Šéfredaktorka redakce RT Margarita Simonyanová hovořila exkluzivně se dvěma muži, které Spojené království označilo za podezřelé v otravě rodiny Skripalů – Alexandrem Petrovem a Ruslanem Boshirovem.

SIMONYANOVÁ: Zavolalji jste mi na můj mobilní telefon a řekli mi, že jste Ruslan Boshirov a Aleksandr Petrov. Jste Aleksandr Petrov a vy jste Ruslan Boshirov. Vypadáte jako lidé z fotografií a videí z Velké Británie. Kdo jste ve skutečnosti?

ALEXANDER PETROV: Jsme lidé, které jste viděli.

RUSLAN BOSHIROV: Jsem Ruslan Boshirov.

PETROV: A já jsem Alexander Petrov.

SIMONYANOVÁ: Toto jsou vaše skutečná jména?

BOSHIROV: Ano, jsou to naše skutečná jména.

SIMONYANOVÁ: Ale i teď, upřímně, vypadáte napjatě.

PETROV: Jak byste vypadala, kdybyste byla na našem místě?

BOSHIROV: Když se celý váš život otočí vzhůru nohama najednou, přes noc , je rozpolcený.

Metropolitní policie Foto: Global Look Press

SIMONYANOVÁ: Chlapci, které jsme všichni viděli v těchto videích z Londýna a Salisbury, měli na sobě ty bundy a tenisky, jste to vy?

PETROV: Ano, to jsme my.

SIMONYANOVÁ: Co jste tam dělali?

PETROV: Naši přátelé již dlouhou dobu navrhovali, abychom navštívili toto nádherné město.

SIMONYANOVÁ: Salisbury? Skvělé město?

PETROV: Ano.

SIMONYANOVÁ: Co ho dělá tak nádherné?

BOSHIROV: Je to turistické město. Mají tam slavnou katedrálu, Salisburskou katedrálu. Je slavná po celé Evropě a ve skutečnosti po celém světě. Je proslulá svými 123metrovými věžemi. Je proslulá svými hodinami. Jsou to jedny z nejstarších funkčních hodin na celém světě.

Salisburská katedrála Foto: REUTERS/Toby Melville

SIMONYANOVÁ: Takže jste vyrazili do Salisbury, abyste viděli tyto hodiny?

PETROV: Ne, zpočátku jsme plánovali jet do Londýna a pobavit se tam. Tentokrát to nebyla obchodní cesta. Náš plán byl strávit nějaký čas v Londýně a poté navštívit Salisbury. Samozřejmě, že jsme to chtěli udělat za jeden den. Ale když jsme se tam dostali, naše letadlo nemohlo přistát na svůj první pokus. To bylo kvůli katastrofě, kterou měli v souvislosti s přepravou ve Velké Británii 2. a 3. března. Bylo silné sněžení, téměř všechna města byla paralyzována. Nemohli jsme nikam jít.

BOSHIROV: bylo to všechno ve zprávách. Železnice nefungovaly 2. a 3. března. Dálnice byly uzavřeny. Policejní vozy a sanitky blokovaly dálnice. Nebyla vůbec žádná doprava – žádné vlaky, nic. Proč o to nikdo nehovoří?

SIMONYANOVÁ: Můžete dát časovou osu? Minutu po minutě, nebo alespoň hodinu po hodině, nebo tolik, kolik si pamatujete. Přijeli jste do Velké Británie – jak jste říkali, abyste se trochu pobavili a viděli katedrálu a viděli nějaké hodiny v Salisbury. Můžete nám říct, co jste dělali ve Velké Británii? Strávili jste tam dva dny, ne?

PETROV: Vlastně tři.

SIMONYANOVÁ: OK, tři. Co jste dělali tyto tři dny?

PETROV: Přijeli jsme 2. března. Šli jsme na vlakové nádraží, abychom si prohlédli jízdní řád, abychom zjistili, kam můžeme jet.

BOSHIROV: Počáteční plán byl sem přijet na jeden den. Jen se podívat a vrátit se tentýž den.

PETROV: Do Salisbury tak to je. Jeden den v Salisbury stačí. Není tam moc co dělat.

BOSHIROV: Je to běžné město. Normální turistické město.

