Je známo, že v dějinách Země docházelo k rychlým procesům speciace, které vedly k výskytu velkého počtu druhů z relativně malé skupiny živých organismů. Zhruba před 540 miliony lety, na počátku období kambria, se objevilo mnoho nových biologických forem, včetně měkkýšů, ostnokožců, členovců a strunatců, i když v pozdějších sedimentech jsou stopy po těchto zvířatech mnohem méně časté. Tento jev se nazývá kambrická (někdy také kambrijská, pozn. red.) exploze či exploze skeletální fauny.

Vědci se domnívají, že je tento jev typický pro malé skupiny zvířat. Ty mají z určitých důvodů (ekologických či anatomických) velkou evoluční flexibilitu, která způsobuje právě takové záblesky procesů speciace. Rychlost výskytu nových druhů se však zpomaluje, jakmile jsou vyplněny existující ekologické výklenky.

V novém výzkumu ale vědci tento názor zpochybňují. Podle nich totiž záblesky procesů speciace nemají zvláštní příčinu, ale jsou způsobeny statistickými odchylkami v mírách evolučních změn, které jsou v průměru stále konstantní. Tyto odchylky mají na druhovou rozmanitost jen malý vliv, pokud je zvažována velká skupina organismů. V malých skupinách může vliv životního prostředí vést k vyhynutí téměř všech druhů, s výjimkou těch, které jsou schopné se rychle změnit a přizpůsobit. Proto vzniká iluze, že malé skupiny jsou náchylné k takovým jevům.