Pokaždé, když otočíte kohoutkem a teče voda, u manažera kdesi ve Francii nebo Španělsku v kapse zašustí vaše koruny. Je to dlouholetý problém, který z nějakého důvodu česká vláda neřeší. Zahraniční koncerny mají od obcí v pronájmu vodovodní potrubí a vydělávají na tom, že dodávají občanům vodu a účtují od nich vodné a stočné.

Nejde o malé částky. Jen letos na české vodohospodářské infrastruktuře vydělala francouzská společnost Veolia bezmála miliardu korun. Druhá nejvyšší dividenda odtekla do Španělska společnosti Aqualia Czech, 283 milionů, a třetí do rakouské Energie AG Bohemia. Ta si přišla na necelých 140 milionů. Zbytek z celkové 1,6 miliardy nakapal firmám z Francie a Německa.

Proč tvrdíme, že zahraniční podnikatelé s vodou doslova Česko kolonizovali? Protože zisk tuzemských vodohospodářských společností v loňském roce byl 1,9 miliardy korun. Jinými slovy cizí firmy spolkly veškerý zisk našim společnostem a nechaly jim jen drobky po vydatném obědě.

Sputnik o problému hovořil s Josefem Šenfeldem, někdejším poslancem a kandidátem KSČM do Senátu za obvod Litoměřicko a Slánsko.

Z vodárenských společností letos odteklo do zahraničí 1,6 miliardy korun. Zahraniční majitelé stále vydělávají horentní sumy na české vodě a o vodohospodářskou infrastrukturu se příliš nestarají. Co si o tom myslíte?

To je asi ten nejzásadnější problém našeho státu po roce 1989, kdy zisky vytvořené na našem území odchází do zahraničí. To byl jeden ze z důvodů rozšiřování EU, vylepšovat si své západní rozpočty na úkor postkomunistických zemí. Vodárenství bylo jedním z oborů, který postupně přecházel do zahraničních rukou bez povinnosti se řádně starat o vodohospodářskou infrastrukturu.

Česká voda v cizích rukou byla ostrým tématem sněmovních voleb. Před senátními volbami se o tom příliš nemluví. Proč?

To máte pravdu, ten důvod, proč toto téma nerezonuje i nyní v senátních volbách, já osobně neznám. Mohli bychom si říkat, kdo ovládá média a v zájmu koho se toto téma neobjevuje na mediální scéně?

Aktuálně se včera vyjádřil náš předseda poslaneckého klubu Pavel Kováčik: „Začínají se objevovat petice, aby se správa vody vrátila do rukou obcí a měst. Jde o politické rozhodnutí, aby se voda, jakožto strategická surovina, stala opět vlastnictvím státu nebo měst a obcí. KSČM takováto rozhodnutí zásadně podporuje. Voda je pro nás, přírodu i zvířata velmi důležitá. Pro spotřebitele je však docela drahou záležitostí. Odliv zisků do zahraničí z prodeje vody je tak třeba zastavit. Stát se musí postarat o to, aby hospodaření s vodou bylo prospěšné nám všem, ne zahraničním společnostem."

Proč se stát nestará o návrat distribuce vody do českých rukou? Je to životně důležitá sféra pro společnosti i stát. Nebo vláda spoléhá na to, že jde o západní firmy a ne ruské? Je v tom politika? V ruském případě by určitě zjednal nápravu rychleji.

To, že je voda v zahraničních rukách, dopustily vlády po roce 1989. Proč se nestarají o nápravu stavu věci, můžeme jen spekulovat. Zdá se, že někteří čeští politici byli významně zainteresovaní na těchto transakcích a že to pokračuje i nadále. Jinak si nedovedu představit, že tak důležité téma uchování bohatství země v českých rukou by neřešili i přesto, že občané to požadují. Zatím to politikům prochází, ale otázka je, jak dlouho?

A ano, bohužel politika v tom je. Jedná se o západní firmy, a tak se okolo nich našlapuje po špičkách. V ruském případě by se určitě postupovalo rychleji a razantněji.

Existuje recept, jak situaci změnit a vrátit českou vodu českým firmám, případně státu?

KSČM má ve volebním programu: „Obnovíme strategické vlastnictví státu v klíčových oblastech ekonomiky a síťové infrastruktury (vodní, plynové, elektrické a dopravní). Požadujeme inventuru prodejů státního majetku. Zastavíme devastaci krajiny a půdního fondu. Vodní zdroje a zásobování pitnou vodou vrátíme do rukou státu."

A jaký je recept k řešení, v programu je uveden: „KSČM se bude soustředit mimo jiné na: Razantní regulaci poplatků za distribuci energií a vody. Snižování marží v podnikání s energiemi a vodou. Zakládání nových podniků státem, popř. výkup majetkových podílů vedoucí k posílení strategické kontroly v podnicích důležitých pro zaměstnanost a ekonomickou bezpečnost státu (energetika, informační služby, bankovnictví, podpora zahraničního obchodu, též voda a kanalizace či těžba surovin). Zavedení důsledné cenové regulace oligopolů — voda, plyn, elektřina, mobilní operátoři."

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce