Rezolucí proti Maďarsku jsme si připomněli dvouleté výročí rezoluce proti Polsku. Pokud se ve V4 nebudeme navzájem opravdu držet a neodložíme oportunismus, dočkáme se i rezoluce proti Česku.

EU není ochráncem demokracie. V Maďarsku a Polsku není demokracie ohrožena, natož demontována. Do obou zemí jezdím a trávím hodně času debatami. V obou zemích mají kroky vlád nezpochybnitelný mandát i podporu lidu.

Co spojuje bruselskou potřebu trestat Poláky a Maďary?

Oba národy už prozřely z duhového oparu zdánlivého univerzálního dobra liberální cesty společenského progresivismu. V Polsku i Maďarsku se dle zákonů akce a reakce dostaly k moci síly, které postupně obnovují rovnováhu, řád a posilují oslabenou vertikálu vazby současnosti s historií, která ukazuje mnohé ve světle, které globalisté potřebují zhasnout.

A tak zatímco u nás elity "zapomínají" na anšlus Rakouska, Mnichovskou dohodu, pasivitu Západu v letech 1948 a 1968, rozvolňují historické vazby na kulturu, víru a zkušenosti, zpochybňují hodnotu národní i monokulturní identity, drolí koncept klasické rodiny a vyklešťují školství povinným brainwashingem lásky k EU, chaosu dětí v pochopení role pohlaví a akceptace nemorálnosti a abnormality jako nových norem, oba nejodvážnější národy vrámci V4 se vydaly opačnou cestou.

Cesta Polska a Maďarska není cestou od demokracie k diktatuře, jak se to snaží Brusel prodat hlupákům, slepým a hluchým, co mají oči a nevidí, mají uši a neslyší. Copak nemá každý z vás v Polsku a Maďarsku dost přátel, abyste si snadno ověřili, že Brusel i v tomto ohýbá realitu, jak potřebuje?

Že obavy z vývoje obou zemí vyjádřily i mezinárodní instituce? Ty samé instituce by stejnou obavu klidně vyjádřily ( a také jednou vyjádří) i o České republice, ledva by o krok sešla z cesty karavany oslíků, propojených vzájemně šňůrou a přežvykujíc pokojně jdoucích směrem, o němž nepřemýšlejí a nic nevědí.

Co se ve skutečnosti děje v Polsku a Maďarsku?

Pro pochopení procesu musíme nejdřív poukázat na často opakovanou lež globalistických progresivistů, stavících rovnítko mezi liberalismus a demokracii. V první řadě - jejich pojetí liberalismu je v duchu nejlepších satanských tradic po čertech neliberální: svobody okrajuje, smyčku kolem krků stále méně Svobodných občanů utahuje. Což determinuje i druhý postulát: Demokracie nejen že nemá s tímto pojetím liberalismu nic společného, ale jde přímo o oxymoron. Je to dobře patrné tam, kde už progresivisté překonali critical mass: Všude tam se rychle vytrácí jak svobody, tak demokracie. Středem a nejlepším příkladem toho je způsob fungování právě evropských institucí. Najdete tam hodně politikaření, vyvažování a zobchodování vlivu, dotací, výhrůžek, nebo benefitů, dokonce vydírání, ale málo demokracie.

Jak aplikovat výše uvedené na vývoj v Polsku a Maďarsku? Jejich konzervativní elity (pokud si nyní postesknete, že v Čechách nejsou, hrubě se pletete - jsou, rostou, konstituují se, zatím ve fázi podhoubí reálně politické konzervativní síly, pozor, neplést s ODS, nebo sTOP0,9) se ustavily a rozvíjejí se už nejméně tři desítky let. Získaly si časem financování, podporu médií a mohly tak být slyšet a vidět. V obou zemích se vedl skrytý, ale o to urputnější dvacetiletý boj progresivistů bruselského typu proti národním konzervativcům.

V těchto letech používali liberálové proti konzervativcům neskutečně prasácké a ryze nedemokratické, často nezákonné nastroje. Státní (policejní, daňová) šikana, zastrašování a společenská ostrakizace byly na denním pořádku. V o těch dvaceti letech Polsko i Maďarsko kráčelo v oné karavaně oslíků, na což dohlíželi lidé, pro něž nelze mít jiné označení než kolaboranti.

Bruselem a globalisty obecně byli chváleni a podporování. Cílem globálních elit rozhodně není, aby byli občané svobodní, objektivně informovaní, měli široká práva vůči státu a byli ekonomický autonomní a to začalo být v obou zemích stále více patrné. Lidé si stále znovu potvrzovali v praxi, že liberální proevropští socialisté penetrovali celou společnost, vzděláním a akademickými kruhy počínaje, úřady a neziskovkami, ovlivňujícími veřejně dění pokračuje, médii a justicí konče. Všude, kde to bylo možné, byli postupně dosazováni přikyvovači, apologeti a oportunisté federalizace Evropy a globalizace obecně. Občané to čím dál více vnímali. Též vnímali, jak moc s nimi, untermench, rádoby liberální elity zacházejí a jak je vnímají. Dobře to za všechny socialisty, liberály a progresivisty vyjádřil bývalý maďarský premiér Ferenx Gyurcsáni již v roce 2006: "Lhali jsme lidem ráno, lhali jsme jim večer".

Poláci a Maďaři nyní nedemontují demokracii. Demontují pouze a jen pseudoliberální rakovinu, která demokracii prožrala a tváří se jako sama podstata demokracie, což je, jak jsme si výše vysvětlili, protimluv. Neodstraňují instituce, pilíře demokracie, jen jim navracejí původní, ústavou daný význam. Nemění jej. Vracejí vládu věcí národa do jeho rukou. Čistí Augiášův chlév v zaplevelených institucích i veřejnoprávních médiích tak, aby tyto znovu sloužily účelům národním, nikoliv zahraničním a protinárodním. Dělají, co by učinil každý dobrý hospodář, který zjistil, že v jeho spíži jsou moli, ale zásoby vyhodit nemůže, či nechce. Přebírá a čistí. Zrno od plev. Kéž se nám toto stane taky. Čeká nás ještě daleká cesta.

Hodně štěstí, Maďarsko a Polsko. Bůh vám žehnej.