ROZHOVOR „Těch vzkazů je několik a většinou nám sdělují, že si asi budeme muset poopravit některé iluze. Jednou z nich je, že podle jakýchsi loňských průzkumů dvě třetiny až tři čtvrtiny Čechů cítí euroskepticky a mezi největší svoje obavy počítají imigraci a islamizaci. Jenže volby jsou přesnějším měřením názorů a citů, než jakákoli sondáž. Jestliže ty loňské průzkumy byly opravdové, a ne vycucané z prstu nebo vytažené z klobouku, pak by většina Čechů trpěla názorovou rozpolceností hraničící se schizofrenií,“ říká spisovatel Benjamin Kuras.

Co nám podle vás řekly výsledky senátních a komunálních voleb?

Těch vzkazů je několik a většinou nám sdělují, že si asi budeme muset poopravit některé iluze. Jednou z nich je, že podle jakýchsi loňských průzkumů dvě třetiny až tři čtvrtiny Čechů cítí euroskepticky a mezi největší svoje obavy počítají imigraci a islamizaci. Jenže volby jsou přesnějším měřením názorů a citů, než jakákoli sondáž. Jestliže ty loňské průzkumy byly opravdové, a ne vycucané z prstu nebo vytažené z klobouku, pak by většina Čechů trpěla názorovou rozpolceností hraničící se schizofrenií. Z oněch, řekněme, dvou třetin nakonec jen deset procent hlasovalo pro stranu, která tyto zmíněné obavy měla v programu, plus ještě nějaké to procento pro Klause juniora v ODS, která se jinak chová probruselsky, promigračně a proislamizačně, nebo v lepším případě se těmito náměty nezabývá. Tak – anebo lhostejně – se taky projevili všichni ostatní voliči.

Možná uchlácholení tím, že antimigrační postoj vzal za svůj Andrej Babiš, částečně díky tomu, že si přečetl moje knížky Jak zabít civilizaci a Poslední naděje civilizace a něco se z nich poučil, jak zmínil v novinovém interview a v e-mailu mně poslaném. V těchto volbách se probruselská a promigrační politika ještě posílila. Vnímám to tak z výsledku voleb senátních, ty obecní pro mě byly moc komplikované a nevnímal jsem dostatečně jasně, kdo je kdo, jakou má politiku a proč ho volit.

Koho jste tedy volil vy?

Do zastuptelstva Prahy 4 jednu laskavou a zábavnou paní z ODS, s níž jsem se setkal při letákování Spořilova a chvilkami jsme vedli kampaň spolu. Do magistrátu po dlouhém kroucení hlavou na tou obrovskou plachtou místy a ž bizarních kandidátek, jsme nakonec coby soukromník volil stranu soukromníků jen proto, že jsem tam viděl opravdově znějící lidi: lékaře, zámečníky, kuchaře, kadeřnice a kosmetičky. Moc jsem jim tím nepomohl. Oni ostatně mně taky ne.

Takže jak vnímáte celkové „skóre“?

Pokrokářství (používám to jako zjednodušený název pro to celé to probruselské spektrum od liberalismu TOP po ultralevičáctví Zelených reprezentované například Drahošem) v alianci s lhostejností převálcovaly konzervatismus (opět zjednodušeně všechny ty drobné rozhádané straničky a spolky snažící se zachraňovat evropskou civilizaci). A někde mezi tím se potácí ODS a ANO s názory a postoji mlhavými nebo tak široce rozpláclými, že nevíte ze dne na den, co od nich čekat.

ODS však zažívá úspěšný návrat. Jak hodnotíte tuto stranu?

Vadí tam ta názorová a programová roztříštěnost. Na pravém konci Klaus a dejme tomu Černochová, na druhém Němcová a Udženija (se schvalováním cenzury internetu), a úplně na okraji nejvulgárnější veřejný činitel všech dob Pavel Novotný, mluvící dnes o koalici se Zelenými a jehož táta Petr, s nímž se kamarádím dlouhá léta, by mu měl dát rákoskou na holou, kdyby nebyl těžce nemocný. Podobně roztříštěné se jeví i ANO: na jedné straně třeba Nacher, na druhé ti europoslanci, co hlasovali pro trestní stíhání Maďarska.  

Ve vašem obvodu byl váš protikandidát Jiří Drahoš zvolen již v prvním kole. Vy jste upozorňoval na nesrovnalosti ohledně jeho vědecké práce a podezření, že si přivlastnil cizí patenty. Co tomu říkáte?

Jedna z těch “nesrovnalostí”by se spíš dala nazvat „srovnalost“, neboť srovnává dva identické patenty, ale to samozřejmě nebylo hlavní volební téma, jen takové malé rýpnutí. I když on sám si zvolil podobné téma na odprásknutí paní Sykové, hned po odstartování kampaně. To je však věc sporů občanských, ne trestních, žaloby týkající se patentů nepokračují, takže to jednoduše vyšumí. Ten hlavní šok, myslím pro všech těch zbývajících 48 procent Prahy 4, asi byl, jak mohlo tolik spoluobčanů dát takové lavinové vítězství někomu, u něhož nikdo neví, jaký má program, jen proto, že kandidoval proti Zemanovi. Vlastně já jsem si jednoho programu všiml, většině lidí asi unikl. Chce zavádět do škol výuku, co je pravdivá informace a co dezinformace. Čili vymývání dětských mozků podle bruselské politické korektnosti.      