SIMONYANOVÁ: OK, chápu. To byl váš plán. Ale co vlastně děláte? Přijeli jste. Bylo tu silné sněžení. Žádné vlaky, nic. Tak co jsi udělali?

PETROV: Ne, přijeli jsme do Salisbury 3. března. Chtěli jsme se projít po městě, ale protože celé město bylo pokryto sněhem, strávili jsme tam jenom 30 minut. Byli jsme celí mokří.

BOSHIROV: Neukázali žádné fotografie. Média, televize – nikdo nehovoří o tom, že dopravní systém byl tenkrát paralyzován. Bylo nemožné se dostat kamkoliv kvůli sněhu. Byli jsme promáčení po kolena.

SIMONYANOVÁ: Dobře. Procházeli jste se 30 minut, byl jste mokří. Co dál?

PETROV: Odcestovali jsme tam, abychom viděli Stonehenge, Old Sarum a Katedrálu Panny Marie. Ale nešlo to kvůli břečce. Celé město bylo pokryté břečkou. Mokří jsme se vrátili na vlakové nádraží a sedli na první vlak, abychom vrátili. Strávili jsme asi 40 minut v kavárně u vlakového nádraží.

BOSHIROV: Pili kávu. Teplý nápoj, protože jsme byli promočení.

PETROV: Možná něco přes hodinu. To bylo způsobeno velkými intervaly mezi vlaky. Myslím, že to bylo kvůli sněhu. Vrátili jsme se do Londýna a pokračovali v naší cestě.

Metropolitní policie Foto: Global Look Press

BOSHIROV: Procházeli jsme se po Londýně …

SIMONYANOVÁ: Takže jste strávili jen hodinu v Salisbury?

PETROV: 3. března? Ano. Protože bylo nemožné dostat se kamkoliv.

SIMONYANOVÁ: A co další den?

PETROV: 4. března jsme se tam vrátili, protože v Londýně tál sníh, bylo teplo.

BOSHIROV: Bylo slunečno.

PETROV: A my jsme si řekli – opravdu jsme chtěli vidět Old Sarum a katedrálu. Takže jsme se rozhodli to ještě jednou zkusit 4. března.

SIMONYANOVÁ: Ještě jednou zkusit co?

PETROV: Jít si prohlídnout památky.

BOSHIROV: Prohlédnout si tuto slavnou katedrálu. Navštívit Old Sarum.

SIMONYANOVÁ: Takže, viděl jste to?

BOSHIROV: Ano, viděli.

PETROV: Dne 4. března jsme to viděli. Ale znovu, po obědě, byla těžká plískanice.

BOSHIROV: Z nějakého důvodu o tom nikdo nehovoří.

PETROV: Takže jsme odešli brzy.

SIMONYANOVÁ: Je to krásné?

BOSHIROV: Katedrála je velmi krásná. Je tam spousta turistů, spousta ruských turistů, spousta rusky mluvících turistů.

PETROV: Mimochodem, měli by mít z katedrály spoustu fotografií.

SIMONYANOVÁ: Vaše fotky, myslíte?

PETROV: Měli by je ukázat.

SIMONYANOVÁ: Předpokládám, že jste pořídili nějaké fotografie, když jste byli v katedrále?

PETROV: Samozřejmě.

BOSHIROV: Jasně, udělali. Šli jsme do parku, dali jsme si kávu. Šli jsme do kavárny. Procházeli jsme se v okolí, užívali jsme si tyto krásné gotické budovy v Anglii.

PETROV: Z nějakého důvodu to neukazují. Ukazují jen, jak jsme šli na vlakové nádraží.

SIMONYANOVÁ: Pokud nám dáte vaše fotografie, můžeme jim je ukázat. Takže, když jste byli v Salisbury, šli jste někde poblíž domu Skripalů?

PETROV: Možná. Nevíme.

BOSHIROV: A co ty? Víš, kde je jejich dům?

SIMONYAN: Já ne. A ty?

BOSHIROV: My také ne.

PETROV: Kéž by nám někdo řekl, kde to bylo.

BOSHIROV: Možná jsme kolem prošli, nebo možná ne. Nikdy jsem o nich neslyšel, než začala tato noční můra. Nikdy předtím jsem toto jméno neslyšel. Nevěděl jsem o nich nic.

SIMONYANOVÁ: Když jste přijeli do Velké Británie, když jste byli v Londýně nebo ve městě Salisbury, po celou dobu vaší dovolené, měli jste s sebou nějaký Novičok nebo nějakou jinou jedovatou látku nebo nebezpečnou látku?

BOSHIROV: Ne.

PETROV: Je to absurdní.

SIMONYANOVÁ: Měli jste tu láhev parfému Nina Ricci, kterou Spojené království označilo jako důkaz vašeho údajného zločinu?

BOSHIROV: Nemyslíš, že je to celkem hloupé, aby dva heterosexuální muži nosili parfém pro dámy? Když procházíte přes celní úřad, kontrolují všechny vaše věci. Takže pokud bychom měli něco podezřelého, měli by určitě otázky. Proč by měl muž v sáčku ženský parfém?

PETROV: I obyčejný člověk by měl otázky. Proč by muž potřeboval parfém pro ženy?

Padělaný obal parfému, který nalezl Charlie Rowley dne 27. Června Foto: Metropolitní policie

SIMONYANOVÁ: Jak by bylo možné, aby někdo u vás našel nějakou láhev s parfémem?

BOSHIROV: Myslím tím, že když projdeš celními úřady …

SIMONYANOVÁ: Dlouhý příběh krátký, měli jste tu láhev Nina Ricci nebo ne?

BOSHIROV: Ne.

PETROV: Ne, samozřejmě ne.

SIMONYANOVÁ: Když hovoříme o vás, jako o heterosexuálních mužích, na všech záznamech jste vy dva spolu. Trávili jste čas společně, byli jste spolu, chodili jste na procházky společně. Co máte společného, ​​že trávíte tolik času spolu?

BOSHIROV: Víte, nenarušujme ničí soukromí. Přišli jsme k vám kvůli ochraně, ale stává se z toho nějaký druh výslechu. Zacházíte příliš daleko. Přišli jsme za vámi pro ochranu. Vy nás nevyslýcháte.

SIMONYANOVÁ: Jsme novináři, my neochraňujeme. Nejsme právníci. Ve skutečnosti to byla moje další otázka. Proč jste se rozhodli jít do médií? Vaše fotky byly publikovány před nějakou dobou společně s vašimi jmény, ale vy jste mlčeli. Ale dnes jste mi zavolali, protože chcete mluvit s médii. Co se změnilo?

BOSHIROV: Abychom požádali o ochranu.

PETROV: Říkáte, že jsme mlčeli. Náš život se změnil v noční můru, nevěděli jsme, co máme dělat, kam jít. Na policii? Vyšetřovací výbor? Velvyslanectví Velké Británie?

BOSHIROV: Nebo FSB. Nevíme.

SIMONYANOVÁ: Proč byste šel na britské velvyslanectví?

PETROV: Opravdu jsme nevěděli, co dělat. Kam jít?

BOSHIROV: Víš, když se tvůj život otočí vzhůru nohama, nevíš, co máš dělat a kam jít. A mnozí říkají, proč nejdeš na velvyslanectví Spojeného království a vše vysvětlíš?

SIMONYANOVÁ: A víte, co o vás říkají, že?

PETROV: Samozřejmě, že ano.

BOSHIROV: Ano, samozřejmě. Nemůžeme jít ven na ulici, protože máme strach. Obáváme se.

SIMONYANOVÁ: Čeho se bojíte?

BOSHIROV: Obáváme se o naše životy. A o životy našich rodin a přátel.

SIMONYANOVÁ: Takže se obáváte, že britská tajná služba vás zabije nebo co?

BOSHIROV: Prostě nevíme.

PETROV: Jednoduše si přečtěte, co píší i ruská média. Nabízejí odměnu.

SIMONYANOVÁ: Co tím myslíte? Existuje odměna za vaši hlavu?

BOSHIROV: Pokud se nemýlím, Dmitrij Gudkov sliboval cestu do Velké Británie pro každého, kdo nás k němu přivede. Myslíte, že je to v pořádku? A vy si myslíte, že se můžeme cítit dobře, chodit s úsměvem, mluvit s lidmi? Každý rozumný člověk by se bál.

SIMONYANOVÁ: Proč jste ze všech lidí zavolali právě mě? Proč jste kontaktovali RT?

BOSHIROV: Dnes jsme četli zprávy, váš telegramový kanál.

SIMONYANOVÁ: Teď už vím, že to lidé čtou.

PETROV: Říkala jste to sama. Nevím, jestli se o tom mohu zmínit ve vysílání.

SIMONYANOVÁ: Jen to řekni. Pokud je to něco, co nemůžeme říct, vystřihneme to.

PETROV: „Pojďte bastardi,“ napsali jste.

SIMONYANOVÁ: Oh, to. Napsala jsem: „jdi na konec řady, bastardi“, což znamená jiná média. [Toto je citát z románu Mikhaila Bulgakova, Srdce psa.]

BOSHIROV: Ano. Takže, když jsme to viděli, rozhodli jsme se vám zavolat.

SIMONYANOVÁ: Vladimír Putin na vás dnes apeloval a řekl, že vás identifikovali a že byste měli kontaktovat média. Kdyby to nebylo pro Putina, kontaktovali byste nás?

PETROV: Margarito, víte, asi bychom nahráli video a dali jsme ho na web.

SIMONYANOVÁ: Nahráli byste video a zveřejnili jej?

PETROV: Nemáme žádné zkušenosti s médii. Bylo by pro nás jednodušší dát to vše online.

BOSHIROV: Požádat o ochranu, o pomoc.

PETROV: Dnes jsme to nesledovali živě, ale slyšeli jsme to v rádiu a navrhli jsme, že to uděláme.

BOSHIROV: Ano, dalo nám impuls.

PETROV: A tak jsme vám zavolali.

SIMONYANOVÁ: Pracujete pro GRU?

PETROV: A vy, vy ano?

SIMONYANOVÁ: Já? Ne, já ne, a vy?

PETROV: Ne.

BOSHIROV: Ani já.

SIMONYANOVÁ: No, nikdo mě neviní, že pracuji pro GRU, že? To je rozdíl oproti vám dvěma.

BOSHIROV: A to jsou vaši kolegové, kteří nás obviňují.

SIMONYANOVÁ: Mými kolegy myslíte novináře, že? Vy jste obviněni britskými orgány činnými v trestním řízení. Říkají, že pracujete pro GRU.

PETROV: To je nejhorší.

SIMONYANOVÁ: Co tedy děláte? Jste dva dospělí muži, musíte někde pracovat.

PETROV: Jsme obchodníci. Máme středně velké podniky.

SIMONYANOVÁ: Co to znamená?

PETROV: Pokud vám řekneme o našem podnikání …

BOSHIROV: … To ovlivní lidi, s nimiž pracujeme. Nechceme, aby k tomu došlo.

SIMONYANOVÁ: Řekněte nám alespoň něco. Chcete, aby vám lidé věřili, nebo ne? Po mnoho měsíců se snaží, aby lidé věřili opaku, než co říkáte. Někteří tomu věří, někteří ne. Pokud říkáte, že nepracujete pro GRU, ale odmítáte mluvit o vaší firmě, mám otázky a naše publikum bude mít také otázky … pokud nepracujete pro GRU, nejste špióni, nikdy jste nikoho neotrávili a jeli jste tam prostě jen jako turisté. Takže, co to děláte?

PETROV: Stručně řečeno, pracujeme ve fitness průmyslu. Doplňky pro sportovce, vitamíny, minerály, bílkoviny, gainery a další. Pokud vám poskytneme další podrobnosti, může to mít dopad na naše partnery a lidi, které známe.

SIMONYAN: Potíte se, zapnu klimatizaci.

BOSHIROV: Ano, díky.

PETROV: Je horko.

SIMONYANOVÁ: Takže obchodujete ve fitness průmyslu. Takže konzultujete s lidmi v Evropě, kteří chtějí mít svaly?

PETROV: Ano.

SIMONYANOVÁ: Takže to, co děláte v Evropě, je že radíte těm, kteří chtějí mít větší biceps nebo co?

PETROV: Proč v Evropě?

SIMONYANOVÁ: No, to bude moje další otázka, ale nejprve bych chtěla, abyste odpověděl na tu první.

