Pro globální systém offshore jurisdikcí, které umožňují korupčníkům a oligarchům skrývat své prostředky před úřady a zdaněním, je typická určitá neprůzračnost hraničící s utajením. Někdy však konflikty vlivných sil stínového finančního světa na skutečnost skrytou před zraky veřejnosti vrhnou světlo.

Díky poslednímu podobnému konfliktu se vyjasnilo, že stínový offshore svět má nepsané hlavní město se zcela konkrétní adresou: USA, Nevada, město Reno, 100 West Liberty Street, 12 patro. Právě zde se totiž nachází hlavní americký trust klanu Rothschildů (Rothschild Trust North America LLC) – zvláštní struktury, přes kterou proudí „černé“ i „šedé“ peníze z celého světa do amerického bankovního systému.

Je zábavné sledovat různě směrované pohyby konkurujících si větví jedné z nejvlivnějších rodin planety. Zatímco jedna větev přenese své operace do Hongkongu a vsadí na práci v jihovýchodní Asii, druhá – přenese své operace ze Švýcarska do Nevady, která se v poslední době stala nejmódnějším offshor-desitanací pro mocné tohoto světa. A o tom se vyplatí napsat trochu podrobněji.

Pokud by neexistovaly offshory, bylo by na světě nesrovnatelně méně korupce. Existence zemí a území, které nabízejí podnikatelům a obchodníkům z celého světa vytvoření firem s téměř nulovým zdaněním a úplnou neprůhledností akcionářů, dělá korupci velmi snadnou, pohodlnou pro vykonavatele a co je hlavní – poskytuje možnost snadného vyvedení kapitálu z postižené země.

Dlouhou dobu byla nepsaným lídrem mezi poskytovateli offshorových služeb Velká Británie, která svá podřízená území poskytovala offshorovým jurisdikcím. Avšak nyní se palma prvenství mezi ukrývateli korupčních příjmů plavně přenesla do USA. Zapojení korupčních peněz z celého světa do americké ekonomiky se jednoznačně stalo státní politikou.

Už několik let vláda USA vede důsledný boj proti offshore a samotnému pojmu bankovní tajemství, o nějž se až donedávna opíral celý offshore systém. Pomocí pokut, hrozeb, vydírání i skutečných špionských operací na odhalování těch, kteří se vyhnuli zdanění, Američané přinutili světové bankovnictví otevřít jim data o účtech občanů i firem USA.

Zdálo by se, že pro nás se nic nemění, protože se to týká pouze Američanů, kteří se snaží ukrýt své peníze před americkým zdaněním. Ale ono je to složitější. Pokud by se pod rentgen dostali jen američtí občané a jen americké firmy, pak by se ukrytí peněz před takovým dozorem stalo triviálním: služby při zakládání společností v offshore jurisdikci s nominálními akcionáři a řediteli jakékoli národnosti jsou snadno dostupné na trhu finančních služeb.

V případě, že hra stojí za námahu, pak mezi bankovním účtem a konečným příjemcem peněz vždy (!) stojí celá síť firem a „utěsňujících“ trustů, které jsou evidované na jiné osoby. I přesto američtí daňoví kontroloři za poslední roky vybudovali opravdový dopravník na chytání příjemců takových společností. To prozrazuje, že offshore registrátoři i vlády offshor-zemí i banky kde „parkují“ offshor peníze, velmi velmi aktivně spolupracují s vládou USA, která se může dozvědět všechno o všech, nezávisle na tom, komu formálně náleží účet nebo společnost. To jsou špatné ; zprávy nejen pro Američany, ale také pro všechny držitele offshorových kapitálů – jsou průhledné skrz naskrz.

Za poslední krok ke zničení starého offshore systému lze považovat podepsání většinou zemí světa „Konvece o vzájemné pomoci v daňových otázkách“ (Convention on Mutual Administrative Assistance in Tax Matters), která zahrnuje automatické výměny dat nezbytných pro zdanění mezi zeměmi, které Konvenci podepsaly. Nový systém velmi výrazně komplikuje život milovníkům klasických offshore-schémat. Zejména s ohledem na skutečnost, že všechna offshor-centra, s výjimkou Palau a Vanuatu, se dohodla nová pravidla dodržovat.

Kam teď spějí prostředky průměrného velkého podnikatele, který nashromáždil miliony nelegálních dolarů a drží je ve fondu na Britských panenských ostrovech nebo na Guernsey? Na scénu celé v bílém vstoupily USA, které lze přejmenovat na Offshor státy Ameriky.

Američanům se totiž podařil dobrý trik: když zničily bankovní tajemství a zbořily vzniklý systém offshorů, nepodepsaly „Konvenci o vzájemné pomoci v daňových otázkách“ a nemají v úmyslu vzdát se bankovního tajemství u sebe doma. A to znamená, že oligarchové a veřejní činitelé celého světa od Argentiny po Čínu v zájmu zachování svého kapitálu musí projít přes úřad na 12. poschodí kancelářského centra na 100. West Liberty Street, Reno, Nevada.

Naši američtí přátelé si umí vybrat názvy a adresy s hlubokým smyslem! West Liberty Street — Západní ulice Svobody: co může být symboličtějšího pro popis tohoto amerického snu?

Když přijde řeč na Rothschildy, offshory a vývoj korupčních kapitálů na Západě, ruský liberál obvykle obrací oči v sloup a začne cosi sarkasticky vykládat na účet konspiračních teorií a novin „Zavtra“. Je to pozoruhodné, ale s takovým skepticismusem se lze setkat u občanů, kteří fanaticky věří na nejrůznější ratingy o vnímání korupce, které sestavují americké neziskovky. Opravdu legrační…

Nicméně abych se vyhnul křivému nařčení, budu při popisu „nevadského schématu“ používat pouze vážené západní zdroje: švýcarské advokáty, švýcarské finančníky a šetření americké agentury Bloomberg.

Faktem je, že v procesu „začištění“ stávajících offshorových schémat a vytvořením vlastního megaoffshoru v Nevadě organizátoři „nevadského schématu“ rozhněvali a způsobili ztráty jistému počtu respektovaných rodin a struktur, které zaujaly místo v informačním poli. A to my také využijeme.

Stejně jako všechno geniální, je i schéma, které nabízejí zákazníkům Rothschildi, jednoduché a efektivní: v Nevadě se vytvoří speciální společnost s ručením omezeným, která formálně ovládá speciální fond pod vedením rothschildovské společnosti a/nebo advokáta, do ní se převedou aktiva, ta se převedou do amerického bankovního systému a… všechno. Od tohoto okamžiku zákzaníkovi slibují naprosté soukromí a manažeři fondu nikomu, kromě vlády USA, nebudou zveřejňovat, kdo je příjemce fondu, a americké banky při komunikaci se zahraničními vládami nábožně dodržují princip bankovního tajemství.

Samozřejmě, pokud cizí vláda opravdu velmi takové informace potřebuje, může prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti USA o to požádat, ale šance na jejich získání jsou minimální, protože američtí činitelé považují sami sebe a svůj systém za oprávně mlčet.

Výše popsané schéma novináři agentury Bloomberg extrahovali z prezentace pro klienty ministra Andrew Penneyho, který řídí americké operace Rothschildů.

V prezentaci jako příklad klienta, který by chtěl využít těchto služeb, figuroval jakýsi „pan Wang, který žije v Hongkongu a je znepokojen tím, že čínské úřady by se mohly dozvědět o jeho bohatství“. Snadno lze odhadnout, jakým způsobem pan Wang svůj kapitál vydělal, když tak velmi touží jej před úřady utajit.

A o tom všem nenapíše Navalný a BBC nenatočí film a zástupce ministra financí USA Adam Shubin, který viděl korupci v nechuti Putina přenechávat majetek těm, na koho ukáže Washington, zatímco nenachází nic závadného na konání Rothschildů a dalších struktur pracujících v Nevadě. Korupce schválená v USA – to už není korupce, že? A pokud peníze ukryté před úřady jiných zemí se usadí v amerických bankách, to už určitě není korupce, ale projev svobody podnikání zcela v duchu amerických hodnot.

Zvlášť legračně pak působí pokusy amerických představitelů a propagandistů naučit jiné země demokracii, rovnosti před zákonem a transparentnosti, když sama Amerika se jako v kapce vody odráží v oné nenápadné budov v 10. patře – elitní advokátní kanceláři McDonald Carano Wilson LL -, v níž pracují bývalí prokurátoři a která slouží majitelům offshorů, a na 12. patře, pod střechou, – kanceláři „amerických“ Rothschildů.

Nám ale stojí za to budovat a chránit jiné schéma společnosti, i když ta se pochopitelně Adamovi Shubinovi a novinářům BBC silně nelíbí.

Zdroj: http://politrussia.com/ekonomika/amerikanskie-rotshildy-905/