Dánská loď Venta Maersk je schopná převážet 3600 standardních kontejnerů pluje s nákladem elektronického zařízení z jihokorejského Pusanu a mražených ryb z Vladivostoku do Evropy po Severní mořské cestě a konečným bodem její trasy je Petrohrad. I přesto že ve společnosti Maersk tvrdí, že nepokládají zatím Severní mořskou cestu za reálnou alternativu hlavní dopravní tepny Eurasie — Suezskému průplavu — znepokojení světových masmédií, které projevil jako první The Washington Post, je zcela pochopitelné.

Proč je to tak důležité?

Námořní kontejnerová přeprava je základem moderní obchodní logistiky. A ta se v současné době zakládá zcela na využití takzvaného ISO kontejneru, který je normalizovaným vratným obalem pro přepravu nákladů všemi možnými druhy dopravy kromě veřejné.

A teď The Washington Post prohlašuje, že díky „katastrofálnímu globálnímu oteplení" chtějí ti záludní Rusové získat část tohoto globálního trhu pro sebe.

Za prvé, chtěli bychom americké kolegy uklidnit. Globální oteplení je pro ty záludné Rusy ani ne hlavní, ale jen průvodní okolností. Jak za pozdních sovětských, tak i za postsovětských časů se transeurasijské koridory, včetně Severní mořské cesty, nerozvíjely nikoli z klimatických, ale z politických důvodů. Nejspíše po Stalinově smrti nepokládalo sovětské vedení za prioritní ani Čínu, ani jiné asijské a tichomořské směry. Byly fakticky zastaveny práce na výstavbě Transarktické železnice a využití již zaběhnutých úseků Severní mořské cesty bylo omezeno výlučně „na vnitřní potřeby".

Vlastně v mnohém díky tomu vznikla nynější dominance anglosaských civilizací, jejichž mohutnost se zakládá zdaleka nejen a ne tak na mohutném dolaru a Brettonwoodských dohodách, jako na banální kontrole mořských obchodních tras. Mimochodem neměli bychom se divit tak velké lásce Američanů ke všelijakým útočným skupinám letadlových lodí, které budou v podmínkách globální jaderné války naprosto nesmyslné. Jde jim přece nikoli o válku, ale o peníze.

Za druhé, nejde jen o Severní mořskou cestu, která je (což právě všechny štve) v podstatě „pobřežní trasou" přes ruské výsostní vody. Ale také o pozemní dopravní transeurasijské koridory — BAM, Transsibiřskou magistrálu a „Kazašskou trasu", které vedou přes Rusko a dost snadno se spojují s čínskou Hedvábní stezkou.

Ostatně i sama o sobě Severní mořská cesta potenciálně obrátí světovou mořskou logistiku naruby. Stačí říci, že když po „optimální" jižní trase přes Suezský průplav trvá cesta z Jihovýchodní Asie do Evropy v průměru 34 dnů, pak po arktické trase přibližně 23 dnů. A to je obrovská přednost.

Jenomže neměli bychom si myslet, že to bude snadné

Jsou nutné velmi rozsáhlé investice jak do infrastruktury, tak i do bezpečnosti přepravy: nikoli náhodou staví Rusko v Arktidě tolik vojenských objektů, a nikoli náhodou to vyvolává takové pobouření v „demokratických" a přirozeně i „ekologických" médiích. The Washington Post alespoň čestně poukazuje na „hlavní nedostatek Severní mořské cesty": je to přece „závislost na ruských úřadech, protože Severní mořská cesta vede hlavně přes ruskou výlučnou ekonomickou zónu".

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce