Omezení se bude týkat zákazu cestování do EU a zmrazení majetku fyzických a právnických osob. Kromě toho bude občanům a organizacím v EU zakázáno poskytovat finanční prostředky osobám, které jsou uvedeny na sankčním seznamu.

Naši západní partneři mají ve svém programu pravidelně naplánováno zavedení nových sankcí vůči Rusku. Vždyť jde o běžnou věc… Na včerejším jednání v Lucembursku tak ministři zahraničních věcí EU opět vykonali tento rituál.

Jedna věc je na tom všem však poněkud neobvyklá. A to skutečnost, že nemají v úmyslu nějak moc, ale ani nějak málo, potrestat Moskvu za použití chemických zbraní v Sýrii a během dobře známých událostí v Británii.

Hovoří se tedy o chemických útocích v Sýrii, za které Rusko nenese vinu, jelikož k žádným takovým útokům nedošlo. K tomu, aby byla dokázána inscenace tohoto chemického útoku, provedlo Rusko v Organizaci pro zákaz chemických zbraní v Haagu výsadek, v sestavě asi dvaceti obyvatel města. Ti na briefingu detailně promluvili o tom, že byli svědky a účastníky natáčení videa Bílých přileb. Západní země však tento briefing ignorovaly a dělaly, jako by se ani žádný nekonal.

Ale to nejdůležitější v rozhodnutí EU spočívá v tom, že to vlastně nic nemění.

Ve skutečnosti tedy není pochyb o tom, že nové sankce, stejně jako ty předchozí, budou mít kosmetický a hluboce formální charakter. Nebude se konat ani přerušení druhé linie Severního proudu, ani ukončení obnovené a rozsáhlé spolupráce s Ruskem a ani nedojde na znatelná omezení, která by Moskva nějak zvlášť pocítila. Tradičně tedy na sankční seznam přibude několik nových fyzických a právnických osob a tím vlastně celá věc končí.

Právě v tom spočívá zásadní rozdíl v porovnání s událostmi z let 2014-2015, což nám dává možnost zamyslet se nad tím, jak se vše změnilo.

Tehdy, před čtyřmi lety, bylo vše mnohem závažnější. Západ uvalil sankce a počítal s tím, že zničí ruskou ekonomiku, poté ruskou moc a státnost. Důvodem toho všeho byly takové reálné tragédie, jako katastrofa boeingu nad Donbasem. To, že nakonec nedošlo na uplatnění těch nejtvrdších sankcí (jako odpojení Ruska od systému SWIFT), jak se nyní ukázalo, vypovídá o přesvědčení, že to opravdu nebylo zapotřebí a že Moskva kapituluje i bez toho.

Teď je tady ale nové divadlo. Nikdo (tedy téměř nikdo) si neklade za cíl reálně potrestat Moskvu a dosáhnout její porážky. Za ty roky už totiž všichni znají utopickou povahu takových myšlenek.

Různá obvinění Ruska a také zavedení sankcí proti této zemi se v současnosti staly jakýmsi pohodlným nástrojem pro řešení mnoha dalších věcí. Přičemž se však z velké části jedná pouze o vnitropolitické záležitosti daných zemí.

Nicméně míra nároků vůči Moskvě, v plném souladu se zákony této „dramaturgie", se neustále zvyšuje. A je pravdou, že čím více jich je, tím více se celá věc stává fraškou.

Z 20. století si s sebou lidstvo nese plno obav — obavy z válek, vojenských útoků, zbraní hromadného ničení (ať už jaderné či chemické), teroru… A v tomto seznamu bychom mohli směle pokračovat dál.

Tyto obavy však existují už dlouho, ve skutečnosti více než půl století, a omezují lidstvo, stejně jako omezují společnosti konkrétních zemí a jejich vládnoucí elity, aby spustili jakýsi dřívější světový „setrvačník" vzájemného ničení.

V posledních letech se ale vše změnilo. Teroristické útoky se změnily na kreativní představení. Islámský stát (teroristická organizace, která je v Rusku zakázána) nejen, že několik let zabíjel své rukojmí, ale také prováděl sofistikované, dost expresivní a „okouzlující" popravy. Západ před našima očima mění chemické zbraně z beznadějné hrůzy, které vyvolala 1. světová válka, na jakýsi předmět ironie a výsměšků. A jaderné zbraně v tichosti kráčí v těchto šlépějích…

Také je velmi těžké najít ve světové politice téma, které by bylo tradičně obklopeno úzkostí, strachem a četnými tabu a které by za poslední roky nepodlehlo „dekonstrukci mýtu".

A to je ten smutný příběh — když se lidstvo přestane bát svých démonů, mají tendenci se vracet.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce