Řecko

O výplatě poválečných reparací řecká vláda nemluví poprvé.

V roce 2015 Angela Merkelová na jednání s řeckým kolegou Alexisem Tsiprasem prohlásila, že Berlín tuhle otázku považuje za uzavřenou. Řekové to ale vidí jinak. Nedávno během návštěvy obce Kandanos na ostrově Kréta, kde fašisté v roce 1941 popravili 180 lidí, Tsipras označil požadování reparací za „historickou povinnost" řecké vlády. Pavlopulos se k této otázce vrátil během setkání s Stenmeierem.

„My si myslíme, že požadavek Řecka na náhradu okupační půjčky a výplatu reparací je právnicky podložen a může být předmětem soudního sporu," řekl.
Pokud případ dojde až k soudu, tak Řecko má páky, které Německo nemá. Po válce Řecko dostalo reparace jen od Říma a Sofie. Němci nejen že nezaplatili 115 milionů marek obětem okupace, ale ani nevrátili to, co nacisté vzali Řecké bance. Tato suma se nyní hodnotí na desítky miliard euro.

A to nepočítáme podíl Athén 2,7 % z celkové sumy reparací, které mělo Německo zaplatit na základě výsledků Pařížské mírové konference. Dohoda s Řeckem podepsána nebyla.

Stojí za to se zmínit, že požadovaná suma o 41 miliard euro převyšuje vnější dluh. Athény mohou přistoupit na velmi seriózní krok: prohlásit, že odmítají plnit politiku přísné ekonomiky a plateb MMF, ECB a EU do té doby, než Berlín nenahradí zemi vojenské ztráty.

Toto politicko-ekonomické vydírání je reálné, jelikož nehledě na restrukturalizaci státního dluhu, který ještě na konci minulého roku dosahoval 178 % HDP, Athény si nedokázaly poradit s vnitřními problémy a nevydělávají dostatek peněz, aby mohly svůj dluh obsluhovat. Touha vyřešit své problémy na úkor Německa je příliš veliká.

Itálie

Rovněž existuje velká pravděpodobnost, že v nejbližší době italská vláda bude požadovat restrukturalizaci ohromného státního dluhu o rozměru 131 % a začne hovořit o záměru vystoupit z Evropské unie.

Na začátku října žurnalisté rakouského Contra Magazin prohlásili: ministr ekonomického rozvoje Itálie Luigi Di Maio a ministr vnitra Mateo Salvini jsou velkými fanoušky tohoto řešení.

Skutečně, evropské ekonomické principy nenapomáhají snížení italského státního dluhu a řešení problému nezaměstnanosti. Vládní koalice již Bruselu představila nový rozpočet, který, kromě jiného, počítá se zvýšením deficitu o 0,4 % nad hranici přípustných dvou procent.

Pokud rozpočet schválí, tak všechny ostatní země v krizi (Řecko, Španělsko a Portugalsko) budou požadovat podobné ústupky. No, a jestli Brusel odmítne, Itálie může následovat příklad Velké Británie a zahájit proces výstupu z EU.

Tak radikální krok zatřese s italskou ekonomikou, Evropská unie zkolabuje. Do jistého smyslu je ale riziko pro jednu z největších ekonomik Evropy ospravedlněno.

Zaprvé se objeví šance snížit daně a odvody z podnikání, které v některých městech dosahují až 70 %, což se kladně odrazí na národních společnostech.

Zadruhé to umožní diverzifikovat ekonomiku země a znovuzrodit množství rodinných podniků, které opustily trh.

Zatřetí budou moci vytvořit obchodní vztahy s Ruskem. Podle slov bývalého italského senátora Roberta Mura, země přichází kvůli protiruským sankcím o více než 2,5 miliardy euro ročně.

Velká Británie

Alarmující zprávy přicházejí i z Velké Británie: Therese Mayové se nedaří dohodnout o měkkém výstupu z Evropské unie.

Uprostřed října zkolaboval další pokus o dohodu. Tentokrát se příčinou neúspěchu stala celní hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou.

Nehledě na Brexit Londýn počítal s tím, že zůstane součástí celní unie, Evropská unie však na to nepřistoupila. Dvě Irska nyní bude nutné rozdělit hranicemi, proti tomu ale rozhodně vystupuje jak Belfast, tak i Dublin.

Německá vláda informovala, že připravuje návrh zákona na případ tvrdého výstupu Velké Británie z EU, který nepočítá s žádnou přechodovou dobou. Jinými slovy — 29. března roku 2019 britským společnostem zavřou přístup ke společnému trhu. Podle výpočtů amerického analytického centra RAND to připraví Velkou Británii o 6,7 % HDP v průběhu deseti let.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce