Za uplynulých čtyřicet let vzrostl hrubý domácí produkt Číny přibližně 33krát. Tento růst je spojen s hledáním čínské podoby socialismu. To je patrné na celé řadě rozvojových programů, které Čínu odlišují od Indie. Například podle čínského statistického úřadu od roku 1978 do loňského roku bylo na čínském venkově 740 milionů lidí vytrženo ze života v chudobě (chudoba je vymezena jako méně než 2300 jüanů, tedy cca 336,1 dolarů za rok). To představuje 70 % z lidí, kteří byli na celém světě za toto období vymaněni z chudoby. Čínské plány hovoří o tom, že do roku 2020 bude chudoba v Číně zcela vymýcena.
Čínu lze ale poměřovat i s těmi nejsilnějšími. Graham Allison, profesor z Harvard University, v knize Osudová past, která nedávno vyšla i česky, například uvádí, že v letech 2011 až 2013 Čína vyprodukovala a spotřebovala více cementu než USA za celé 20. století. V rozmezí patnácti let se v Číně objevilo takové množství novostaveb, které se rovná veškeré současné zástavbě v celé Evropě.[1] Nebo jinak: každoročně Geologická správa USA, spadající pod tamní ministerstvo vnitra, vydává zprávu o těžbě a zpracování minerálů ve světě. Podle tohoto dvou set stránkového dokumentu loni Spojené státy vyprodukovaly 86 milionů tun cementu – a Čína 2400 milionů (2,4 miliardy) tun. Tato čínská produkce představuje více než 58,5 % cementu vyrobeného ve světě. Čína je prostě zemí jiných čísel. Například v Česku a na Slovensku není ani jeden kilometr rychlodrah, v Číně jich je přes 20 tisíc. Ve Francii jich bylo od osmdesátých let minulého století postaveno o něco více než 2,6 tisíc kilometrů; v Číně se uvádí do provozu každoročně dva tisíce kilometrů rychlodrah.
Thukydidova past je zobecnění, které se může změnit v sebesplnitelné proroctví. Když v roce 1993 vystoupil Samuel Huntington s tezí o konfliktu civilizací, příliš souhlasných hlasů se neozvalo. Dnes je Západ plný rychlokvašených odborníků na islám, „konfuciánskou civilizaci“, „židovsko-křesťanskou tradici“, pravoslaví… Allison píše o výzkumu na Harvard University, který odhalil, že za uplynulých pět století tu bylo „šestnáct případů, kdy vzestup jednoho vlivného státu narušil postavení jiného“. Konkrétní závěr je neúprosný: „dvanáct takových sporů skončilo válkou, čtyři nikoli“.[3] Je zřejmé, že špatné odhady, předsudky a touha udržet si výsady jsou velice časté a snadno mohou vytvořit podmínky k velké válce, byť si ji téměř nikdo nepřeje. A třeba zdůvodnit onu tragédii takzvanou Thukydidovou pastí.
Viceprezident USA si několikrát stěžoval, že Čína zasahuje do tamních listopadových voleb. Republikáni si dělají dopředu alibi, aby nějak zdůvodnili blížící se porážku. Že volby budou – částečně – ovlivněny obchodní válkou, to už !Argument psal. Pokud jde ale o přímý tlak na politiku v USA, situace vypadá trochu jinak. Podle washingtonského Centra pro odpovědnou politiku, které mimo jiné sleduje zahraniční lobby v USA, letos bylo zatím na ovlivnění politiky a veřejného mínění ve Spojených státech ze zahraničí vydáno přibližně 200 milionů dolarů. Od ledna roku 2017 to podle aktualizovaných výdajů bylo téměř 645,9 milionů. A na prvním místě není ani Rusko, ani Čína: nejvíce vydala vláda Jižní Koreje (54,7 milionů od ledna 2017, letos zatím výrazný pokles na 2,7 milionů), následuje japonská vláda, pak – asi jako zprostředkovatel – vláda Marshallových ostrovů, Irsko… Čína se umístila na devátém místě (15,7 milionů dolarů od ledna 2017, letos 3,1 milionů), těsně před firmou Deutsche Telekom.
Přestože se desetiletí hovoří o zpomalení čínského růstu, pravdou je, že teprve začíná synergický efekt spojený s druhou revolucí, tedy s politikou reforem a otevírání se světu. Teprve teď generace vyrostlá během uplynulých čtyř dekád nastupuje do řídících funkcí, teprve teď se začínají zúročovat obrovské investice do základního výzkumu a technologických inovací. Tvrzení, že čínský růst je postaven na krádežích duševního vlastnictví v USA, jsou nesmyslná. I když kopírování a průmyslová špionáž jistě existují, podstata čínské inovační dynamiky je někde jinde. Podle čínského statistického úřadu vydala Čína loni na vlastní výzkum a vývoj 257 miliard amerických dolarů (to je přibližně 2,6 bilionů českých korun). Podle téhož zdroje na konci minulého roku pracovalo v Číně ve výzkumu a vývoji 6,2 milionů zaměstnanců. A výdaje na vědu a výzkum v Číně dále rostou.
Poznámky:
[1] Viz ALLISON, Graham: Osudová past. Spojené státy versus Čína a Thukydidovo poučení z dějin. Praha: Prostor, 2018, s. 49.
[2] THUKYDIDES: Dějiny peloponéské války. Praha: Odeon 1977, s. 33.
[3] ALLISON, Graham: Osudová past. Citované vydání, s. 94.