Po pěti rokach sem se zas podival do centralniho Ruska. naposledy sem tam byl pracovně kratce před začatkem sankci. Tenkrat to byla země obrovskych rozdilu.

Na jedne straně bohatstvi a potěmkinovy vesnice, na druhe straně špina a bida. Bylo na čase zjistit, jak se Rusum žije po pěti rokach sankci, a tak sem se vydal na tři tydny mezi normalni lidi, do velkych měst i na vesnicu a projel sem přes dva tisice kilaku od Soči přes Krasnodar, Stalingrad, Samaru až do tatarstanske Kazaně. Pěšky, stopem, lodi, maršrutkou aji vlakama.

Prvni, co mě překvapilo, byl život na ulicach. Ve dne, ale hlavně v noci. Rusi prostě o vikendech zahradili hlavni ulice, aby tam nejezdily auta a ulice ožily.

Bylo to fajne a přijemne sledovat, jak se desetitisice obyvatel bavi v kteroukoliv denni i nočni dobu. Zaběry muzikantu su točene hrubo po pulnoci.

O to větši šok byl v okamžiku, kdy sem se vratil dodom. Poruba připominala znormalizovane Československe se zakazem vychazani. Přesně v deset večer policie vyžene lidi ze zahradek ať je horko nebo zima. Lidi zalezu do baraku a pusti si Majora Zemana.

To zme to dopracovali... V Rusku větši svoboda jak u nas...

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676094