PETROV: Radím jim tady [ne v Evropě].

SIMONYANOVÁ: Tady?

PETROV: Správně. Ve skutečnosti rady, jak vybudovat biceps, nejsou tak trendové – tvarování těla je takzvaným „vysycháním“ (dehydratace), zdravě žít a správně jíst.

BOSHIROV: Jíst správné, zdravý životní styl …

SIMONYANOVÁ: Takže pomáháte svým klientům vypracovat krásné tělo nebo cvičit ve fitness centrech … Jsi tedy kouč.

PETROV: V podstatě ano.

BOSHIROV: Nechtěli bychom to veřejně říkat, ani vám poskytovat další podrobnosti o naší práci a o tom všem. Jenom nechci, aby tento příběh ovlivnil naše klienty, lidi, s nimiž pracujeme. Nepřeji si to rozvádět.

Foto: Metropolitní policie/ Global Look Press

SIMONYANOVÁ: Dobře. Britové říkají, že jste uskutečnili spoustu – ne-li desítky – návštěv Evropy v posledních několika letech a Švýcarsko bylo jmenováno jako hlavní cíl. Jaký business byste tam mohli mít jako fitness trenéři fyzičtí trenéři?

BOSHIROV: Britové říkají různé věci …

SIMONYANOVÁ: Takže jste nejeli do Evropy?

BOSHIROV: Hotelová místnost, kterou ukazují a tvrdí, že jsme tam bydleli, má postel pro jednu osobu. Zatímco hned vedle jsou dvoulůžkové a třílůžkové pokoje. A je zcela normální, aby turisté zůstali spolu ve dvoulůžkovém pokoji. Ušetří peníze a je to praktické. Je to tak zábavnější a je to také jednodušší. Na tom není nic špatného.

SIMONYANOVÁ: Není třeba se omlouvat. Upřímně řečeno, svět to ani nezajímá. Takže jste byli v Evropě posledních pár let?

BOSHIROV: Jistě.

PETROV: Ano. Většinou na služebních cestách.

SIMONYANOVÁ: Což vás přivedlo většinou do Švýcarska?

PETROV: Ano, a ještě jednou …

SIMONYANOVÁ: Takže je to pravda?

PETROV: Ne, ne nejvíce do Švýcarska …

BOSHIROVOVÁ: Přehánějí to … číslo …

PETROV: Pokud mi paměť dobře slouží, bylo jen pár výletů do Švýcarska. Strávili jsme tam nějaký čas během prázdnin na Nový rok.

SIMONYANOVÁ: Ale co jste tam dělali? Co to má společného s vaší firmou? Vím, že nechcete odhalit své klienty, ale co má vaše podnikání společného se Švýcarskem?

PETROV: Naše cesty nejsou vždy spojeny s obchodem. Jeli jsme do Švýcarska na dovolenou. Byli jsme tam také na nějakých služebních cestách, ale opravdu si nemohu vzpomenout, kdy to bylo …

BOSHIROV: Je zcela normální jet do Ženevy. Je to nejkratší cesta do Montblanc. Můžete jet do Francie – je to jen pár kilometrů daleko. Je to pohodlné.

SIMONYANOVÁ: Tak co to bylo: služební cesta nebo prázdninový výlet?

PETROV: Jeli jsme tam z obou důvodů, podnikání většinou.

SIMONYANOVÁ: A co má vaše podnikání společného s Evropou?

PETROV: Jedná se o zdravé potraviny, výrobky a vitamíny, které se prodávají v Evropě.

SIMONYANOVÁ: Takže tam koupíte jídlo a přivezete ho sem?

PETROV: Nejde nakupování jídla a přivážení ho tady v pytlích. Studujeme trh s novými produkty, včetně biologicky aktivních potravinových doplňků, aminokyselin, vitamínů a mikroelementů. Pak se vrátíme a rozhodneme, co potřebujeme nejvíce, a zkusíme zjistit, jak mohou být tyto nové produkty dodávány tady. To je oblast naší práce.

SIMONYANOVÁ: Mám v tomto malém souboru nějaké screenshoty. Jste to vy?

BOSHIROV A PETROV: Ano. Správně.

SIMONYANOVÁ: Rozpoznáváte své šaty?

BOSHIROV A PETROV: Ano.

SIMONYANOVÁ: A teď máte na sobě jiné oblečení, že?

PETROV: Ano, ale …

BOSHIROV: … Nechali jsme je …

PETROV: … v šatníku …

BOSHIROV: … to je pravda, mám sako v šatníku …

PETROV: Ty boty byly koupeny v Anglii, sako …

BOSHIROV: … dobře vyreklamované tenisky New Balance. Stále ještě nosíme to všechno.

SIMONYANOVÁ: A máte to všechno v Rusku?

PETROV: Tady máš na sobě boty, které jsi koupil na Oxford Street, pokud mi paměť dobře slouží …

BOSHIROV: Jo, to jsem udělal, a mimochodem to bylo na třetí.

PETROV: Protože když jsme promokli na třetí…

BOSHIROV: Promokli na třetí…

PETROV: Vrátili jsme se do Londýna a trochu jsme nakupovali …

BOSHIROV: Jo, máme nové boty. Šel jsem si koupit nové boty a druhý den jsem měl jiný pár.

SIMONYANOVÁ: A teď máte všechno to oblečení v Rusku?

BOSHIROV: Ano.

PETROV: Samozřejmě.

BOSHIROV: Jasně, můžeme vám to ukázat.

SIMONYANOVÁ: Nemáte nic z toho oblečení právě teď, náhodou, že ano?

BOSHIROV: Mám – mám sako. Mám to tady.

PETROV: Tenhle?

BOSHIROV: Jo. Mám to tady.

PETROV: Mám je všechny v šatníku u mě doma.

SIMONYANOVÁ: Ok. Zde je fotka, která zmátla celý svět. Gatwick. Procházíte současně bránou, dokonce ve stejné sekundě. Jak to vysvětlíte?

BOSHIROV: Myslím, že by to měli vysvětlit oni.

PETROV: Jak to my můžeme vysvětlit?

Záznam bezpečnostní kamery Petrova a Boshirova na letišti Gatwick dne 2. března 2018

BOSHIROV: Vždy jdeme přes bránu spolu. Přes stejnou bránu, se stejným celníkem. Jeden po druhém. Prošli jsme spolu celou chodbou. Jsme vždy spolu. A k tomu co se stalo – že tam jdeme ve stejnou chvíli a pak odděleně – myslím, že je to otázka, kterou je třeba položit jim.

PETROV: Jo, a k tomu, že vždy procházíme skrz společně – má angličtina je trochu lepší, takže pokud nastane nějaký problém, jsem tam, abych Ruslanovi pomohl.

SIMONYANOVÁ: Takže jste šli společně? Nešli jste různými chodbami?

PETROV: Ne, nikdy neprocházíme odděleně.

BOSHIROV: Ne, nikdy.

SIMONYANOVÁ: A co teda ty fotky? Říkáte, že se to nikdy nestalo? Nebo byly upraveny?

BOSHIROV: No, vlastně nevím …

PETROV: Bylo by dobré, kdybychom si na to mohli opravdu vzpomenout …

BOSHIROV: … jak tam dělají tyhle věci. Když přijedete na letiště, nebo ho opustíte, když někam jdete někde jinde, nikdy o kamerách nepřemýšlíte … Není na nich nic zajímavého. Jak filmují, nebo co, nebo kde – nemám o to vůbec zájem, a tak jsem si nikdy ničeho nevšiml. Vzhledem k tomu, že právě oni, kdo publikoval tyto fotografie s tímto časem a s tím vším, myslím, že nejlepší by bylo, kdybyste se zeptala jich.

SIMONYANOVÁ: Co si myslíte o celém případu rodiny Skripalů? Kdo ho otrávil? Přemýšleli jste o tom vůbec?

PETROV: No, těžko říct … Pokud jde o to, jestli o tom přemýšlíme …

SIMONYANOVÁ: Myslím tím, než jste viděli své fotografie v televizi.

PETROV: Žijeme s tím. Řeknu jednu věc, i když …

BOSHIROV: Myslím, že prozatím budu …

PETROV: Kdyby někdy našli ty, kteří to udělali, bylo by hezké, kdyby se nám aspoň omluvili.

