V jádru světového finančního systému leží jeden paradox — podíl Spojených států se během desítek let ve světové ekonomice sice snížil, ale dolar zůstává všemocný. Jak uvádí deník, podle posledních údajů Evropské centrální banky představuje americká měna dvě třetiny mezinárodního dluhu a stejný podíl světových rezervních aktiv.

Nyní však tento paradox dolaru vykazuje jakési známky poškození. Političtí lídři, kteří kdysi schválili hegemonii této měny, ji nyní odmítají. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker v září označil za absurdní situaci, kdy evropské společnosti nakupují evropské letouny za americkou měnu místo své vlastní. Čína zpochybnila dominanci dolaru na světových energetických trzích prostřednictvím tak zvaných futures kontraktů na ropu, které jsou v juanech. Rusko v tomto roce snížilo svá dolarová aktiva a oznámilo, že dolar se stává rizikovým nástrojem v mezinárodních platbách.

A právě takové porušení rovnováhy sil není příliš dobrou zprávou pro USA. Pokud dolar ztratí svou ústřední roli, Spojené státy budou po ztrátě důvěry investorů zranitelnější. Federální rezervní systém bude muset udělat nejspíše to, co dělají i jiné země, pokud světoví investoři zpanikaří. Tedy — zvýšit úrokové sazby na bolestivou úroveň, aby spekulativní peníze nemizely z ekonomiky.

Autor článku se domnívá, že největší riziko pro dolar tkví v tom, že Spojené státy zopakují politiku svých finančních sankcí, zejména proti Íránu a zemím, které s ním obchodují. V květnu administrativa Trumpa odstoupila z dohody z roku 2015, která oslabila sankce ve vztahu k Íránu výměnou za slib, že země ukončí určitou jadernou činnost. Spojené státy znovu zavedou sankce dne 4 listopadu a budou tak úspěšně vyvíjet tlak na společnosti za hranicemi USA, aby neobchodovaly s Teheránem. Evropské společnosti a banky by mohly být potrestány Spojenými státy v případě, že nepřímo uzavřou dohody s íránskými skupinami, na které jsou uvaleny sankce.

Evropští lídři v reakci na to, co vnímají jako útok na vlastní suverenitu, otevřeně pracují na platebním systému, který by společnostem umožnil obchodovat s Íránem a který by se nepříčil Ministerstvu financí USA a jeho Úřadu pro kontrolu zahraničních aktiv. Jedna z myšlenek spočívá ve vytvoření organizace financované vládou, které by byla méně citlivá na jednání USA než například soukromá společnost či banky, a která by mohla realizovat výměnu íránské ropy za zboží z Evropy a později možná také z Ruska a Číny. Francouzští úředníci tvrdí, že dohody by mohly být strukturovány jako směnný obchod, aby nemusely být zapojeny banky.

Jak uvádí deník, i kdyby toto řešení Evropy nebylo realizováno v nejbližší době, mělo by být považováno za součást všeobecné nespokojenosti s nadvládou dolaru, která jen roste.

Nevýhodou amerických privilegií je to, že zahraniční poptávka dolaru zvyšuje směnný kurz a činí tak americkou produkci méně konkurenceschopnou na světových trzích. Zejména pak v období poklesu ekonomiky, kdy mohou být američtí pracovníci propuštěni a USA dováží zboží, které by mohlo být vyrobeno v jejich zemi. Také hromadění dolaru za hranicemi USA znamená předání bohatství jiným zemím. Pokud se jiné země najednou rozhodnou použít své dolary při nákupu amerického zboží a služeb, pak budou mít Spojené státy hodně práce, ale spotřebitelé budou muset slevit ze svého života.

Nicméně, jak se uvádí v článku, vedení USA obecně těží z měny, po které je taková poptávka. Otázkou zůstává, jak udržet dolar v postavení preferované světové měny. Jedním ze způsobů je zachování diplomatických aliancí. Druhým způsobem je pak učinit dolar dostupným pro obchodní partnery, jako to udělal Federální rezervní systém během světové finanční krize.