Neuspělo ani příliš SPD. Co říkáte tomu?

SPD možná narazilo na zeď, kterou bude těžko přelézat. Mnohým konzervativcům, kteří jinak sdílejí  její hlavní programové body, vadí její styl. Okamura má sice spoustu energie i charismatu, ale je nemehlo, které si nabíhá na vidle. Klasickou ukázkou bylo, jak se nechal vtáhnout do debaty o koncentráku, když mu šlo jen o to, proč vláda platila 450 milionů za vepřín, jehož odhadní cena byla 150. Nebo to, že okamžitě nesuspendoval svého funkcionáře, zaslechnutého, jak posílá židy, cikány a buzíky do plynu. Mezi konzervativci taky panuje pocit, že mu jde míň o záchranu civilizace a víc o monopol na toto téma, což ukázal třeba tím, že do senátních voleb postavil – a docela zlomyslně - protikandidáty proti třeba zrovna Realistům nebo Svobodným, třebaže věděl, že zbytečně tříští potenciální voličskou základnu a tak jako tak nemá šanci na vítězství.

Není ten neúspěch způsoben tím, že protimigrantskou rétoriku převzal Babiš a migrační vlna trochu opadla a lidé ji přestali – ať již oprávněně či neoprávněně – jako hrozbu?

Částečně to tím je – ostatně Okamura si myslím tuhle postěžoval, že mu Babiš krade témata. To já bych mohl říct, že je oba kradou mně, protože já se jimi zabývám už třicet let, kdy oba ještě byli v politických plenkách. Ale pozor, migrační vlna neopadá, ona se jen mění z ilegální v legální, o čemž se má rozhodnout v prosinci v Marakéši, kde se má ratifikovat, či jinak vstoupit v platnost „Globální pakt o migraci“, který legalizuje všechny dosud ilegální přechody hranic a nastoluje právo migrace jako základní lidské právo – a tím také vnucuje Evropě povinnost migraci přijímat. Podrobně nám to vysvětluje organizace zvaná Čest, Svoboda, Respekt – zkratkou ČSR, kterou jsem donedávna neznal a která koná velmi důležitou práci. Najdete ji zde:  https://csr.mojehrdost.cz

V Praze uspěli Piráti. Co říkáte tomuto fenoménu?

Jejich jednotlivci vystupují v politice jako sympaťáci s užitečnými nápady. Mezinárodně jsou však napojeni na extrémní levici i s jejími fašistickými bojůvkami zvanými Antifa.  Takže bych asi doporučoval studovat všechny jejich konexe, než jim dát důvěru. 

Konzervatismus, pravice, obrana civilizace, či jak tomu máme říkat, tedy utrpěla v těchto volbách porážku?

Porážku ne, ale něco, čemu se anglicky říká „setback“ čili posun zpět. Není to porážka, je to výzva. Říká nám, že jsme něco zanedbali, něco opomněli, něco možná zpackali a musíme dělat jinak nebo s větší energií a lepšími nápady.

Recept tedy jaký?

Vrátil bych nás k něčemu, co jsem pomáhal zakládat před rokem, podle receptu francouzského konzervativního filosofa Guillauma Faye, který tomu říká „metapolitika“. Čili politika mimo politickou půdu. S ideou, které říká „archeofuturismus“. Stavět budoucnost na návratu k základům západní civilizace. Vyhledávání a praktikování principů, na nichž západní civilizace stojí. Vzdělávat se v ní a pěstovat si k ní obdiv a hrdost, které by nám pomohly bránit se těm dnešním útokům sebenenávisti a sebedestrukce, jaké dnes na nás evropské establishmenty chrlí. To, co jsme založili, si říká „Platforma evropské civilizace“ (http://www.platformaec.cz/) a není to organizace, nýbrž network propojující informačně jednotlivce a spolky, jimž záleží na záchraně Evropy před civilizačním krachem.

Nikdo tam nikomu nevelí a neporoučí, nikdo není nucen se bavit s každým, ale všichni mají možnost a příležitost se podílet na „záchranných“ akcích, s nimiž sympatizují. Možná nám to pomůže přestat spoléhat, že někdo to za nás vybojuje a podílet se na něčem sami, každý jak může a jak ho těší. Učit se spoluhráčské souhře, naslouchat odlišnostem a brát jeden druhého i s osobními chybami, jestliže víme, že nám jde o totéž. Jsme v té přicházející bryndě všichni společně. Nábožensky věřící i ateisté. Jde nám o krk všem stejně. Hádat se zase budeme moct začít, až se definitivně ubráníme. Jestli potřebujeme nějaký vzor, učme se od Itálie.  Kdo by si ještě před rokem představoval Legu vládnoucí společně s Pěti hvězdičkami? Nebo k tomu potřebujeme zažít stejnou krizi jako ona, než se probudíme?