Když před měsícem media třeštila ohledně 50. výročí okupace Československa vojsky Varšavského paktu, dostali jsme tenkrát do vysílání Dualogu v této věci od jednoho z posluchačů otázku, zda nám nepřipadá, s letošním výročím spojená mediální kampaň příliš nabubřelá a gigantická. Moje odpověď byla velmi jednoduchá – nikoli pokud o měsíc později, tedy v září, povedou media a politici stejně intenzivní a detailní připomenutí a připomínání událostí ze září 1938, včetně všech peripetií, konání, důsledků. Ale že si dopředu dovolím odhadnout, že nic takového nenastane. Že tohle výročí nikdo připomínat příliš nebude a jen tak kolem nás prošumí…..
Netuším, co se ještě stane v tomto ohledu během následujících 2 týdnů, které zbývají do výročního dne Mnichova, ale přesto si dovolím už dnes tvrdit, že jsem měl, bohužel, pravdu. Ačkoli, jak už jste mohli od vlka také číst, či u Boríska slyšet, že jestliže bych posuzoval srpen 68 a září 38 jako zranění lidského těla, pak Srpen je pro mne nanejvýš zlomením ruky, zatímco Mnichov 38 zlomením páteře. A k tomu nově dodávám, že bez událostí starých 80 let, by se žádný Srpen z před půl století nikdy nekonal, protože vyplýval z té mnichovské zrady a mnichovanství.
Přesto, nebo právě proto se ohledně výročí 1938 je totální ticho po pěšině. Ostudné ticho. Zejména z Hradu nebo Strakovky nikdo ani nehlesnul letos v květnu, při výročí první částečné mobilizace. Nebyl čas, tehdy měli všichni politikáři (včetně dvou nejvyšších) i jejich písmáci, úplně jiné starosti – dát najevo co nejhlasitější a co nejvřelejší souhlas s odpálením amerických, britských a francouzských raket na Sýrii na základě nezvratného důkazu o tom, že Asad nasadil bojové plyny, ve formě jakéhosi videa na internetu. Ano opravdu tenkrát nebylo vhodné, připomínat v tuzemsku květnovou mobilizaci! Někdo by si to mohl dovolit pospojovat do nežádoucích konotací s rokem 1938 a rolí tehdejšího hegemona spolu s tím, co následně, v součinnosti s ním předvedli Britové a Francouzi…
Včera jsme měli druhé podstatné dílčí jubileum, vážící k nezastavitelnému posouvání dějin směrem k podpisu Mnichovské smlouvy - výročí ozbrojeného povstání sudetských Němců v českém pohraničí. Byli jsme s PB už dlouho dopředu dohodnuti, že k tomu napíše speciální článek, kterým tyhle, nepříliš známé a historicky frekventované události připomene. Jen jsem ještě naivně čekal, že snad si tehdejší dění připomene ještě někdo jiný než PB a Kosa, proto, článek nevyšel už včera, chtěl jsem jim dát šanci, dokázat, že jsou lepší než čekám. Ale byla to sázka na jistotu. Takže to musí nějak zachránit PB svým textem na tomhle mikroskopickém serveru. PB má slovo.
Členové sudetoněmeckého Freikorpsu při povstání |
V Habersbirku (Habartově) došlo k incidentu, při němž byli zabiti čtyři četníci (Jan Koukol, 38 let, zastřelen při přepadu četnické stanice, Antonín Křepela, 27 let, postřelen henleinovci (pojmenování podle předsedy SdP K. Henleina), odvlečen a ubit krumpáči, Stanislav Roubal, 23 let, zastřelen henleinovci střelou dum-dum do obličeje, Vladimír Černý, 27 let, střelen do zad při vystupování z autokaru při osvobozování četnické stanice). Strážmistr Pardus a jeho manželka Růžena byli těžce raněni, oba měli rozbitou hlavou, strážmistr byl dvakrát udeřen hornickým krumpáčem. Detaily zde.
Četnická strážnice Habartov 1938 |
Pohřeb zabitých českých četníků v Bublavě - Schwaderbachu), Habartově-Kluči - Habersbirku a v Krajkové - Gossengrünu. |
V severozápadních, severních a jihozápadních Čechách bylo vyhlášeno stanné právo. a za pomoci armády bylo 14. září 1938 henleinovské povstání potlačeno.
