Důvod spočívá v tom, že strany se snaží zachovat svůj vliv, ale nemohou najít společného jmenovatele, jak se to podařilo na úplném začátku syrského konfliktu. USA úzce spolupracují se syrskou kurdskou Stranou demokratické unie (SDU). Tuto organizaci považuje Turecko za součást teroristické sítě, která více než 30 let ohrožuje územní celistvost země. K nátlaku na USA je Turecko ochotno využít jakoukoliv možnost včetně rozšiřování spolupráce ohledně Idlibu s Ruskem. Podrobnosti jsou uvedeny v novinách Izvestija.

Celkové stanovisko Turecka ohledně spolupráce USA se syrskými Kurdy ovlivňují dva vzájemně související faktory. Nejdůležitější je to, že USA neposkytly Turecku, nehledě na mnohé pokusy dosáhnout vyjasnění, konkrétní vysvětlení, jak dlouho bude trvat spolupráce s Kurdy. Na úplném začátku konfliktu v Sýrii americká vláda trvala na vynucené, ale úzké koordinaci akcí mezinárodní koalice v boji s ISIL (IS, Islámský stát — teroristická organizace, zakázaná v Rusku) s jedinou bojeschopnou silou na zemi — syrskými Kurdy.

Dnes, když je nebezpečí ze strany teroristů ve vojensko-politické sféře celkově neutralizováno, americká vláda hovoří o nutnosti spolupráce se syrskými Kurdy s cílem boje proti íránským vojenským útvarům v Sýrii. Zatímco se Američané vyhýbají konkretizaci v dialogu se svými tureckými partnery, syrští Kurdové budují na kontrolovaném území skutečný „stát — posádku". Podle tureckých údajů za celou dobu spolupráce Američané předali Kurdům 5 tisíc náklaďáků a 2 tisíce letadel.

Řada odborníků je přesvědčena, že úroveň pomoci poskytované západními zeměmi neodpovídá charakteru a stupni nebezpečí, pocházející od teroristů ISIL, kteří dosud působí v pouštních oblastech východní Sýrie. Ještě větší znepokojení tureckého vedení vyvolává budování amerických vojenských základen, na jejichž části se nacházejí také vojáci evropských zemí.

Obavy turecké vlády jsou oprávněné. A nejde tady pouze o vojenskou spolupráci s politickými silami, které ohrožují národní bezpečnost Turecka. Zvláštní pozornost Ankary je připoutána k pokusům Strany demokratické unie využít konjunkturu k legitimizaci svého politického modelu autonomní federace, kterou kurdští separatiské chtějí realizovat i v Turecku, kde žije více než 50 % všech Kurdů Blízkého východu.

V těchto pro Ankaru dost bolestných podmínkách američtí vojáci nejen odmítají přiznat spojení SDU s Dělnickou stranou Kurdistánu, nehledě na protesty Turků, ale také podporují jednání syrských Kurdů s Damaškem, a to i v otázkách poskytnutí statutu autonomie severní části země.

Z těchto důvodů Ankara pokračuje v nátlaku na americkou vládu ve spojení s diplomatickými iniciativami zaměřenými na bezkonfliktní vyřešení problému syrských Kurdů. Provádění operace v Afríně začátkem tohoto roku a také série omezených útoků s použitím letectva v dubnu 2017 v oblasti iráckého horského hřbetu Sindžár, hraničícího se Sýrií, svědčí o tom, že Ankara má jasný plán na vyčištění celé syrské hranice od antitureckých sil.

O rozhodnutí Ankary provést podobné operace v zónách přítomnosti amerických vojsk svědčí i zprávy o koncentraci turecké techniky v oblasti syrského Tell-Abyadu, jednoho z administrativních center pod kontrolou SDU. Ale nemyslete si, že vojenský vpád do Sýrie je to jediné, co může Turecko nabídnout. K diplomatickým iniciativám Ankary patří i jednání s USA o mírovém a postupném osvobozování města Manbidž od stoupenců SDU a předání města do rukou neutrálnějších vůči Turkům místních sil.

Turecko chce využít model spolupráce s USA ohledně evakuace ozbrojených oddílů SDU z Menbidže i v dalších městech na východním břehu Eufratu. Tempo realizace „cestovní mapy" však nevyhovuje Ankaře kvůli neochotě amerických spojenců riskovat vztahy s Kurdy, a proto Turecko doufá, že posílí diplomatickou frontu úspěchy ve spolupráci s Ruskem.

Je třeba zdůraznit, že ruské stanovisko týkající se Kurdů mnohem více závisí na jednání USA, než na politickém kurzu turecké vlády. Snaha Ruska vidět syrské Kurdy jako plnoprávné účastníky syrského vyjednávání, a to i v rámci dialogu o právech autonomie, svědčí o zásadním přání ruských diplomatů zachovat si nezávislé stanovisko ve věci syrsko-kurdského problému.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce