Zveřejnění dopisu stovek žen působících ve vědeckých oborech s požadavkem na „ukončení dominance mužů“ se dostalo do souběhu se skandálem ve světě sociologie. Několika sociologům se totiž podařilo dostat do seriózních vědeckých publikací záměrně nevědecké články. Stalo se tak díky tomu, že témata článků se týkala rovnosti pohlaví a feminismu. Tato shoda okolností není ani tak podivná, jako spíše symptomatická.

Dopis emancipovaných vědkyň

Známé francouzské noviny „Le Monde“ uveřejnily dopis podepsaný 440 vědkyněmi pohlaví, jehož autorky požadují učinit rázný konec mužské nadvládě ve vědě. Otevřený dopis sepsaný kolektivem vědkyň-historiček obsahuje napříkal, že „z pohledu progresivního, i když zranitelného, feminismu přetrvává mezi vědci nadvláda mužů. Dnes je naprosto nutné, aby se boj za rovnoprávnost v této oblasti sjednotil s jinými formami boje, zejména proti sexuálnímu obtěžování a proti jakékoli diskriminaci, neboť odpor proti této formě útlaku je stejně naléhavý.“

Autorky uvádějí statistiky mluvící samozřejmě v jejich prospěch: v humanitních vědách ve Francii zastávají ženy asi polovinu učitelských úvazků na univerzitách, ale pouze 29% z nich má titul profesorky a pouze 25,5% žen zde figuruje na vedoucích místech. Kromě toho je mzda žen v průměru o tisíc eur měsíčně nižší, než kolik berou muži, a to dokonce i ke konci kariéry.

Podle mínění signatářek dopisu se ženy nacházejí v situaci „akademické marginalizace“, neboť mají méně času na vědeckou práci než muži. „Přestože známe mužské kolegy, kteří uznávají rovnoprávnost v domácnosti, naše společnost stále povětšinou nechává odpovědnost za péči o domácnost, ale také o děti a staré rodiče, na ženách,“ uvádí se v dopise.

Feministické požadavky

Na závěr historičky (nebo hysteričky?) vyzývají své kolegyně i kolegy, aby tlumočily následující požadavky: „Bránit rovné zastoupení žen v náborových komisích a v konkurzních porotách; zohlednit specifická kariérní omezení žen, pochopit situaci žen a vzít v úvahu jejich soukromý život; bojovat proti „neviditelnosti“ žen v učitelské práci, dávat studentkám a studentům číst texty vědkyň-historiček; protěžovat mladé ženy zahajující vědeckou kariéru.“ Hysteričky mají také zvláštní požadavek: „Odmítnout účast ve skupinách specialistů nebo ve vědeckých pracích, kde jsou přítomni téměř výhradně muži.“ (K něčemu takovému se ani nebudou muset nutit a zjevně tam nikomu chybět nebudou, zvláště pokud se jedná o obory vpravdě vědecké, neboli přírodovědecké.)

Uvedený problém samozřejmě neexistuje pouze ve francouzské akademické sféře a vysokoškolském vzdělávání. Mezi učiteli je mnoho žen, ale mezi profesory a ve vyšším vedení je žen mnohem méně. Je tomu tak údajně z mnoha důvodů a problém samozřejmě nespočívá pouze v tom, že „společnost povětšinou ponechává odpovědnost na ženách“.

Akademická věda je prý na rozdíl od středního vzdělávání konzervativnější, masový příchod žen do této sféry začal později, takže nedostatek žen ve vedení může být způsoben tím, že o rovnoprávnosti ve vědě se začalo mluvit mnohem později. Mezi profesory jsou samozřejmě misogynové, stejně jako mezi jejich ženskými protějšky existují ženy, které nenávidí muže, ale takovéto výstřelky přece nemohou určovat společenské klima na univerzitách.

