napsal Giulio Meotti

Překlad původního textu: Europe: Prayer in Public Spaces
Překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský

• 
  

  Arabské země vědí lépe než Evropa, že ke zkrocení islámského fundamentalismu, je potřeba ovládat ulice.

  
  


• 
  

  To, že se v Anglii nedávno shromáždilo 140 000 muslimů k veřejné bohoslužbě pořádané mešitou známou svým extremismem a spojením s džihádistickými teroristy, by nemělo zalarmovat jen britské úřady, ale i úřady v ostatních evropských zemích.

  
  

Před několika měsíci vypukla celosvětová mediální bouře, když polští katolíci uspořádali na hranicích své země masovou veřejnou modlitební akci. BBC tuto akci označila za "kontroverzní", kvůli "obavám, že by mohla být považována za podporu politiky polského státu, který odmítá přijímat muslimské migranty".

Stejné pozdvižení však nevypuklo v Británii, když se 140 000 muslimů modlilo v birminghamském parku Small Heath Park, kde Mešita Green Lane zorganizovala náboženské oslavy konce ramadánu.

Ve Francii probíhá debata, zda modlitby na ulici zakázat. Ministr vnitra Gerard Collomb se zařekl: "Na ulici modlitby vykonávat nebudou. Budeme jim bránit, aby se modlili na ulici."

"Veřejná prostranství nemohou být tímto způsobem okupována," řekla prezidentka Regionální rady Paříže Valérie Pécresse, která vedla protest místních radních a poslanců Parlamentu. V Itálii se stovky muslimů modlily v Římě u Kolosea a muslimské modlitby se konaly také v Miláně před katedrálou.

Strohá čísla hodně napovídají. Když muslimové po celé Evropě oslavovali poslední den islámského svatého měsíce ramadánu veřejnými modlitbami, tak byla náměstí - od Neapole v Itálii až po Nice ve Francii - přeplněná. Každoroční akce v Birminghamu začala v roce 2012 s 12 000 věřícími. O dva roky později se počet přítomných věřících zvýšil na 40 000. V roce 2015 to bylo 70 000 lidí, v roce 2016 jich bylo 90 000, v roce 2017 to bylo 100 000 lidí a naposledy, v roce 2018, tam bylo již 140 000 lidí. Kolik jich tam bude příští rok?

"Zatímco dva místní kostely jsou téměř prázdné, Mešita Brune Street Estate má jiný problém - přeplnění," poznamenal deník The Daily Mail, který tuto situaci v Londýně odhalil.

"Mešita sama o sobě není nic víc než malá místnost pronajatá v komunitním středisku a může pojmout jen 100 lidí. V pátek je však počet věřících třikrát až čtyřikrát větší než je kapacita místnosti, takže se rozlévají ven na ulici, kde potom zabírají přibližně stejný prostor jako je téměř prázdný nedaleký kostel Sv. Marie (St Mary's Church)."

Modlitby na veřejnosti nejsou "normálním" projevem legitimní západní svobody náboženského uctívání. Zdá se však, že prostřednictvím těchto veřejných akcí někteří muslimští extremisté předvádějí alternativu k evropskému sekularismu.

A jaké to je na Středním východě a v severní Africe? V Tunisku jsou modlitby na ulici zakázány. V Egyptě bylo kázání v 20 000 "pouličních mešitách" zakázáno během ramadánu. Jaber Taya, tiskový mluvčí egyptského Ministerstva náboženských nadací řekl: "Nad mnohými z těchto mešit převzali kontrolu Salafisté a členové Muslimského bratrstva a používali je jako platformy pro rozšiřování svých náboženských bludů." Tyto arabské země vědí lépe než Evropa, že ke zkrocení islámského fundamentalismu je potřeba ovládat ulice.

V Birminghamu, v jednom z nejvíce islamizovaných měst v Anglii, se koná každoroční masová veřejná modlitba pod vedením Mešity Green Lane, ve které sídlí ústředí radikální organizace Markali Jamat Ahi Hadith napojená na údajně "umírněnou" Muslimskou radu Británie (Muslim Council of Britain). Mešita Green Lane nezakazuje jen ženám nosit kalhoty nebo používat Facebook, její kazatelé hlásají také nenávist k nemuslimům. Na záznamu říká jeden z hlavních imámů v této mešitě Abú Usamah: "Usáma bin Ládin je lepší než tisíc Tony Blairů, (Tony Blair byl premiérem Velké Británie v letech 1997 až 2007 - pozn. překladatele) protože je muslim." "Alláh stvořil ženu podřadnou, a i když by získala doktorát, tak je vadná. Její intelekt je neúplný." Abú Usamah také prosazoval názor, že by homosexuálové měli být "shozeni" z vysoké hory.

Deník Le Figaro uzavřel jednu svou reportáž takto:

"Birmingham je druhé největší město Anglie po Londýně, má téměř milión obyvatel, z nichž polovina je přistěhovalců a čtvrtina muslimů. Ve velmi populární čtvrti Small Heath, ležící na východ od centra města, tvoří muslimové téměř 95 procent obyvatel."

"Mnoho mešit zde nabízí širokou škálu muslimských praktik od súfismu až k nejradikálnějšímu salafismu v Mešitě Salafi... Konec prodejní doby některých menších obchodů se zde přizpůsobuje každodenním modlitbám..."

"Knihkupectví zde nabízejí převážně náboženské publikace. Cestovní kanceláře se zaručují, že jejich destinace jsou 'vstřícné vůči muslimům' a jejich klienti - zejména ženy – mají přístup do oddělených prostor hotelů a plaveckých bazénů, kde se muslimské ženy mohou koupat a přitom si 'chránit svoji cudnost'."

To, že mnoho britských džihádistů pochází z Birminghamu, který je nazýván "džihádistickým hlavním městem Británie", zřejmě není náhoda. Francouzský časopis L'Obs zveřejnil investigativní reportáž, která informovala o tom, že francouzští islamisté se stěhují do Birminghamu, aby využili zdejší svobodnější a více multikulturní prostředí.

To, že se v Anglii nedávno shromáždilo 140 000 muslimů k veřejné bohoslužbě pořádané mešitou známou svým extremismem a spojením s džihádistickými teroristy, by nemělo zalarmovat jen britské úřady, ale i úřady v ostatních evropských zemích.