Incidenty nicméně pokračovaly a 15. září byl hodinu po půlnoci kontrolovaným cyklistou zastřelen štábní strážmistr Jan Heřmánek na náměstí obce Hora sv. Šebestiána, vojín Laburda postřelen do břicha a Otto Pešek zraněn do nohy. V Chebu propukla v ústředí Sudetoněmecké strany (SdP) přestřelka při pátrání po zbraních, při níž byl zabit strážník Jan Klenner, železniční zřízenec Emanuel Bláha, vrátní z nádraží Václav Tejček a čtyři Němci. Nalezeny byly zbraně německého původu a vysílačka.
15. září 1938 nastal hromadný útěk německého obyvatelstva do Říše. Velitelství 5. divize ve večerním přehledu zpráv z 19. září 21:30 uvedlo: „Stěhování obyvatelstva do Německa trvá. Pohraniční obce jsou poloprázdné, zbývají pouze starci, děti a ženy. Vlaky do Rakous jsou přeplněny uprchlíky. Říš. něm. příslušníci jsou prý vybízeni, aby dnes odjeli do Říše, že jest to poslední termín. Zachycené dopisy uprchlíků dávají poznatek, že jsou odesíláni do Bayreuthu. Mluví se u nich na shledanou 1. října někde a velmi často až o Vánocích. „. 15. září zastřelil v Krajkové vojín čs. armády Franz Ludwig pět vojáků 1. roty cyklistického praporu 1 a spáchal sebevraždu.
Oddíl sudetoněmeckého Freikorpsu při nástupu |
Okres Aš byl, počínaje 22. zářím 1938, de facto odtržen od Československa, přičemž to samé nastalo i v jiných částech republiky.Čs. bezpečnostní síly proti situaci před devíti dny měly proti sobě vojensky organizované a vyzbrojené skupiny podporované z Německa. Jednotky SOS měly ruce svázané omezeným použitím zbraní a byly demoralizované vládním rozhodnutím o omezeném použití zbraní. Naproti tomu německé obyvatelstvo většinově radostně očekávalo Wehrmacht a slavnostně vyzdobilo obce. 22. září došlo k řadě bojů. SOS začala podléhat armádě, což zefektivnilo boj proti nepříteli. Tanky byly nasazeny například v Kraslicích
Mobilizace v yáří 1938 - odjezd čsl. armády na hranice |
Sudetoněmecké povstání skončilo v podstatě podpisem Mnichovské dohody v noci z 29. na 30. září 1938, i když střety s henleinovci neustaly a například 8. října 1938 byl zastřelen štábní strážm. Jaroslav Lauda u Nové Vsi u Kdyně a desátník v zál. Vojtěch Ret byl tamtéž zraněn, zajat, mučen a ubit. V září a říjnu 1938 mělo padnout 95 příslušníků čs. ozbrojených sil. Zavlečeno do Německa bylo asi 850 lidí z řad ozbrojených složek a úředníků. Zavlečení se nevyhnulo osmi ženám a dvěma dětem.
V září 1938 proběhl na území Československa konflikt, který měl charakter války, často brutální a nelítostné. Na tuto válku o pohraničí a roli henleinovců v ní by mělo být myšleno, hovoří-li se o vztahu Čechů k sudetským Němcům v roce 1945.
„Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury,…..To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění,“ zdůraznila šéfka německé vlády, která v této souvislosti hovořila o „hořké nespravedlnosti“. A dodala :
„Až dva miliony lidí přišly následkem vyhnání a útěku o život,“
Co vy na to zemanisté a babišáci?? Měří všem stejně? A výročí Mnichova je výročím národní katastrofy, srovnatelné s Bílou horou, Lipany a bitvou na Moravském poli.
Na závěr – považuji zářijové cesty jak Zemana, tak Babiše do Berlína, s ohledem na kulaté výročí září 38 za naprosto nevkusné, ne-li nehorázné. Za ještě horší pak naprosto pokrytecké mlčení celé mediální scény. Zkouším si představit tu bouři, kdyby byli zamířili letos v srpnu do Moskvy! A přiznávám, že na to nemám dost fantazie.