Čtěte ZDE: Vzdělanost žen: Světová banka žongluje s čísly. Rovné příležitosti či ekonomický přínos? Nikoli, jde o snížení porodnosti. Podvědomý strach z vlastního zániku? Vitální kultura nás vystřídá. Boj s větrnými mlýny

Za výsadní postavení žen

Pohříchu to hlavní, co upoutá pozornost v dopise francouzských vědkyň, je skutečnost, že nepožadují rovnoprávnost, podobně jako zástupci třetího stavu před více než dvěma sty lety, nebo jako sufražetky na přelomu 19. a 20. století. Ony požadují výsady, zvláštní zacházení a speciální „propagaci“ – a to jak prací vědkyň mezi studenty, tak i mladých absolventek. Nazývá se to pozitivní diskriminace a jedná se o jev značně rozšířený v USA – v kolébce politické korektnosti, ale stále více také v Evropě – jev, který jen zřídkakdy přinese něco dobrého.

Žena, když jí šovinistický muž nedovolí stát se profesorkou, může jít na jinou univerzitu, stěžovat si u kolegů a dokonce i podat žalobu – zákony proti diskriminaci na základě pohlaví jsou ve Francii dostatečně tvrdé. Ale když se žena stane profesorkou jen proto, že je žena, bez dostatečné úrovně profesionality, není to ani trochu dobré. Jakékoli kvóty pro pohlaví, národnost a podobně snižují úroveň konkurenční soutěže a tím i kvalitu a úroveň znalostí.

Proto škoda způsobená pozitivní diskriminací není menší, než při tradiční diskriminaci. A hlavní otázkou je, zda to signatářky „dopisu 440“ chápou.

Antifeministická recese sociologů

Fakt, že dopis se objevil na pozadí rozsáhlého akademického skandálu v americké sociologii, je přinejmenším zajímavý. Trojice vědců, PhDr. James Lindsay, doc Peter Boghossian a Helena Pluckroseová v průběhu několika měsíců „trollili“ vědecké časopisy zasíláním zjevně anti-vědeckých textů o feminismu. V době, kdy se přiznali k sociálnímu experimentu, z 20 jejich rozeslaných rukopisů do různých nakladatelství bylo přijato sedm (čtyři z nich byly zveřejněny, tři dosud čekají na zveřejnění), o dalších sedmi se uvažovalo a jen šest bylo zamítnuto! Tak časopis „Feminist Theory“ zveřejnil článek, který požadoval zakázat umělou inteligenci, protože je vytvořena bílými muži, což znamená, že produkt bude nutně šovinistický a ohrožující rovnoprávnost žen.

Časopis „Gender, Place & Culture“ zveřejnil článek, který srovnával muže se psy a vyzýval k použití stejných metod pro jejich „výcvik“. „Je to zajímavá práce. Neuvěřitelně inovativní, bohatá na analýzu a velmi dobře napsaná, včetně rozmanitosti použité literatury a teoretických otázek, které jsou předkládány k posouzení.“ uvádí se v recenzi článku.

Čtěte ZDE: Jak na zaostalé občany: Univerzity chystají neomarxistické misie. Názor druhé strany? To si v Olomouci dovolili hodně. Pouze jeden evropský názor! Bohémský život studentů s vymytými mozky. Mají naději?

Feminismus nebo fašismus? 

Zdaleka nejvýznamnější text se však dostal do vydavatelství „Affilia“. Již samotný název měl vyvolat u vzdělaných osob podezření. Titul článku zněl: „Feminist Mein Kampf“.

Autoři v něm sami vůbec nic nenapsali, ale vytvořili ho pomocí metody „kopírovat-vložit“ a ve výsledném dokumentu zaměnili nacistickou stranu za feministky a nepřátele národa za šovinistické muže. „Recenzenti práci obhajují a poznamenávají, že má potenciál zavést vážný dialog mezi sociálními pracovníky a výzkumníky feminismu,“ bylo uvedeno v reakci na článek.

Nikdo o ničem ani nezapochyboval, dokud se Lindsay, Boghossian a Pluckroseová nepřiznali. Na závěr svého „Přiznání“ autoři napsali, že motivem jejich činu byla „víra v univerzity, v klasické vzdělávání, ve vědecké poznání a ve význam sociální spravedlnosti“.

Těžko si však lze představit, že oklamané feministky autory vyslyší a neproklejí na věky.

Zdroj.

 

Tagy článku