Po tragické bitvě u Mohuče roku 1526 se fakticky rozpadl celý tehdejší uherský stát. V této bitvě byla zabita znační část tehdejší společenské elity Uher a osmanská vojska pod vedením Süleymana I. měla cestu Uhrami prakticky bez odporu jistou. Turci se ale rozhodli dále nepostupovat a obsadili pouze malé území. Po bitvě ovšem vypukl mezi přeživšími šlechtici boj o moc, který se vedl mezi dvěma stranami. Na jedné stál šlechtic sedmihradský, vévoda Ján Zápoľský, a na druhé straně český a uherský Ferdinand I. Habsburský. Protože Zápoľského strana začala prohrávat, Zápoľský se rozhodl stát vazalem Osmanské říše a ta mu v boji s Ferdinandem I. přišla na pomoc. A tak se muslimové během 16. a 17. století začali dostávat i na území dnešního Slovenska na dobu zhruba 150 let. Tři roky po bitvě u Mohuče vyrazili muslimové na pomoc Zápoľskému a obsadili území po řeku Dunaj, dobyli i město Budín a neúspěšně obléhali rakouskou Vídeň (tzv. první obležení Vídně). V roce 1530 muslimové a jejich spojenci pod vedením Gaziho Mehmed-beg Jahjapašiće, vládce Smederevského sandžaku (zvaného také Bělehradský pašalík), napadli oblast dnešního Slovenska.

Jedna část muslimské armády plenila vesnice okolo Nitry a pronikla až k Topoľčanům, druhá skupina postupovala stejným způsobem kolem Hronu až k Leviciam, Zlatým Moravciam a Trnavě. Muslimové tehdy zničili kolem 80 vesnic a získali velké množství zajatců, ze kterých učinili otroky. Velitelé Ferdinanda I. se okamžitě rozhodli pro protiútok, ten však muslimové odrazili a provedli další nájezd na Slovensko, při kterém pronikli až k Bojnici a Prievidzi a vypálili je. Velice brutální masakr spáchali muslimští nájezdníci u Nitry. Menší děti byly v pytlích, větší děti přivázali k vozům. Dospělí zajatci utekli, ale malé děti muslimové vraždili tak, že jim stínali hlavy a podřezávali krky. Podle historika profesora Imricha Točky se odhaduje, že z 500 dětí přežilo asi 50.

Tuto smutnou událost si místní lidé připomínají i po téměř 500 letech. Dodnes na místě masakru stojí památník, který upozorňuje na brutální chování muslimů. Za duše povražděných dětí se každý rok koná i smuteční křesťanská mše. V roce 1532 se sice muslimové se svými spojenci pokusili o druhý pochod na Vídeň, ale byli zastaveni u hradu Kőszeg v dnešním Maďarsku. Neočekával se dlouhý odpor obránců, posádka byla malá a útok nečekaný. Velitel posádky Mikuláš Jurišič ale odmítl muslimské výzvy ke kapitulaci a vedl zuřivou obranu.2

Jurišič měl k dispozici přibližně 800 mužů, podle Wladivoje dokonce jen 700, a to navíc vesměs nezkušených sedláků. Proti němu naopak útočilo odhadem až 100 tisíc muslimů a jejich spojenců. Doboví kronikáři tak považují Jurišičovu úspěšnou obranu hradu za pravý zázrak.3 Muslimové se v následujících letech spokojili s pouhou podporou vojenských akcí Zápoľského, jakou bylo například obsazení Košic. Síly na obou stranách byly vyrovnány. Polský král Zikmund I. Starý, kterému vadila koalice s muslimy, proto přiměl Jána Zápolského uzavřít v roce 1538 tzv. Velkovaradinský mír s Ferdinandem I.

Mír ovšem nevydržel dlouho a po Zápoľského smrti (1540) vtrhli muslimové v roce 1541 opět do Uher a pronikli znovu až na Slovensko. Porazili jednotky Ferdinanda I. a mezi Dunajem a Tisou vyhlásili tzv. Budínský pašalík (Budínský ejálet) se sídlem v městě Budín. Roku 1544 překročilo několik tisíc muslimů Dunaj a zahájilo postup na Levice, město přepadli a vyplenili. Získali velkou kořist a odvlekli do otroctví značné množství obyvatel. Při hrdinné obraně hradu Drégely (dnešní Maďarsko) padl Juraj Šucha4 (maďarsky György Szondy).

Na webu Spirit.cz je popsán Petrem Šafránkem boj o hrad takto: „V podvečer 6. července 1552 dorazil budínský paša Hádim Ali pod drégelské hradby a vyzval Szondyho, aby se vzdal. Kapitán to odmítl. Turci podpálili podhradí postavené ze dřeva a hlíny a zatlačili obránce do horního hradu. …

V tomto období muslimové vyplenili a poničili mnoho pohraničních vesnic i klášter v Šahách. Roku 1552 vyslali habsburští velitelé proti muslimům jednotku v síle několika tisíc mužů. Ti byli ovšem špatně vyzbrojeni a vycvičení. Velitelem jednotky byl Erazmus Teuffel, jmenovaný přímo Ferdinandem I. Tato skupina se střetla s muslimy v oblasti dnešní obce Plášťovce. Byla muslimy poražena a její velitel byl zajat. V boji padl i biskup z Vác Sbardellatti, který byl velitelem zásobovacích oddílů.6 Zajatého velitele Teuffela odeslali muslimové do Istanbulu, kde byl velice brutálním způsobem popraven, protože se odmítl zříci své křesťanské víry. Muslimové poté obsadili území až po Banskou Štiavnici.