaplňovala i menší komory, čímž vyprovokovávala malé erupce. Nakonec se láva nahromadila v dostatečném množství, aby vyvolala výbuch Oruanui.

Podle vědců výsledky výzkumů pomohou předpovědět dobu a určit podmínky erupce supervulkánů, jako například toho v Yellowstonstké kaldeře.

V červenci se uvádělo, že geoložka Ying Zhou z Polytechnické univerzity Virginie (USA) došla k závěru, že Yellowstontský supervulkán nevznikl v důsledku zvýšení sopečné hladiny, jak si myslí mnozí vědci, ale třením tektonických desek.