Goldstein v článku pro NI analyzoval zprávy, které se objevily v ruském a čínském tisku o kvalitách letounů s technologií svislého vzletu a přistání (STOVL). Zaujal ho rozhovor s bývalým sovětským zkušebním pilotem Andrejem Sinicynem pro čínský námořní časopis Námořnictvo a komerční loďstvo.

V rozhovoru Sinicyn, který lítal na sovětských letounech s technologií STOVL, varoval čínské kolegy, že tato technologie je velmi složitá. Sovětský svaz měl pouze jeden typ tohoto letounu, Jak-38, který byl zařazen do výzbroje v roce 1976 a létal až do roku 1991. Další projekt Jak-141 se nedočkal úspěchu.

Kromě toho piloti těchto letounů čelí velkému fyzickému a psychickému vypětí. Jedná se hlavně o problémy s páteří kvůli vysokému přetížení, ale i negativní účinky na oči.

„Tito piloti musí být neobyčejně psychologicky odolní, aby dokázali ustát výzvu a naučit se ovládat toto unikátní letadlo," říká Sinicyn.

Spolu s tím však upozorňuje i na jednoznačné výhody tohoto typu letounu. Díky schopnosti svislého vzletu a přistání potřebují velmi malou přistávací plochu. „Výsledky letu dokázaly, že takřka z jakékoliv nákladní lodi lze snadno učinit letadlovou loď," říká bývalý pilot.

Tato slova musí působit jako balzám na uši čínské vojenské elitě, která chce z Číny učinit námořní velmoc.

Sinicyn dodává, že americké letouny s technologií STOVL F-35B mají některé stejné charakteristiky jako poslední sovětský projekt Jak-141. Podle něj Rusko nakonec vytvoří novou generaci letounů STOVL.

Podle Goldsteina je však zvláštní, že tento rozhovor byl uveřejněn v čínském časopise. Podle něj to nasvědčuje tomu, že Rusko a Čína mohou spojit své síly a vyvinout konkurenta americkému letounu společně. Číňané na rozdíl od Ruska totiž nemají dostatek zkušeností s těmito technologiemi, avšak mohou Rusku nabídnout své zdroje.

Rusko a Čína již spolupracují na vývoji těžkého vrtulníku, ale společný projekt i v tak citlivé oblasti jako je STOVL posune vojensko-průmyslovou spolupráci na zcela novou úroveň, uzavírá autor.