O moderní vojenské technice „Politické Rusko“ píše často a současnost se už těsně přiblížila k dříve fantastickým střetům: roboti chrání Rusko, v USA dříve chválený F-35 se ukázal být příliš nadhodnocený (viz: Россия обходит США в небе) a Pentagon od koncepce supermoderních vysokotechnologických zbraní přechází k „mračnům dronů“ (které se budou velmi hezky sypat z nebe – v Rusku je se systémem radioelektronického boje všechno v pořádku) .

Samozřejmě k bezprostředním střetům kyberzbraně nejsou určeny, stačí si vzpomenout na takové jako počítačové červy Stuxnet, Duqu a Flame. Ke „kybernetickým minám“ je možné přičíst zavedení „záložek“ do počítačové techniky a mnohé další. Hrozby realizované přes internet jsou natolik závažné, že dokonce vznikají myšlenty o alternativních sítích, které by mohly fungovat, pokud správci serveru internetu nacházející se pod kontrolou USA odpojí národní sítě od „světové pavučiny“.

Kybernetické války nemají hranice a nikdy se nelze spolehnout na svou nezranitelnost před akcemi soupeře. Je to jako jaderné zbraně: byly by výborné, kdyby se nemusely nikdy použít, ale přitom je nezbytné mít je v neustálé bojové pohotovosti a v případě potřeby je použít bez váhání.

V srpnu loňského roku se dvě desítky zemí včetně Ruska, USA, Číny, Velké Británie, Francie, Brazílie, Japonska, Jižní Korey a Izraele dohodly podepsat „pakt o neútočení“ v informačním prostoru:

„Vyplývá to ze zprávy skupiny vládních expertů OSN pro mezinárodní bezpečnost informací, která byla k dispozici v nařízení „B“. V souladu s pravidly se státy zavazují používat počítačové technologie výhradně pro mírové účely: mimo jiné nebudou navzájem útočit na objekty kritické infrastruktury (jaderné elektrárny, banky) a vkládat „záložky“ do IT-výrobků, a budou bojovat s pokusy hackerů provádějících sabotáž z jejich území. Nicméně zatím mají tyto normy pouze dobrovolný charakter. V budoucnu Rusko doufá, že se stanou závaznými“.

Toto byl polooficiální dokument, který pouze zachytil směřování zemí. A už je tu nová zpráva: náčelník Generálního štábu Ruska Jurij Kuzněcov informuje, že Rusko podepíše pakt o elektronickém neútočení už na oficiální úrovni:

„Globální informatizace společnosti umožňuje využívat informační technologie s cílem destabilizace sociálního prostředí ve státě. Největší země světa chápou potřebu právní regulace v této oblasti. Prvním krokem v tomto směru bude podepsání Paktu o elektronickém neútočení, jehož podepsání proběhne pod záštitou OSN“.

Podle Kuzněcova pakt obsahuje závazek neprovádět kybernetické útoky na významné informační zdroje v době míru a stanovuje odpor proti používání výpočetní techniky teroristy k ideologické propagandě.

Iniciativa je to jistě správná, ale těžko uvěřit, že státy odmítnou tak efektivní nástroj jako počítače. Je to jako se špiony: je samozřejmě možné podepsat deklaraci o vzájemné nepřípustnosti, ale jaký to má smysl? Tím spíš, když kybernetické útoky mohou být tak efektivní. Prvním jasným případem praktické aplikace kybernetické zbraně v průběhu vojenských akcí bylo odpojení syrské protivzdušné obrany 6. září 2007. Přední odborník Laboratoří Kasperského Alexander Gostěv vysvětluje: před začátkem náletu izraelských letadel byly syrské radary vyřazeny z chodu pomocí signálu zvenčí – „logistické bombě“, která byla již dříve ve stádiu přípravy založena do aparatury PVO zahraniční výroby. V důsledku toho eskadra izraelských bombardérů bez úhony proletěla téměř nad celým územím sousedního státu, úspěšně splnila zadaný úkol a vrátila se na základnu.

Jak bylo řečeno, ne vždy se jedná o vojenské střety. Například v roce 2014 bylo Rusko během týdne hned dvakrát obviněno z rozšíření škodlivého softwaru: Turla a předtím – rootkit Uroburos, který je svázán s trojanem Agent.BTZ. Nicméně důkazová základna se svedla na „my jsme tam cosi uviděli v kódu v ruštině“. Jsem mimochodem v rozpacích: v jakém že programovacím jazyce se tyto programy psaly? Samozřejmě je to zvrhlost používat ruského psaní příkazů, ale hackeři sotva používali ruské programovací jazyky 1C nebo „Koboj“. Možná prostě podrobně komentovali kód? Pro sofware takového druhu je to krajně diskutabilní… Něco tu nehraje.

USA mají velmi „seriozní“ vztah ke kyberprostoru. V roce 2013 The Washington Post informovaly o tajné Směrnici č. 20 (Presidential Policy Directive 20) o kyberoperaci, která stanovuje „pravidla akcí služeb USA v případě provedení kyberoperací“, zejména příslušné kroky mohou být provedeny speciálními službami „bez varování“ a nejen jako odvetná opatření, ale také jako útočná zbaň. Na špionáž v USA také nezapomínají: v roce 2014 Agentura pro národní bezpečnost USA rozpracovala systém umožňující kontrolovat a zapisovat všechny telefonní rozhovory uskutečněné v jiném státě, a to v plném rozsahu.

