V tom halekání okolo padesáti syrských sirotků to zapadlo. Ale nemělo by. Populistické vydírání dětmi zastínila vědomá urážka státu, na kterou málo kdo obrátil pozornost. Dopustil se jí bývalý prezidentský kandidát a svědomí Poslanecké sněmovny Karel Schwarzenberg. Snad nikdy v moderních dějinách českého státu stěny Poslanecké sněmovny něco podobného neslyšely.

„Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Údajně se za měsíc chystá oslava stého výročí 28. října 1918. Vzhledem k tomu, že jsme se dávno vzdali myšlenky Československa, že zde zdatně bojujeme proti nosné myšlence Tomáše Garrigue Masaryka o evropanství a nadáváme na Evropu a teď jsme se také vzdali jeho velké myšlenky, o které mluvím, totiž humanity, a projevujeme státní politikou antihumánní, proti sirotkům, proti uprchlíkům, proti dětem, tak bych prosil, aby ty oslavy 28. října kvůli přemíře pokrytectví byly odřeknuty. Protože bych se styděl vzpomínat na to, co jsme v roce 1918 nastolili," prohlásil bývalý předseda strany TOP 09, dnes pouhý poslanec Schwarzenberg.

Rozluštit, co tím chtěl říct, není těžké. Zkrátka to znamená, že když česká vláda odmítla přijmout náhodně zvolený počet syrských dětí těsně před senátními volbami, Česko není hodno slavit nejdůležitější výročí své existence.

Přímo v Poslanecké sněmovně se o Schwarzenbergově excesu nehovořilo. Poslanci jedenáctkrát odhlasovali, že migraci považují za problém a děti syrských uprchlíků se z populistického pohnutí nebudou do Česka přemisťovat. Reakci na slova bývalého ministra zahraničí se Sputnik dozvěděl od místopředsedy poslaneckého výboru pro evropské záležitosti a poslance za KSČM Jiřího Valenty.

„Při poslaneckém jednání o možném přijetí padesáti údajných sirotků ze Sýrie, doposud umístěných v Řecku, vystoupil Schwarzenberg se skutečně ‚vlasteneckou‘ řečí, kterou zahájil symbolicky velkopansky: Údajně se chystá oslava stého výročí 28. října 1918. Fakt, že se jedná pro náš národ a státní celek jako takový, o nejvýznamnější oslavu vůbec, ho buď vůbec nezajímá, nebo jej neregistruje, nebo ho úmyslně znehodnotil, a to hned svým prvním slovem," prohlásil politik.

Valenta také upozorňuje, že je od knížete Schwarzenberga bezohledné odkazovat se na prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, kterého šlechta nenáviděla.

„Každé školou povinné dítě by mělo vědět, že šlechta přišla o významnou část svého majetku zejména díky Masarykově státní politice, kterou se dnes pan kníže tak halasně ohání. Konkrétně Schwarzenbergův rod vlastnil na území Československa pozemky o rozloze skoro 250 tisíc hektarů a velkou část takto ztratil. Po provedené pozemkové reformě v roce 1919, kdy byl tímto způsobem majetek šlechty zredukován ve prospěch nového státu, jí další a zcela oprávněnou „ránu" udělil také Masarykův následovník Beneš. Na základě jeho dekretu číslo 12 o konfiskaci majetku Němců, Maďarů, zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, který dnešní pravici přirozeně „nevoní", bylo v roce 1947 například zkonfiskováno 514 hradů a zámků i s pozemky," uvádí komunistický politik.

Jak je to se Schwarzenbergovým vlastenectvím? Stejně jako s humanitární povinností vytrhnout nebohé děti z jejich přirozeného prostředí a vnutit jim cizí zemi s cizí kulturou. Je to jen falešné gesto.

„Srdceryvně projevované vlastenectví a láska ke svému národu, mohou být také jen hrané a účelově zneužívané. Někdy to však těmto milovníkům masarykovských hodnot přece jen jaksi ujede a na chvíli svoji pokryteckou masku odloží," říká na Schwarzenbergovo chování Jiří Valenta.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce