Je však velkou chybou si myslet, že to znamená „se nedá nic dělat, to se stává, nikdo si nebude stěžovat". Naopak. To je právě ten případ, kdy je fráze národního představitele Lazara Kaganoviče extrémně aktuální.

„Každá nehoda má jméno, příjmení a postavení." Protože v tomto případě mluvíme zaprvé o patnácti ruských mrtvých vojácích. Zadruhé o tom, na pozadí čeho a proč se tento řetězec nehod stal. A zatřetí, že takové nehody by měly být navždy vyloučeny.

A právě proto postoj, který veřejně vyjádřil Izrael, že „Syřané vystřelili náhodně a nevědí, jak pracovat s PVO a s veškerými stížnostmi by se obracejte k nim" vypadá nepřijatelně nejen pro Rusko, ale hlavně pro samotný Izrael.

A v tom je celá věc. V Syrské válce, která je obecně jasným znázorněním paradoxní povahy našeho světa, jsou přímo zapojeny některé nejsilnější armády světa a každá má jiný cíl, kterého chce dosáhnout. Počet úmrtí mezi vojáky těchto vojenských sil je však velmi omezen. Každý ví, jak k této situaci došlo. Díky důkladnému a drsnému systému koordinace a vzájemných dohod, které „moderovalo" Rusko. Syrská válka je možná nejvíce „zdiplomatizovaná" válka v moderních dějinách.

Zároveň se Rusko stalo „moderátorem války" nejen kvůli tomu, že díky němu syrský stát zrušil rozsudek smrti a získává zpět teritorii kousek po kousku. Ale také proto, že na rozdíl od těch, kteří jsou silně zapojeni do arbitru Spojených států, Rusko skutečně studuje, chápe a zohledňuje svrchovanost a zájmy účastníků. Včetně zájmů Izraele. Seznam případů, ve kterých Rusko pomáhalo židovskému státu se v posledních dnech opakovaně vyzdvihoval. Zaprvé je prostředníkem odchodu proíránských sil ze všech oblastí poblíž izraelského území. Dále odmítnutí již uzavřené dohody o dodávce systémů S-300 do Sýrie za půl miliardy dolarů, protože oblast systému pokrývala celé území Izraele. Tento seznam je dlouhý. Rusko ve skutečnosti ukázalo, že vztahů s Izraelem si cení a chápe své postavení.

Tento respekt a pochopení zájmů však v zásadě nemůže být jednostranné. V jednostranném režimu to jednoduše nefunguje a je jen otázkou času, kdy absence dvoustranných a rovnocenných vymáhání pravidel poškodí narušitele.

Zde stojí za zmínku následující. Americké ozbrojené síly, coby globální konkurent a oficiální soupeř Ruska, se kterým má příšerné vztahy, dodržují pravidla syrské války docela tvrdě a koordinují své akce se svými ruskými protějšky.

Ale ozbrojené síly Izraele, kteří nejsou protivníkem Ruska a nachází se v dobrém a konstruktivním vztahu, si z nějakého záhadného důvodu dovolují to, co si do dnešního dne nedovolily ani jaderné velmoci. Například oznamovat ruské straně jednu operaci na území Sýrie z deseti. Nebo, jako v případě nešťastného náletu na Latakii, oznamovat operaci minutu před zahájením náletu.

Výsledkem je velmi tragický řetězec, na jehož konci je smrt ruských vojáků.

A protože už se to stalo, dokázat, že to byl „špatný výstřel a za všechno vinou Syřané" je prostě nemístné a o ničem, vzhledem k tomu, že účel blízké vojenské diplomacie spočíval zpočátku v zajištění bezpečnosti vojáků států působících v tomto regionu. Předpokládalo se, že všichni zúčastnění diplomaté zajistí tuto bezpečnost.

Izrael nyní ve skutečnosti vybírá jednu ze dvou jednoduchých možností. Buď bude na sebe brát závazky a převezme odpovědnost za to, aby se s ruskými letadly nestalo žádné tragické neštěstí, nebo odmítá převzít zodpovědnost a tím předá Rusku povinnost plně zajistit bezpečnost svých vojáků. Jaké metody je možné použít, je částečně zřejmé. Například jsme hodně četli o tom, že syrští spojenci nemají pokročilou leteckou obranu. To je případ, kdy Rusko jistě pomůže.

Existuje názor, že tento vývoj událostí nebude pro Izrael příjemný. A tak je pro něj rozhodující, aby vysvětlil své vlastní armádě, že je nutné vážit si ruských životů a vyhýbat se jednáním, které je ohrožují, i kdyby byly sebevíc chytré a dostali by za to na internetu hodně lajků.

Názor autoru se nemusí shodovat s názorem redakce