Podle jeho názoru je důležitým momentem v této otázce incident s vypuštěním rakety španělského stíhacího letounu nad Estonskem, ke kterému došlo nedaleko ruské hranice, a mohl vést ke katastrofickému konfliktu. Poté v Evropě začali přemýšlet, je-li rozumné nechávat stovky letadel NATO létat u ruských hranic, když tím může být situace vyhrocena. Ještě na řadu přišla myšlenka, jestli není na čase přestat Moskvu nazývat nepřítelem a začít s ní počítat jako se spojencem.

Yárnoz uvádí, že hlavním důvodem nestability mezi NATO a Ruskem je to, že Washington vždy považoval Moskvu za hlavní hrozbu své bezpečnosti a rozšiřoval alianci až k ruským hranicím. Navíc tu důležitou roli hrají i státy východní Evropy, které tlačí na NATO a žádají o posílení hranic kvůli zadržování údajné ruské agrese. Takové americké vnímání Ruska bylo vnuceno i ostatním zemím Evropy, což zabránilo rozšiřování dobrých sousedských vztahů s Moskvou.

Jak však poznamenává Yárnoz, strategie, aliance i hrozby se mění. Hlavním důvodem se stal nový americký prezident Donald Trump, který podporuje vystoupení Velké Británie z EU, vystoupil z jaderné dohody s Íránem a z USA udělal v očích Evropy nespolehlivého partnera. Navíc se americký lídr sblížil s prezidentem Ruska Vladimirem Putinem, čímž vyděsil Evropu, že by už nehrála důležitou otázku v řešení světových otázek. Všechno to posílilo evropské tendence ke sblížení s Ruskem, které je navíc i největším dodavatelem energetických zdrojů.

Jak zároveň uvádí zpravodaj, prvním, kdo vystoupil za sblížení s Moskvou, byl francouzský prezident Emmanuel Macron, který veřejně vyzval k přezkoumání následků konce studené války a k zajištění rovnováhy v Evropě.

Yárnoz zdůrazňuje, že za poslední rok Evropa v otázce vytvoření vlastního bezpečnostního systému pokročila dále než za předchozích 60 let. Přitom jedním z prvních následků jeho vytvoření bude přijetí Ruska za souseda, partnera a potencionálního spojence, nikoliv nepřítele.

Stíhací letoun španělských ozbrojených sil Eurofghter Typhoon 7. srpna omylem vypustil bojovou raketu třídy vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM, která uletěla 80 kilometrů a pravděpodobně spadla do neobydlené oblasti. K incidentu došlo nad jižní částí Estonska. Raketa nebyla nalezena.