Je třeba vzít v úvahu, že vedení na vysokých pozicích je velmi často nekompetentní v IT oblasti, má tendenci podceňovat význam této otázky a často navíc zkreslené vnímání reality. Řekněme to tak: už dávno není tajemstvím, že přístroje Apple zaznamenávají pohyb přes GPS navigaci, ale kolik poslanců a úředníků přesto používá iPhone a iPad? Ale jsou i jasnější případy: v březnu 2013 šéf NSA a Kybervelení USA generál Keith Alexander řekl:

„Jsme přesvědčeni, že naše kybernetická obrana je nejlepší na světě.“

A ještě v tomtéž roce se hackerům podařilo získat přístup k uzavřené databázi dokumentů Inženýrského korpusu armády USA, národního registru přehrad, v němž jsou uvedena slabá místa a možné důsledky zničení. Pro teroristy velmi zajímavé informace… Šéf výboru pro rozvědku Kongresu USA Michael Rogers přiznal, že Číňané mohli získat vědecko-technologickou dokumentaci více než dvou desítek obzvlášť tajných vojensko-technologických programů, a škody způsobené činností čínských hackerů v oblasti průmyslové a ekonomické kyber-špionáže tvoří asi 150 miliard dolarů.

Ještě jeden příklad: hackeři získali přístup k superpočítači v Národní laboratoři Lawrence Berkeley, jednoho z největších na světě, přitom superpočítače NSA a Ministerstva energetiky jsou napojeny na jednotnou celoamerickou síť a tím se „hloubka průniku“ rozšiřuje ještě víc. Je příznačné, že čtyřiadvacetiletý hacker E. Miller nebyl zachycen bezpečnostními službami, jen se sám velmi hloupě spálil: začal prodávat agendu na přístup k superpočítači, což dosvědčil jiný hacker, který přistoupil na nabídku vyšetřovatelů. Chtivost hackera zahubila.

Ilustrativní jsou také bravurní rok staré zprávy o kybernetických zbraních AFINC WS (Air Force Intranet Control Weapon System) vzdušných sil USA – o nichž bylo tvrzeno, že to je „průlom století“. Ve skutečnosti prostě jen kontroluje činnost zařízení v intranetě letectva USA, zároveň spojuje dříve lokální periferní sítě, monitoruje provoz a podobně. Hlasitá jsou prohlášení o tom, že „dokáže v automatickém režimu odrážet různé typy útoků hackerů“, přitom přečtete-li si pečlivě tiskové zprávy, zjistíte, že systém „blokuje podezřelé a zákeřné dotazy, včetně e-mailů nebo nebezpečné PO“.

Co se týče standardních systémů obrany – myslím, že Pentagon nemálo zapracoval na „inovačním“ vývoji. I když… Washington to skutečně velmi potřebuje. Připomeňme, že v roce 2015 byl hacknutý mail ředitele CIA Johna Brannena a také šéfa ministerstva národní bezpečnosti Jay Johnsona. Dokonce i lidé tak vzdálení od přední linie IT, jako jsou Syřané, se dostali na stránky Ozbrojených sil USA a zavěsili tam zprávu typu „Tvoji velitelé tě posílají umírat v boji“. V odpověď na tyto události brigádní generál Frost řekl:

„Po vzniku hrozby americká armáda přijala preventivní opatření pro zajištění bezpečnosti údajů“.

Super! Co je na tom ale zajímavé? Například jak tato opatření budou čelit možnému použití „Velké čínské zbraně“? Pokud jste to neslyšeli, tak Čína má Velký Čínský Firewall, kterým se brání před nepřátelskou propagandou a působení přes internet celkem a díky ní může „střílet“ Great Cannon – systému DDoS-útok s čínským švihem („do útoku půjde menšími skupinami po dvou-třech milionech lidí).

A v Rusku už dávno vznikají speciální vědecké roty, kam se vybírá už od studentského věku… nu a ruští hackeři přece jsou už dlouho považováni za jedny z nejlepších na světě.

Takže patetická prohlášení, jako to od ředitele NSA admirála Mika Rodgerce v lednu tohoto roku moc velký dojem nedělají:

„Síla a možnosti (takových zbraní) se už začaly projevovat v režimu on-line a už začaly ospravedlňovat (své určení) ve zcela hmatatelných aspektech. Uvidíte, jak začneme aplikovat (kybernetické zbraně) stále více a více.“

No, no, uvidíme… V dubnu roku 2015 ještě čestně přiznával nepřipravenost na kyber-války: poradce šéfa Pentagonu pro kybernetickou bezpečnost Eric Rosenbach s politováním uvedl, že „Pentagon se potýká s technickými i personálními problémy ve sféře kybernetické bezpečnosti“.

Vzpomínám si, že v dubnu loňského roku z USA do CNN vtrhla zpráva: Hackeři z Ruska pronikli do počítačového systému Bílého domu! Skrze systém Ministerstva zahraničí USA! Statečné americké speciální služby odrazily útok, ale zlomyslní Rusové si počítačový systém opět vzali pod kontrolu!

Takže – hrůza a výroba atmosféry „vydělte nám víc peněz“. Vzpomínám si, že tiskový mluvčí prezidenta Ruska Dmitrij Peskov výstižně Američanům odpověděl:

„Co se týče zdrojů CNN, nevím, co je to za zdroje. Ale víme, že to už je takový druh sportu – ze všeho obvinit Rusko. No, hlavně, aby v řece Potomac nehledali ruské ponorky, jak tomu už bylo v některých zemích.“

Bez ohledu na přítomnost ruských ponorek v Potomacu, je zřejmé, že kyberprostor se už stal oblastí vedení válek – nebo minimálně pro ozbrojenou konfrontaci rozvědek a dalších organizací. A podepsání regulujících mírových dokumentů – to je sice dobré a správné, ale k ničemu ve smyslu snížení konfrontace. I když pokud bude potřeba se proti někomu sjednotit – například proti teroristům – bude to alespoň základ pro spolupráci.

Zdroj: http://politrussia.com/society/kibervoyny-ili-kibermir-626/