Tady číšník přináší malý hrnec a pokládá ho před skupinu evropských turistů. Ti opatrně nadzvedávají pokličku a čuchají — na tváři se jim okamžitě objeví nepříjemná grimasa. „Mám slzy v očích. Ihned to zavřete," řekl jeden. Malé žluté kostky připomínající sýr páchnou amoniakem a sirovodíkem.

Později však turisté s ucpanými nosy začali ochutnávat tuto specialitu. Chuť žraloka není tak hrozná, je to jako vařená bílá ryba, ale hustší, jako ryba ze sovětské jídelny čtyřikrát stlačená. Po strašlivém zápachu je chuť docela neutrální a přijatelná.

Zapít žraloka se musí brennevinem- bramborovou kořalkou. Je to také nechutné, ale pak z dvou mínusů vzniká plus. Recept „shnilého" žraloka pochází z dávných dob.

Podle historiků už Vikingové používali tento způsob přípravy ryb, aby je mohli „zakonzervovat" a brát s sebou na dlouhé námořní plavby.

Faktem je, že samo o sobě žraločí maso není pro stravování vhodné, protože obsahuje velké množství močoviny a amoniaku.

Existují případy, kdy se žralokem otrávili lední medvědi, kteří je lovili v severních fjordech, nebo psi jedli mořského dravce vyplaveného bouří. Otrava je doprovázena křečemi a může dokonce vést ke smrti. Shnilé žraločí maso pro člověka paradoxně není nebezpečné jako čerstvé.

Žralok žije 200 let, aby se nakonec stal pochoutkou

Ročně Islanďané zkonzumují šest až sedm tun grónského žraloka a dvě tuny obrovského. Na to stačí i jeden obrovský žralok vyplavený na břeh — jeho hmotnost dosahuje až čtyř tun s délkou devět až deset metrů. Průměrná hmotnost grónského žraloka je asi 400 kilogramů, ale stáří může přesáhnout 270 let.
Taková průměrná délka života žraloků je vysvětlena nízkým metabolismem — například pohlavní dospělosti samice dosahují ve 150 letech.

Nicméně mnozí žraloci padnou do rybářských sítí v „dětském" věku — sto letech. Kromě masa se používá tuk ze žraločích jater — dříve ho používali kvůli osvětlení, nyní se používá v kosmetice a medicíně, zejména k boji proti rakovině.

Zvláštní popularitu má shnilý žralok v zimě během festivalu Torrablout. To je opravdová oslava místní kuchyně, kdy se podávají různé zkyslé sušené potraviny. Hákarlu se při něm sní doslova kilogramy a vypijí se litry bramborové kořalky.

Jednou místní novináři provedli průzkum mezi turisty, kteří se zúčastnili festivalu. Mají-li rádi „shnilého" žraloka? Většina hostů zdvořile odpověděla ano, že by ho ráda znovu ochutnala. Před otázkou reportéři skrytou kamerou natočili jejich skutečnou reakci na tuto pochoutku.

Ve skutečnosti většina hostů vyhodila nebo odsunula misku hned poté, co ucítila zápach. V krajním případě až po ochutnání prvního kousku.