Podle McFaula by měl Washington vypracovat zvláštní legislativu, podle níž by se automaticky zaváděly nové sankce proti Moskvě v případě, že nezmění své útočné chování.

Americký prezident Donald Trump ve svém proslovu v OSN, který byl věnován ochraně suverenity, zmínil Rusko, když připomenul, že Německo spoléhá na ruské energetické zdroje. „Jako ochránce suverenity mohl Trump poukázat na četné případy porušování suverenity jiných zemí Ruskem. Tohle bylo zjevně jen jeho opomenutí," píše ve The Washington Post Michael McFaul.

Podle diplomata se Rusko za vlády Vladimira Putina stalo tou největší hrozbou pro suverenity další zemí. Rusko, jak se sám autor článku domnívá, vtrhlo na území dvou sousedních zemí, tedy na území Gruzie v roce 2008 a na Ukrajinu v roce 2014. V roce 2015 poslal Putin svá vojska do Sýrie, aby podpořil nelítostného diktátora Bašára al-Asada, který spáchal vojenské zločiny na svém lidu.

Dále podle velvyslance v roce 2016 Putin porušil americkou suverenitu a to tak, že ukradl a publikoval soukromé údaje a s pomocí médií, sociálních sítí a trollů ovlivnil chod prezidentských voleb v USA. V roce 2018 Putin a jeho režim porušili britskou suverenitu, když se pokusili zbavit dvojitého agenta Sergeje Skripala.

Pokud sám Trump nepřijme opatření v reakci na tato četná Putinova porušování suverenit ostatních zemí, měl by k tomu jeho administrativu donutit americký Kongres.

V poslední době američtí zákonodárci vystoupili s několika návrhy podobného charakteru. Proto by si Kongres měl vzít z každého dokumentu to nejlepší a vypracovat nový návrh zákona, který by se měl na prezidentském stole objevit do listopadových voleb. Podle McFaula by měl být takový dokument založen na několika principech.

Za prvé by se v rámci takové iniciativy měla objevit možnost ukládat předběžné sankce, které vstoupí v platnost automaticky v reakci na nepřátelské chování Ruska. Podobná strategie nebude zaměřena pouze na ochranu amerických voleb, ale bude se uplatňovat i v jiných oblastech, v nichž je zapotřebí odporovat ruské agresi.

Za druhé si McFaul myslí, že současná nelegální činnost Ruska by měla znamenat zavedení nových sankcí. Každý den, který Rusko využije k podpoře separatistické války na východě Ukrajiny, si Spojené státy vyloží jako nový nelegální krok Ruska. Jinými slovy, místo zachování současného sankčního režimu by měli američtí zákonodárci vypracovat jakýsi harmonogram zpřísnění sankcí, v případě, že Moskva nezmění své nezákonné chování.

Za třetí by se měly sankce zavádět v reakci na konkrétní činy Ruska, aby tato sankční opatření mohla být zrušena, pokud by se Moskva takových činů v konkrétním směru zřekla.

Za čtvrté by se cílem sankcí měli stát především vládní úředníci, státní organizace, dlužní úpisy a také společnosti, média a sociální sítě, které vlastní či kontroluje stát.

Pokud jde o soukromé osoby či společnosti, pak by se sankce proti nim, jak navrhuje sám McFaul, měly uplatňovat pouze tehdy, existují-li důkazy o jejich přímé podpoře politického kurzu Moskvy.

Za páté Spojené státy potřebují zákon, který vylučuje právo na anonymní vlastnictví korporačního majetku a nemovitostí. Tato inovace by podle něj měla vést k větší transparentnosti ruských investic a ekonomické aktivity této země v zahraničí.

A nakonec, za šesté, zneužívání a používání Kremlem mezinárodního zatykače Interpolu z politických důvodů, by mělo být zastaveno. Takové pokusy by měly být, podle diplomata, trestány zvláštními sankcemi.