USA se nelíbí, velmi se jim nelíbí, jak Němci utrácejí své peníze. A jemu osobně se to také velmi nelíbí. A vůbec „k velké smůle německého národa Německo každoročně platí miliardy a miliardy dolarů za svou energii Rusku", <…> a mohu vám říci, že Němcům se to nelíbí," prohlásil americký prezident.

Ale žádné sankce proti společnostem účastnícím se projektu Severní proud 2 ze strany USA zaváděny nebudou, řekl na závěr nečekaně.

Nejlepší je na tom to, že vše, co prezident USA řekl, je nejčistější, absolutní, destilovaná pravda. Nemá to chybu.

Ani to, že se Američanům nelíbí, jak Němci utrácejí své peníze.

Minimálně té části „mocných Němců" v oblasti politiky, lobby, médií a tak dále, která je spojena se strukturami takzvané atlantické solidarity, včetně paní kancléřky Angely Merkelové, „závislost na Rusku" určitě nevyhovuje. Prostě politici jsou dost často nuceni dělat ne to, co je jim příjemné, ale to, co je třeba.

A ruský plyn je pro německé hospodářství, ke smůle německých atlantistů, životně nutný.

Takže nezbývá nic jiného, než to vydržet.

Pravdou je i to, že se Německu nechce „platit miliardy dolarů" (ačkoliv Trump stěží sám pochopil, jak se trefil). Právě kvůli neochotě platit dolary navrhuje SRN ústy „šéfa Evropy" Lucemburčana Jean-Claude Junckera, aby byla alespoň část plateb převedena na eura. A Ruská federace zřejmě nedokáže takovou prosbu Německa a Evropy zcela odmítnout.

No a to, že Američané nebudou zavádět žádné sankce proti společnostem z třetích zemí, které se nějakým způsobem účastní projektu Nord Stream 2, taky není žádná senzace.

Připomeňme, proč tomu tak je.

Není to tak složité: každé rozhodnutí je soubor hodnocených faktorů a více méně voluntarismus lidí, kteří ho přijímají.

Jak jsme již uvedli, ruský plyn je pro Evropu, přesněji řečeno pro její severozápadní cluster, životně důležitý. Vysvětlení je zde prosté a můžeme říci „matematické". Produkce clusteru může být konkurenceschopná na globálních trzích pouze při existenci relativně levné energie. A kdo bude zdrojem této levné energie, čí konkrétně je tento zdroj a jestli v jeho blízkosti neutiskují gaye, to už není podstatné. Podle mnoha ukazatelů (samozřejmě kromě světoznámé skvělé německé kvality) evropská průmyslová výroba se svými konkurenty jak v Číně, tak i v USA dost tvrdě prohraje. I tam i tam je na produkci menší daňová a sociální zátěž, je levnější pracovní trh a jsou nižší sociální výdaje.

Severoevropský průmyslový cluster vyhrává na globálních trzích pouze díky kvalitě, pověsti a vysoké energetické náročnosti při nízké ceně energie (včetně energetické náročnosti zařízení: roboty „žerou" mnohem více než, promiňte takový cynismus, nějací Mexičané na závodě Tesla). A tuto relativně levnou energii těm samým Němcům nemohou dát žádné „náhradní objekty LNG", ale pouze potrubní plyn.

Ale zastavilo by to Američany a konkrétně Donalda Trumpa?

Samozřejmě ne. Spíš naopak vyprovokovalo. Vždy je příjemnější pokořovat, než být pokořen.

Během posledního roku se však na světových energetických trzích začaly projevovat i „jiné faktory". Téměř nejukázkovější a nejimpozantnější z nich je linka Jamal SPG, která i svým zevnějškem vyvolává absolutně kolosální dojem.

Všem je jasná prostá věc. I kdyby se podařilo Němce za cenu obrovských politických a ekonomických výdajů donutit, aby se vzdali potrubí, kam se v takovém případě přemístí objem plynu vytěžený v Rusku?

Správně, do LNG. V pohodě, kdyby to byla pouze Čína. Ale co může například zabránit právě Gazpromu nebo Novateku na Jamale postavit nějakou Baltiku LNG blízko Petrohradu? A obchodovat se zkapalněným plynem na burzách a zrušit tak byznys dalekým Američanům?

A potom se samozřejmě výdaje spojené s blokádou ruského potrubního plynu, včetně politických, a nejen ekonomických ztrát, kompenzují velmi dlouho nebo vůbec ne.

Mimochodem, nátlakem na cluster evropského severozápadu USA příliš Rusko neovlivní. Naopak dávají zelenou svým čínským konkurentům, kteří se velmi rádi chopí ruského potrubí, což se ani nesnaží skrývat..

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce