Hlad byl všude. Např. i na zemědělském Roudnicku. V knize „1918: Karneval vítězství“ přip omínám, že to byl zároveň čas šmelinářů a podvodníků. Byl podzim 1918 a s nedostatkem brambor měli potíž všichni. Přitom např. na Roudnicku venkovští spekulanti prodávali brambory již na poli za několikanásobně vyšší cenu, než byla oficiálně povolená. Přitom úroda nebyla špatná. V novinách Podřipan se tehdy objevila též informace o dvou vagónech obilí zabaveným místním statkářům, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček. 

Naši mají přednost

Rekvírováním bylo v letech 1915 – 1918 zemědělství těžce poškozeno. Řada publikací ukazuje během války pokles výnosů na polích, protože chybělo všechno. Chybělo i hnojivo z trusu od zvířat, jejichž stavy rekvírováním byly stále nižší.

Proto v okamžiku, kdy stát již neměl k rekvírování sílu, zemědělci se koncem roku 1918 odvodům bránili. Projevil se klasický sebezáchranný systém civilizace – naše vlastní obec (rodina) má přednost.

Provincie Deutschböhmen se zmohla jenom za vlastenecké výzvy, aby místní rolníci pomohli provincii pravidelnými dodávkami. Ti naopak přestali s dodávkami potravin a proti pokusům o rekvizice se bránili též vytvářením rolnické rady jako politické zájmové organizace.

Dochovala se např. zpráva, že o události u Jablonného v Podještědí, kde se sedláci vzepřeli rekvírování, když 8. prosince 1918 úředník i s příslušníky volskwehru přišel vymáhat dodávky potravin. Přivítalo je 150 sedláků s vidlemi v rukou. Odzbrojili stráž a úředního výběrčího ztloukli. Zmláceného úředníka stráž, která přišla o zbraně, odvezla, aniž dostali potravinovou výslužku.

Nikdo jim nepomůže

Např. na Jablonecku měli sklářský průmysl, ale minimum zemědělské produkce. Některé potraviny byly na Jablonecko dodány ještě koncem září a v říjnu. Pro místní lidi viníky nastalého nedostatku byli Češi, kteří nedodávali potraviny ze svých oblastí, ale brzy se ukázalo, že dobrovolně nic nedají ani němečtí sedláci. I německé produkční okresy vydávaly zákaz vývozu potravin do průmyslových oblastí.

Měsíční příděl chleba byl 4 kg na osobu. V prosinci na Jablonecku již hrozilo, že ani toto minimum nebude k mání.

Nebylo ani černé uhlí a hnědé jenom sporadicky, takže od 25. listopadu 1918 byla omezována produkce elektřiny a další den následovalo i přiškrcení plynu.

Poslanec a zástupce zemského hejtmana J. Selinger dostal na schůzi lidu 28. listopadu v Jablonci n. N. otázku jak bude řešena zoufalá situace v zásobování: Jablonci hrozí, že během několika dnů bude bez chleba, protože Jablonec nemá kde brát.

Německo jim nepomáhá a přebytkové okresy provincie se uzavřely a nic nedávají, na hranicích okresu stojí českoslovenští vojáci se sokoly a brání dovozu potravin.

(rp,fr,prvnizpravy.cz,foto:Petr Špaček, Tak to bylo v Ústí)