Lubomír Man
18. 10. 2018
Čeho je moc, toho je příliš, říká se mezi lidem, a já bych k tomu rád dodal, že momentálně je u nás zvlášť naddimenzovaná svoboda. Ano svoboda ve všem, na co si vzpomenete, od tisku, k televizi, k názorům lidí i k projevům státníků, všude je svobody tolik, že to začíná ohrožovat zdraví jednotlivce i národa jako celku. Každý si prostě píše a plká, co ho zrovna napadne, vznešeně se tomu říká souboj idejí, který je prý nutný proto, aby duševní zdraví jednotlivců i národa nezcepenělo, a jako štítu téhle národní roztříštěnosti se využívá Masarykův výrok, že demokracie je diskuze a že diskutovat je prostě potřeba, jen když se prý diskutuje slušně.
Jistě, ale pak to vede k tak šíleným excesům, jako byl třeba ten nedávný s předsedou poslanecké sněmovny Vondráčkem, který si zajel do Moskvy a tam, představte si to, před bůhvíkým prohlásil, že česká média nevyjadřují ve vztahu k Rusku hlas většiny české populace. Samozřejmě, že je to pravda, ví o tom každý a ví to u nás i každé malé děcko, ale, proboha, kam bychom přišli, kdybychom každou pravdu, která nás zrovna napadne, vytrubovali do světa? Vždyť prozradit ji by nebylo moc passend ani u nás doma, mezi našinci, a on Vondráček si ji jede oznámit ruským lidem až kamsi do Kremlu, či na Rudé náměstí, nebo kde to dal tuhle informaci k dobru.

No a pochopitelně to víte, hned za to dostal rejžák od téměř všech našich politiků rozumnějšího konzervativního křídla, kteří dobře vědí, že se svobodou je třeba šetřit jako se šáfránem, a ne ji kolem sebe rozhazovat plnými hrstěmi. Třeba nějaký Lipavský z Pirátů mu správně vzkázal, že to, co Vondráček Rusům tzv. propíchl, považuje za potupu České republiky. A já souhlasím. Jistě, říkat pravdu dnes tupí mnohého a mnohé, takže bychom s ní měli hospodařit opravdu co nejúsporněji.

Ale nemáte tyhlety excesy svobody jenom v politice, ale setkáte se s ní třeba i v církvi římskokatolické. Zhruba před týdnem, tuším že přímo v katedrále svatého Víta, vystoupil kněz Petr Piťha proti tzv. Istanbulské úmluvě, kterou dala dohromady Rada Evropy, čili ty nejvýtřibenější mozky, jaké v Evropě dokážete sehnat do houfu – a on český kněz Piťha - si dovolil tu úmluvu kritizovat a střečkoval proti ní v tom smyslu, že ohrožuje rodinu a zasahuje do soukromí lidí i do suverenity států. Hned se mu naštěstí dostalo odpovědi religionisty Štambacha, že jeho kázání bylo na hranici trestného činu, ale ono i tak, vidíte, co ta svoboda s námi dělá a stará se nám o reputaci, o jakou nestojíme.

Takže co?

Mmě je to jasné. Utáhnout šrouby. Ve všem a všude.

Jen tak ukováme z tohoto jankovitého národa platného člena západního společenství. Domluvy na ten úkol až dosud nestačily.

(Pozn. red. I.D. Slyšel jsem pana Vondráčka v ČRo hovořit o tom, jak vyhůstal v těžké době normalizace, kdy se něco jiného říkalo doma a něco jiného na veřejnosti. On jenom nepostřehl, že je to dnes mnohdy ještě horší.)