SIMONYANOVÁ: Kdo? Ti co je otrávili?

PETROV: I když vezmeme v úvahu fakt …

BOSHIROV: Ne, Britové.

PETROV: I když vezmeme v úvahu skutečnost, že po celou tuto dobu jsme – jak dlouho to všechno probírají? Pět dní v týdnu? Ztratil jsem pojem o čase. Chci říct, že jsem opravdu …

BOSHIROV: Nemáte tušení, co se děje s našimi životy …

PETROV: Nemůžete ani jít a v klidu natankovat své auto …

BOSHIROV: Co se stalo s našimi životy …

SIMONYANOVÁ: Lidé vás často poznávají?

PETROV: No, myslíme si, že ano. Jak se jinak můžeme cítit, když stále ukazují naše fotky v televizi?

BOSHIROV: Každý den. Celá obrazovka. Naše dvě fotky.

PETROV: Je to děsivé …

BOSHIROV: Zapnete rádio a jde to „Boshirov, Petrov“. Zapnete televizor – to samé. Jaký by byl za těchto okolností váš život? Jsem vyděšený, bojím se … nevím, co mám zítra čekat. Proto jsme za vámi přišli.

PETROV: Snažím se nesledovat žádné zprávy. On to stále dělá a já se ho někdy zeptám: „No, něco nového?“ A očekávám, že uslyším „ne, to je totéž“, ale on jde, a říká „Jo, spousta“ – stále to dělají horší a horší. Jak dlouho to může pokračovat?

SIMONYANOVÁ: Co teď uděláte?

PETROV: Nemám ponětí. Jednoduše chceme zůstat v klidu.

SIMONYANOVÁ: Nejste teď na cestovní černé listině? Chci říct, že pokud odjedete z Ruska, budete s největší pravděpodobností zatčeni.

PETROV: No, doufáme, že se tato situaci může vyřešit.

BOSHIROV: Ano, chceme, aby se to vyřešilo, aby se britská strana omluvila za celý tento binec, se skutečnými viníky ve věci Skripalů a aby se náš život změnil k lepšímu.

PETROV: Celá ta situace je nějaká mimořádná náhoda – to je všechno. Z čeho jsme vinni?

BOSHIROV: Prostě bychom chtěli zůstat v klidu právě teď, alespoň na chvíli. Chceme, aby se všichni uklidnili.

PETROV: Alespoň naše média, vaši kolegové.

SIMONYANOVÁ: „Naše“ znamená Rusové?

BOSHIROV: Chceme žít na chvíli v klidu.

PETROV: Uvědomujeme si, co se stane po tomto rozhovoru.

BOSHIROV: No, nevím, co se stane zítra.

PETROV: V každém případě budeme muset …

SIMONYANOVÁ: Stanete se hvězdami v talk show!

PETROV: To není to, co chceme.Člověk se chce prostě schovat a počkat až to skončí.

BOSHIROV: Že nás nechají na pokoji.

PETROV: Určitě nechceme takovou publicitu.

BOSHIROV: Chceme jen, aby nás nechali na pokoji.

PETROV: Jsme z toho všeho znechuceni a unavení.

BOSHIROV: Vyčerpaní.

PETROV: Pokud je to možné, prosím, všichni nechte nás na pokoji. To je vše. Jste náš způsob, jak dostat tato slova ke všem, včetně vašich kolegů novinářů. Dokonce i kdyby někdo rozpoznal naše tváře (protože nemůžeme jednoduše zůstat doma, musíme vycházet ven, na veřejnost), drazí přátelé, prosím, neberte vaše telefony … Nevím, co říct … Prostě chceme chvíli klidu. Chápu, že se nevrátíme do normálního života, jak bychom chtěli …

BOSHIROV: Ale alespoň nechceme být právě teď obtěžováni.

SIMONYANOVÁ: Děkuji. Děkuji, že jste sem přišli, na RT.

BOSHIROV: Děkuji, že jste nás vyslechli.

PETROV: Děkuji vám mnohokrát.

(RT/ svobodnenoviny.eu Alexander Petrov and Ruslan Boshirov Foto: Reuters)

Zpět Zdroj Vytisknout Zdroj