Sankce platí pro všechny. I pro poctivé Syřany? Český zpravodajský server iDnes přinesl informaci, že Česká spořitelna zrušila účet syrské rodině. Zdroj v bance serveru řekl, že rodina přišla o účet zřejmě kvůli své národnosti. Nemohli prý totiž doložit trvalejší vazbu k České republice.
Česká spořitelna se brání. O účet přišel pouze otec, protože v České republice nepracuje, ani zde nemá trvalý či přechodný pobyt, jediný dokument, který nám byl schopen poskytnout, byl cestovní pas. "Obě dcery, které v České republice oficiálně studují, u nás mají i nadále otevřené zcela funkční účty," řekl iDnes tiskový mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.
Kdo má pravdu? Sputnik se na názor zeptal Jiřího Bati, publicisty a bývalého diplomata.
Česká spořitelna se rozhodla zrušit účet syrské rodině, která v Česku legálně žije a pracuje. Prý kvůli jejich zemi původu. Co si o tom myslíte?
Čerpám jen ze zdrojů či informací, které jsou uvedeny v odkazu na článek v iDnes.cz. Z těchto informací je zřejmé, že se jedná o poněkud nešťastný případ, i když některé aspekty tohoto případu jsou evidentně nestandardní a iracionální.
Problém však vidím v tom, že ačkoliv je zmínka o „syrské rodině", která se údajně po několika letech, co žije a pracuje v Česku, dočkala nepříjemného překvapení, pak z informací vyplývá, že rozhodně nejde o klasickou a regulérní syrskou rodinu. Dále, podle mluvčího České spořitelny Filipa Hrubého, banka účet zrušila pouze otci této rodiny, přičemž vycházeje z předpokládané sankce, bylo toto opatření nezbytné, protože účet této rodiny, zřejmě pod tlakem mezinárodních institucí, vydávající tyto sankce, byl sledován a pracovníkům České spořitelny nezbylo, než to opatření akceptovat a realizovat.
Pokud však byl účet zrušen otci rodiny, bez dalších represívních opatření a pokud byly finanční částky zrušeného účtu převedeny na jiný (jiné) účty rodiny (dcer), pak bych v tom neviděl zas až tak zásadní problém.
Nemůže za tím být politika? Aktuální atmosféra v Česku není nakloněna lidem z Blízkého východu.
Politika je vždy a všude tam, kde se jedná o významné ekonomické zájmy. Pokud byly na jmenované státy, tedy na Sýrii, Severní Koreu a Írán vydány sankční opatření, je to již politické rozhodnutí, protože se jedná o akt proti státu, nikoli proti individuálnímu, potažmo soukromému subjektu.
V případě syrské rodiny je také pozoruhodné, že podle informací z uvedeného zdroje otec prý neprokázal trvalejší vazbu na Českou republiku, protože pracuje a dlouhodobě se zdržuje v zahraničí, přičemž však obě jeho dcery v ČR studují a bydlí již několik let. Je tedy otázka, zda se jedná o klasickou rodinu, nebo o samostatně, resp. odděleně žijící příslušníky této rodiny.
Bankovní účet otce, který se v Česku nezdržuje a nemá, jak ze zdroje vyplývá, trvalejší vazbu na Českou republiku, může oprávněně vzbuzovat jistá podezření, ze kterého vyplynulo opatření ke zrušení jeho účtu. Na druhé straně obě jeho dcery mají u nás i nadále otevřené zcela funkční účty, takže lze předpokládat, že k žádné újmě nedošlo.
Nevypadá to však jako uplatnění kolektivní viny? Jste ze Sýrie, vládne tam Asad, takže máte smůlu a rozlučte se s účtem…
Uplatňování kolektivní viny je v tomto případě rovněž problematické, protože nejde o věc, ve které je rozhodováno z titulu našeho státu, ale pouze z nutnosti respektovat opatření, které je dáno, bohužel, vyšším orgánem, které je Česká republika povinna respektovat.
Nemyslím, že by naše orgány zašly až tak daleko, aby se vyžívaly v uplatňování tzv. kolektivní viny a regulérně postihovaly občany těchto států jen proto, že jsou jejími státními příslušníky. Není mi rovněž známo, že přes postoje některých „mimořádně" loajálních a aktivních politiků k orgánům EU, by oficiální politika ČR byla zainteresována na podobné diskriminační vlně, když jisté mezinárodní diskriminační aspekty musí, bohužel, akceptovat.
A nebo je dobře, že české banky jsou přísné k osobám z rizikových zemí?
Problém je v samotném pojmu a opodstatněnosti nazývat bankovní domy jako "české banky", protože nevím, která banka je skutečně ryze česká. Proto je nesnadné posuzovat, zda "přísnost" vůči osobám z rizikových zemí, vyplývající víceméně z rozhodnutí vyšších orgánů, než z vlastní iniciativy, je opodstatněná či nikoli.
Takzvané české banky se zahraničním vlastníkem budou vždy nuceny respektovat rozhodnutí vedení bank, pokud to není v rozporu s českými zákony, legislativou a jurisdikcí. Pokud dojde snad občas k nějakému podobnému kroku či opatření ze strany "českých" bank, bude to jen proto, že to vyžadují interní předpisy a nařízení, které jsou pracovníci povinni respektovat.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce