Erdogan bombarduje turecké Kurdy, syrští otevírají svá zastoupení v Moskvě i ve Washingtonu. Video

Na jihovýchodě Turecka vládní jednoty ostřelují kurdské město Cizre, devět civilistů mělo být zabito. Uvádí se, že více než 20 lidí se už asi dva týdny skrývá ve sklepech. Ve  městě probíhají protesty; policie rozhání demonstranty slzným plynem. Místní aktivisté vyzývají k zastavení bombardování, dovolávají se povinnosti k poskytnutí lékařské pomoci raněným. Turecká vláda mezitím trvá na tom, že cílem útoků jsou pouze kurdští bojovníci.

„Věnujeme velkou pozornost rozdílu mezi teroristy a civilisty, pečlivě hlídáme, aby naše útoky nedopadly na civilisty“- řekl premiér Turecka Ahmet Davutoglu.

S tímto tvrzením mnoho lidí nesouhlasí a růst počtu obětí z řad civilního obyvatelstva vedl více než sto tureckých aktivistů, včetně prominentních vědců, spisovatelů a herců, k petici proti vládě. Události v Cizre označují za velkou lidskou tragédii a vyzývají vládu k pomoci těm, kteří trpí. RT hovořila s několika aktivisty.

„Ankara a Kurdská strana pracujících se nemohou dohodnout. Podle KSP turecké úřady neumožňují poskytnutí pomoci obětem, podle vlády je to KSP, kdo neumožňuje přístup sanitkám. My jsme oběma stranám řekli: „Pokud nechcete věřit jeden druhému, umožněte nám vstup do budovy k záchraně lidí.To je podstata našeho provolání, „- říká spisovatel Levent Gultekin.

„Vláda odmítla přijmout opatření k našim požadavků. Věříme, že svět nám bude naslouchat,“- říká aktivista za lidská práva Ozlem Dalkyran.

„Náš postoj je jasný. V tom domě jsou živí lidé. Zdravotníci se chtějí dostat dovnitř, ale nejsou vpuštěni, i když sanitka po dalších ostřelováních přijela. Budova je obklíčena a opětovně bombardována „- řekl jiný aktivista, básník Orhan Alkaya.

Kritické výroky na adresu turecké vlády lze nyní slyšet i od vysoce postavených činitelů. Bývalý ministr kultury uvedl, že prezident Erdoğan se snaží ve společnosti vytvořit atmosféru strachu.

„V Turecku neexistuje žádná vnitřní hrozba, která by vyžadovala takový politický nátlak. V zemi existuje určité napětí, a dokonce ozbrojený konflikt v jihovýchodní a východní Anatolii, ale to neospravedlňuje vládu a soudní orgány k trestání novinářů a politiků v Ankaře, – říká bývalý ministr kultury a cestovního ruchu Turecka Ertugrul Gunay.  „Vláda naočkovává atmosféru strachu, ale myslím, že je to ona kdo se má bát. Erdogana obavy straší od roku 2013 a k jejich překonání zastrašuje společnost. Způsobil již nenapravitelné škody v ústavním principu vládnutí, snaží se ovlivnit soudnictví – to je velmi špatné znamení, pokud jde o demokracii. Prezident se snaží pouze upevnit svoji moc. „

Zdroj zde

 

Rusko trvá na přítomnosti Kurdů v jednáních o Sýrii

V ženevských jednáních o Sýrii, kam OSN nepozvala zástupce Kurdů,  Rusko na jejich účasti trvá – jak prohlásil Lavrov, „Bez Kurdů jednání nemají smysl“. Jednání byla přerušena a odložena na 25. února a Erdogan kontroval prohlášením, že “ Jednání nemají smysl, když Asad bombarduje Sýrii“…

Syrští Kurdové otevírají svá zastupitelství v Moskvě, v Berlíně a ve Washingtonu

„Autonomní oblast syrského Kurdistánu otevře své zastoupení 10. února v Moskvě a další připravuje v Berlíně, ve Washingtonu, v Paříži, ve Spojených Emirátech“ – oznámil zástupce vedoucího výboru pro vnější vztahy Al-Hasaka Oussi Amin. „Účelem otevření těchto úřadů je zajistit uznání Autonomní kurdské oblasti v Sýrii,“ řekl.

