Prvním předpokladem pro překonání tohoto nového typu ekologické krize bude změna myšlení. Do staveb budoucích přehrad a záchrany lesů by nadále neměli mluvit aktivisté, jejichž nevyřčeným ideálem je divočina bez lidí. Za současné klimatické situace se dosavadní lhůty povolování staveb stávají překážkou, která bude doslova ohrožovat naší existenci. Zejména, když se letos tak názorně přesvědčujeme, že voda je nejdůležitější životní potřebou...
Jaroslav Bašta, Nová republika
Změna myšlení, po které pan Bašta volá, pozvolna začíná. Je to po zásluze stále více rezonovanými hlasy z USA, hlasy Noama Chomského, Naomi Klein a dalších aktivistů jako Yanis Varoufakis, ekonom Evropského jara, DiEM 25. Ten ze své zkušenosti ministra financí získal představu, kde vzít peníze na přehození výhybky. Výhybka by byla možná, je třeba vybrat tu správnou kolej.
V Německu meandrují potoky do původního tvaru. Sice tím nedoženou 4 až 6 metrů výškové ztráty podzemní vody, ale aspoň se snaží. Kde začít, to je ta otázka, a Němci začali tam, kde nemohou napáchat mnoho škod a hlavně to neohrožuje zisky koncernů.
Řeka Střela s délkou přes 100 km a povodím téměř 1000 km2 je citlivým barometrem nejen na srážkovou vodu, ale i na ostatní atributy našich zásahů do přírody. Vzrůst spotřeby vody v oblasti od Žatce ke Stříbru a nová místa odběru podzemních vod, ztráta původních vodních mlýnů, pravděpodobně ztráta lesního porostu. Možná že zisk a prodej pitné vody je příčinou častějšího vysychání.
O cenách a prodeji více na Pravdě o vodě Radka Novotného. Je možné, že reformou správních složek, kdy Střela připadla s. p. Povodí Vltavy, nejsou peníze a lidé na zpracování studie o nejvhodnějším způsobu prevence skutečné krize. Je možné, že ministr zemědělství nemá správné podklady po ruce.
A hlavně: Nikdo to za nás neudělá. Jinak budeme skutečně těmi, kteří si nedovedou sami pro sebe čerpat podzemní vodu, a proto to mezinárodní firmy dělají za ně.
Zelený investiční program Evropského jara:
Budeme transformovat evropské hospodářství směrem k budování ekologické, sdílené prosperity. Dnes jsme nepřipraveni pro měnící se klima. Mnoho obcí nemá dostatek prostředků na přechod k udržitelnějším zdrojům energie. Jiné postrádají schopnost chránit občany před ekologickými katastrofami. To není jen nebezpečí pro evropské občany. Je to také zmeškaná příležitost obnovit infrastrukturu kontinentu v kontextu udržitelnosti.