Nejprve otázka: jak moc se jedná o „soukromé" vyjádření na Facebooku, které jako že netvaruje veřejné mínění? Facebook je přístupné médium. Výrok nezazněl „doma v kuchyni". Avšak celkově nejde ani tak o názor herečky, jako spíše o to, zda i my (lidé od tisku, Sputniku…) máme „právo" zauvažovat nad souvislostmi a stylem přemýšlení našich současníků. Pro úplnost zatím předesíláme, že film Protektor pojednává o okupaci ČR nacistickým Německem a ukazuje příšerný osud židů a také to, co se v tu dobu dělo s „pravdou". Tehdy nebylo možné říci, co si myslíte. A dnes? Můžeme dnes říci, co si myslíme? Žijeme zas v éře, kde to už zase vyžaduje odvahu, zvláště, pokud se neevakuujete z jednoho dne do druhého společně s tzv. hlavním proudem?

Vladimir Franta (autor tohoto článku): Každý vlastník novin si přece může ovlivňovat svoje noviny; toť „kapitalismus". Cožpak to není přirozené? Pokud se to někomu nelíbí :-)), proč nerozjede noviny vlastní, aby je zas on ovlivnil pro sebe nejvýhodnějším způsobem? Ostatně kterépak noviny jsou neovlivněné? Jináč řečeno: zeptejte se Květy, Vlasty a Marie na tutéž událost a dozvíte se tři různé interpretace :-))) Stejně píší i noviny — vždy zaujatě, vždy s předsudky, vždy měříce různým metrem, a sice dle známého hesla, „co dovoleno [jednomu], není dovoleno [řekněme jinému]"…
Vladimir Franta: Pokud rozjedete lepší vlastní noviny, Babiše nebude nikdo číst. Nejde o to, že Babiš něco ovlivňuje. Jde o to, že si Češi pořád na něco stěžují :-)))

Jinými slovy: Ať žije demokracie, ať žije pluralita názoru. Za zamyšlení stojí apel, aby se nesouhlasící strana sebrala a někam přestěhovala. Dovolíme si následující obecný komentář, vycházející ze zkušeností druhé světové války. Eliminace názoru jiných, potlačování a potírání opozičních myšlenek k právě populárnímu mainstreamu, přesídlování lidí, jejich umisťování do speciálních sběrných zařízení, to vše vyvolalo důsledek jménem holokaust. Pokud si připomínáme výročí tzv. „mnichovské zrady", měli bychom si stejně intenzivně připomenout, co následovalo. Jistě se teď najde plno lidí, kteří začnou hovořit o komunistických gulazích. Vážení, jedno neomlouvá druhé. Poučme se!

Poznámka: Tento článek používá hovorový jazyk.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Ilustrační písnička: Skupina BUTY — „Do Ruska"