Svého času Milan Chovanec, tehdy ve funkci ministra vnitra, oznamoval, že Česká republika již žádné další migranty přijímat neplánuje.

Tato myšlenka je populárním trendem české politiky. Myšlenku „již nepřijímat" pravidelně vyjadřuje i předseda vlády Andrej Babiš. Koncem srpna to opětovně prohlásil, když se vydal na návštěvu do Itálie a na Maltu. Tehdy Babiš vystoupil s prohlášením, které zahrnovalo přibližně tato slova: „Česká republika nepřijme žádného dalšího uprchlíka, který míří do EU přes Středomoří, protože přijímá lidi z Ukrajiny."

Proč uvádíme, že prohlášení Babiše zahrnovalo „přibližně" tyto slova? Protože se v českých publikacích neuvádí žádná taková citace.

Ukrajinský server však netvrdí, že český premiér taková slova nemohl říci. Podle nich to klidně mohl udělat. A pokud toto prohlášené Andrej Babiš opravdu učinil, pak se nemůže ucházet o exkluzivitu takové myšlenky. Před ním se totiž o stejnou myšlenku podělili Poláci, kteří se v migračních sporech s Bruselem již odkázali na „milion Ukrajinců".

Spolu se Slováky tvoří Ukrajinci nejpočetnější etnickou skupinu čítající přibližně půl milionu cizinců, kteří legálně žijí v zemi. Jen stěží je lze označit za nevítané hosty. V zemi, kde katastrofálně chybí vlastní pracovní síla, jde ukrajinská pracovní síla doslova „na dračku".

Pokud jde o Ukrajince, jak uvádí publikace, ti se opravdu liší od středomořských žadatelů o evropský ráj. Ukrajinští migranti jsou ekonomičtí migranti, proto není správné je řadit k uprchlíkům.

Nicméně pro Ukrajinu, jak se píše ve článku, to sotva může být důvodem k hrdosti. Na úrovni politického vedení Ukrajiny již zaznělo nepříjemné přiznání — zemi opouštějí práceschopní lidé a mládež, a s nimi odchází také mozek národa a jeho perspektivy. Tito lidé odjíždí za účelem najít lepší osud v zahraničí jen proto, že se nemohou uplatnit ve své zemi. Nedokážou totiž pro své rodiny zajistit dostatek prostředků, stejně jako nedokážou zajistit slušnou budoucnost pro další generaci. Je pochopitelné, že povědomí Ukrajiny o daném problému ještě neznamená jeho okamžité řešení. Ale už jen samotná skutečnost, že je tato nemoc jakýmsi způsobem vnímána, je prvním krokem k uzdravení.