Podle jeho slov několik zahraničních delegací již oblast syrských Kurdů navštívilo, zejména zvláštní vyslanec USA pro boj s IS Brett McGurk, který na konci ledna 2016 přicestoval v doprovodu vysokých úředníků Francie a Velké Británie. (Zdroj)

Komentář

V kurdském městě Cizra se v ostřelované budově ukrývá cca 20 lidí, podle turecké vlády jde o teroristy. K lidem se nemůže dostat zdravotnická pomoc a aktivisté žádají o pomoc svět. Shodou okolností se událost odehrává v mezičase, než budou obnovena ženevská jednání o Sýrii, u kterých Rusko trvá na přítomnosti Kurdů. Ve stejné době syrští Kurdové oznamují otevření svého zastoupení v Moskvě, ale následně i ve Washingtonu a dalších zemích.

Něco mi říká, že na odložených ženevských jednáních už zástupci Kurdů chybět nebudou, neboť mezitím se kurdské otázce dostane natolik dostatečné pozornosti, aby bez nich řešení Blízkého východu nebylo možné. Mým pohledem – ač se otázka Kurdů bude jevit jen jako něco navíc, ve skutečnosti o Kurdy, přesněji o vznik Kurdistánu, od začátku šlo „až“ v první řadě. Vznik Kurdistánu je v zájmu USA, ale je i v zájmu globální moci (GP), pouze Rusko jej však může realizovat. Neboť vytvořit Kurdistán znamená zabrat kus území Turecka a tedy jít proti Turecku, a to si USA jakožto jeho spojenec nejen přes NATO, nemohou dovolit. Nemůže si to dovolit ani Evropa, další jeho spojenec přes NATO, ač je Tureckem vydírána přes uprchlíky a myslím, že ta obzvláště má Erdogana dost a k Rusku vzhlíží jako k naději (přinejmenším poté, co zjistila, že uprchlíky nezvládá). Proto tento úkol zbyl na Rusku, ale dle mého nejen to je důvod, proč Rusko trvá na přítomnosti Kurdů v ženevských jednáních.

Jak jsem psala nedávno v „Schyluje se k boji kdo z koho„, kdo vytvoří Kurdistán, ten bude vítězem na Blízkém východě (nemluvě o tom, že Rusko má s osmanskými ambicemi své zkušenosti a ani ono si jejich další nárůst nepřeje). Pjakin správně říká, že Rusko drží v rukou všechny karty, na druhou stranu se nelze divit Erdoganovu gradujícímu zoufalství, neboť možnost, že Turecko přijde o kus území ve prospěch samostatného státu Kurdů, se dnes rovná téměř jistotě. Touto optikou se nelze divit, že země s druhou největší armádou NATO se pokouší zachránit přes incidenty s ruskými letadly v naději, že Spojené státy se postaví na její stranu. Ale závěr je asi takový, že Erdogan, stejně jako nejeden vůdce před ním, stojí před poznáním, že USA nemají přátelé, ale pouze zájmy. A že v zájmu USA je vznik Kurdistánu, o tom svědčí i to, že syrští (!) Kurdové budou mít své zastoupení nejen v Moskvě, ale i ve Washingtonu…

Teď už zbývá jen věřit, že Erdoganovi „nehrábne“ a že zůstane jen u vydírání Evropy přes uprchlíky a nesáhne k možnostem druhé největší armády NATO. Ale jak se potvrdilo za incidentu se SU-24, turecká armáda má Erdogana také dost, takže lze věřit, že ten už jen mele z posledního, aniž by měl na cokoliv vliv – bez ohledu na to, že právě bombarduje a slzným plynem rozhání kurdské civilisty .

-Pozorovatelka-  7.2.2016