Ve svém článku Tom Holland definuje současnou situaci na světové politické scéně, zejména pak záměr amerického prezidenta Donalda Trumpa, který hodlá snížit bilaterální obchodní schodek s Čínou. Tento jeho úmysl však pro Peking představuje značnou hrozbu, které bude muset čelit. Přebytek obchodní bilance Číny vůči USA ve výši 375 bilionů dolarů značně přesahuje stejnou hodnotu (165 bilionů dolarů) vůči zbytku světa, uvádí autor.

„Jinými slovy — Čína potřebuje americké dolary, které vydělává pomocí vývozu zboží do USA, aby zaplatila za všechny technologie, které potřebuje k získání licence z jiných zemí, a veškeré investiční prostředky, high-tech komponenty a suroviny, které musí kupovat, včetně 9 milionů barelů ropy dovážených každý den ze zbytku světa, aby mohla podporovat vlastní ekonomický růst," píše ve své analýze Tom Holland.

Autor popisuje několik způsobů, jak tuto situaci zvládnout. Jednak vyhovět drastickým požadavkům Washingtonu v obchodní válce, druhak drasticky snížit své dovozy ze zbytku světa anebo hledat alternativní platební prostředky místo amerického dolaru. Peking však nevyhoví požadavkům „ekonomických jestřábů" ve Washingtonu, kteří chtějí omezit státní dotace průmyslu. Průmyslová politika vlády Made in China 2025 je příliš úzce spojena s prezidentem Si Ťin-pchingem, aby to bylo politicky realizovatelné, uvádí Holland.

Jak píše autor, dlouhodobá politika Pekingu je zaměřena na snížení závislost Číny na dovozech high-tech přístrojů, jako jsou například mikroprocesory. Nicméně čínský ekonomický růst stále závisí na obrovském dovozu komodit, konstatuje Holland. Podle Hollanda by zrušení těchto záměrů znamenalo ohrožení ambicí čínského prezidenta, které směrují k dosažení úrovně rozvinuté země do poloviny století. A opět platí, že je to nepřípustné. Zřejmě je tedy nutné najít alternativu amerického dolaru i z toho důvodu, že možnost dvacetileté ekonomické války by trvale narušila celosvětové dodavatelské řetězce, které procházejí Čínou do USA.

Autor mimo jiné provedl analýzu využití jüanu v mezinárodním obchodě a konstatuje, že jiné státy jsou vůči němu skeptické. „Historicky jiné země měly výhrady ohledně přijímání plateb v jüanech. Jednak jüan nebyl ani plně a volně konvertibilní, druhak nebyl přijat celosvětově. To znamená, že pokud jste dostali zaplaceno v jüanech, existovaly limity na to, co jste s tím mohli udělat. Mohli jste si koupit věci z Číny nebo jste mohli investovat do několika aktiv, které vám čínské úřady umožnily zakoupit," uvádí Tom Holland.

Dále autor podotýká, že čínští obchodní partneři dlouhodobě zpochybňovali věrohodnost jüanu jako měnové investice, a to kvůli manipulacím vlády na pekingské burze, které se odehrávaly naposledy v roce 1993. Kromě toho tyto manipulace, podle názorů mnoha odborníků, způsobily 3,5 let dlouhou ekonomickou krizi v Asii.

Navzdory volatilitě jüanu vůči americkému dolaru během posledních 18 měsíců se čínská měna vůči zlatu značně stabilizovala, dodává autor. A to podle něj směrují čínští měnoví politici k možnosti zabezpečení jüanu zlatem. Dalším možným krokem by podle Hollanda mohlo být zavedení smlouvy o futures kontraktech na zlato denominované v jüanech. A tyto kontrakty by byly otevřené pro zahraniční účastníky.

Navíc měny ostatních zemí asijského regionu prokazuji vůči čínskému jüanu značnou stabilitu.

„Zatímco vývoj měn v Asii byl vůči americkému dolaru nestabilní, vůči jüanu je naopak pozoruhodně stabilní. Stručně řečeno — i když se americká administrativa snaží narušit dodavatelské řetězce a omezit nabídku amerických dolarů na mezinárodních trzích prostřednictvím obchodního deficitu Spojených států, stále se zdá, že se spíše, než americký dolar stane měnovou kotvou pro Asii právě jüan," domnívá se autor.

Holland si myslí, že pokud tato tendence bude i nadále přetrvávat, bude muset Čína absolvovat dlouhou cestu, aby si vybudovala novou asijskou měnovou zónu založenou na jüanu a následně se proměnila v dominantní ekonomickou velmoc.